Zbloudilá duše

104. Hormony

Harry omámeně přijímal Severusovy spalující polibky, které se marně pokoušel oplácet, avšak muž byl jako uragán, který nebylo možné zkrotit. Ne, že by se o to pokoušel. Právě naopak, modlil se, aby to nikdy neskončilo. Jenže, stačil jeden jeho hlasitější sten, a bylo všemu konec. Doslova cítil, jak muž pod jeho rukama ztuhl a odtáhl se.

Oba udýchaní, s červenými tvářemi, se zadívali jeden druhému do očí. Nebelvír v mužově tváři vyčetl šok, zřejmě s takovým vývojem situace nepočítal. On si však nestěžoval, klidně by si to i zopáknul, bohužel Severus nevypadal, že by byl naladěn na stejnou vlnu, přestože na něm i nadále ležel a měl ruce pod jeho pyžamovým kabátkem.

Rozum opět získával nad Harrym vládu, srdce se však nechtělo jen tak vzdát. Tlouklo tak hlasitě, že si byl mladík téměř jistý, že jej lektvarista musí slyšet. Podobně na tom musel být i sám Severus, jelikož se nepohodlně ošil. Nebelvír byl tak nucen sundat ruce z jeho těla. V okamžiku, kdy se muž odtáhl a toporně si začal urovnávat zevnějšek, Harryho zasáhl pocit ponížení. Následně ho však vystřídal horký vztek, který ten hnusný pocit spálil na popel. V marné snaze se ovládnout, se na posteli napřímil a také se dal úpravy oblečení. Bohužel chuť praštit Severuse se nezmenšila. Merline! Proč se tváří, jako kdyby právě dělali něco nepřístojného, byli přeci manželé! Zapnul poslední knoflík a narovnal si brýle, které se zdály být nakřivo. Vztek v něm stále doutnal a Severus, jenž se znenadání ozval, tomu příliš nepomohl.

„Dobře, dejme tomu, že jsi neměl v plánu provést tu trestuhodnou pitomost. Co jsi tedy chtěl udělat?"

Harry po něm šlehl ledovým pohledem a všiml si, jak měl muž stále zčervenalé tváře a naběhlé rty. To byl také jediný důkaz, že i na něj to mělo vliv. Rovněž si Harry nemohl nepovšimnout, jak daleko od lůžka Severus stojí. Nelíbilo se mu to, a chuť Severusovi jednu vrazit se zdála neodolatelná. Zároveň nad ním však v duchu kroutil hlavou. Teď si chce povídat? Po tom co tu předvedl? Nebelvír musel vynaložit veškeré sebeovládání, aby odsud muže nevykázal. Ale i když byl rozčílený na nejvyšší míru a Severuse by nejraději neviděl, jeho tělo s ním nesouhlasilo, toužilo po Severusových dotecích tak mocně, že se Harrymu z toho točila hlava.

„Zapojit do toho Luciuse Malfoye," oznámil Harry a ze všech sil se snažil o nonšalantnost.

„Jeho?!" vykřikl rozčíleně Severus a překonal vzdálenost, která ho od lůžka dělila.

Harry se překotně nadechl, poněvadž jeho hormony se mohly ze Severusovy blízkosti zbláznit a paže jej zabrněly takovým způsobem, až to hraničilo s bolestí. Pitomé hormony, pitomá kletba! Láteřil v duchu Harry a cítil, jak mu po spánku teče horký pot.

„Co se děje?" zeptal se lektvarista a natáhl k Harrymu ruku, nestačil se ho však ani dotknout, když se mladík odtáhl se slovy, že je tu moc teplo. Severus posléze překvapeně sledoval, jak se Harry převalil na druhou stranu postele, kde spustil nohy dolů a poněkud zbrkle se postavil, načež se rychlým krokem vydal otevřít okno.

Nějakou dobu bojoval Harry s kličkou, která odmítala povolit, avšak po pár nadávkách a odmítnutí pomoci ze Severusovy strany svůj boj vyhrál, a následně otevřel okno dokořán. Takřka okamžitě ho do rozpálené tváře uhodil studený vzduch. Nebelvír úlevně vydechl a se zavřenýma očima si užíval chlad na rozpálené kůži. Jenže jeho úleva neměla dlouhého trvání.

„Omlouvám se," zazněl mu za zády hluboký hlas. V okamžiku zase oči otevřel a s povzdechem se zadíval na šedivé mraky. Nechtěl Severusovi opět čelit, mnohem raději by se díval na oblohu, ze které se každou chvíli mohl zpustit déšť. Bohužel neměl na výběr. Tvář se mu zkřivila do podivné ironické grimasy, když se otáčel zpět do místnosti. „Myslím, že bude nejlepší, když zůstaneš tam, kde seš," mávl neurčitě rukou směrem k místu, kde postával zamračený Severus Snape.

„To snad nebude nutné," protestoval Severus okamžitě.

„Ale je, věř mi!" vyjel na něj zostra Nebelvír a tělem se mu prohnala vlna spalujícího horka, která nebyla vůbec příjemná. Se zatnutými zuby vyčkal, až ten podivný stav odezní. Poté se vyčerpaně opřel zády o parapet a koutkem oka se zadíval na lektvaristu, který jej upřeně sledoval pohledem, jenž se dal lehce rozpoznat. Muž cítil vinu a nevěděl jak s ní naložit. Harrymu by ho bylo i líto, jenže jeho hormony se mohly momentálně zbláznit, takže na nějakou lítost mu nezbývala síla. Možná kdyby ho Severus znovu políbil, třeba by se mu na pár vteřin opět ulevilo. Sám si o to však nedokázal říct, na to byla situace příliš napjatá, a Severus nevypadal, že by se do toho zrovna hrnul. Mnohem víc ho zajímal Lucius Malfoy, než Harry jako jeho manžel, který byl rád za volnější střih pyžama a Severusovu očividnou nevšímavost.

„Proč jsi nepožádal mě!" rozkřikl se Mistr lektvarů, když mu mladík vysvětlil, co má v plánu.

„To je snad jasné. Tvé znamení je od našeho svazku nefunkční, tudíž je třeba oslovit někoho, kdo má znamení stále aktivní."

„Jak víš, že právě Lucius bude ochoten něco takového postoupit!" Na muži byla jasně vidět nevole.

„Nevím," pokrčil Harry rameny, „ale podle toho, co mi vyprávěla Eleonor..."

„Co?!" skočil mu hrubě Severus do řeči a začal chodit sem a tam po místnosti.

„Že trpí pokaždé strašnými bolestmi, když Voldemort svolává své věrné, a nic bych za to nedal, kdyby to hadí budižkničemu skrz to znamení Malfoye mučilo."

Severus souhlasně kývl a dal si další kolečko. „Dobrá, dejme tomu, že bude souhlasit, co bude pak?" Mužova otázka byla víc než trefná.

„Bylo by fajn rozluštit ten text," vyjádřil se Harry rozpačitě a zachvěl se zimou.

„Zavři to okno, nastydneš!" ozval se Severus příkře s jasným rozkazem, než však stačil mladík jakkoliv zareagovat, z mužových úst zazněla nadávka a sám se vydal okno zavřít.

Harry jen tak tak stačil uskočit, z úst mu přitom vyšlo nekontrolovatelné hadí zasyčení. „Mohl jsi na to použít magii," zachrčel tak, že jeho hlas zněl ztěží jako lidský, zatímco Severus poněkud větší silou zavíral okno.

Lektvarista jeho přehnanou reakci nechal bez povšimnutí. Vždyť to nemůže být tak hrozné. Samozřejmě, že kletba bude na jejich odloučení reagovat, ale Harry to přeháněl. Diktovat mu, kde má stát! Když bude chtít být vedle toho tvrdohlavého Nebelvíra, tak mu v tom nikdo nezabrání! Ledaže... „Je pro tebe má přítomnost bolestivá?" zeptal se narovinu a se zatajeným dechem čekal na odpověď.

„Ne, to ne!" zakroutil Harry razantně hlavou a nervózně si potáhl rukávy od pyžama. „Jen mám v tvé přítomnosti problémy s hormony."

„Oh," vydechl Severus překvapeně. „Zde se ale nehodí, abych...," blekotal hloupě a zcela nesnapeovsky, až natolik ho Harryho upřímnost vykolejila. Zároveň poznal, že svým neuváženým jednáním mladému muži ublížil.

Nebelvírem projela podivná emocionální vlna, která však v sobě neměla ani kapku štěstí. Toho chlapa vážně nenapadlo, že by po něm on mohl toužit? Obzvlášť potom, co se tu před chvílí odehrálo? A podle překvapeného obličeje Mistra lektvarů, tomu tak skutečně bylo.

„Chápu," souhlasil Harry chladně a spěšně Severuse obešel, aby byl co nejdál od něj, nejlépe na druhé straně pokoje. Nevšiml si však mužova pokusu se po něm natáhnout.
„S textem požádám bratra o pomoc, koneckonců je to jeho dílo, tudíž by neměl mít problém ho rozluštit. Budu samozřejmě rád, když se zapojíš," obrátil se tázavě na Mistra lektvarů, hlas pevně pod kontrolou.

„Jistě, samozřejmě," souhlasil Severus překotně, zasažen náhlou změnou v Harryho postoji. Ta vznešená odtažitost, jež z mladíka čišela, se mu protivila a dal by všechno za to, aby zmizela a byl tu opět jeho tvrdohlavý Nebelvír. Co s člověkem dokážou udělat špatně zvolená slova! Severus jich litoval, jenže zpět je vzít nedokázal.

Tak teď jsem upřímně zvědavá na vaše názory, jelikož moje pocity jsou z této kapitoly prapodivné.

Děkuju všwm za podporu a přeji hezký zbytek večera.