Zbloudilá duše

51. Volání minulosti

Severus se přetočil zpátky na bok, tentokrát ne kvůli spánku, ale aby se posunul blíž k nočnímu stolku. Knížečku z desky vztekle čapnul a posadil se.

Pochodně, stejně jako oheň v krbu, se znovu rozhořely.

Severus si toho podivného úkazu ani nepovšiml, byl až příliš soustředěný na listování v deníku. Najednou se v něm probudilo neodbytné nutkání si ten deník dočíst. Byl ve své činnosti tak horlivý, že dokonce jednu ze stránek ošklivě natrhl, než konečně našel to místo, kde minule skončil. Poté již neváhal a pustil se do čtení:

„Co se to právě stalo?! Severus mě políbil! Svatý Merline, on mě... Nenacházím slov, mé modlitby byly konečně vyslyšeny! Štěstí a radost ve mně doslova zpívají, stále mám na rtech obrovský úsměv, který tam zřejmě zůstane ještě hodně dlouho. Do teď jsem se nemohl dočkat jeho sedmnáctých narozenin, ale od tohoto okamžiku budu doslova počítat každou vteřinu. Do té doby vynaložím všechny síly, aby si mě zamiloval, stejně jako já miluji jeho. Slibná naděje tu je, jelikož při polibku, ani po něm se nedostavila žádná bolest. Z celého srdce si přeji, aby mě Severus políbil znovu, protože kdyby ten cit v sobě posílil, všechno by bylo daleko jednodušší.

Severus si vzpomínku, kterou Harry popisoval v deníku, velmi dobře vybavoval, koneckonců, byl to jeho první polibek v životě. Bohužel si také vzpomínal, co se stalo potom...

Eileen umírala, každým dnem se ztrácela víc a víc. Bezmocně jsem přihlížel, jak ji ta zákeřná nemoc ničí. Ironií toho všeho bylo, že Eileen od bolesti dokázaly ulevit pouze mudlovské léky. Do jejich nemocnice však odmítala jít, proto jsem zaplatil ty nejlepší v oboru a doufal jsem v zázrak. Nestal se, a Tobias tomu také moc nepomohl. Obviňoval svou ženu ze lži, a pokud s ním byla Eileen sama, neostýchal se jí ublížit. To také zapříčinilo, že jsme se s Tobiasem jednou servali jako koně. Teprve až přivolaná policejní hlídka nás od sebe odtrhla. Ukázalo se, že ji přivolala sousedka. Naštěstí, když muži zjistili, jaká je situace, vykázali Tobiase na nějaký čas z domu. Právě tohle všechno se Severus nesměl dozvědět, alespoň doté doby, dokud nebude mít po zkouškách. Eileen na tom trvala. Nemoc, kterou trpěla, byla velice agresivní, takže za pár měsíců nebyla už téměř k poznání. Jiskřička života v ní postupně uhasínala, proto chtěla vyřešit pár důležitých věcí. Dokud má čistou hlavu, říkávala. Oba jsme věděli, že moc času nezbývá. Pověřila mě hned několika úkoly. První a nenaléhavější bylo najít její matku, se kterou se toužila udobřit, a potom tu musel být někdo, kdo si vezme Severuse do péče. S Tobiasem se v tomto bodě nedalo počítat. Zaprvé, byl Merlin ví kde, jelikož od toho incidentu s policisty se neukázal. Zadruhé, Severus nemohl žít v područí násilníka a alkoholika. Najít madam Princeovou nebyl zas takový problém a poté, co se dozvěděla, jak na tom její dcera je, nic na světě by ji nezastavilo, aby se opět shledala se svou Eileen. Druhý úkol byl pro mě daleko těžší, protože jsem věděl, že Severuse ztratím. Sehnal jsem všechny možné důkazy o Snapeově alkoholismu a jeho násilí vůči rodině. Byl z toho na konec pěkně tlustý spis, který by u soudu stoprocentně obstál. Třetí a poslední úkol bylo dát vědět Severusovi, jelikož konec jeho matky se blížil...

Severusova nitrobrana měla co dělat, aby udržela jeho emoce na uzdě. Bohužel, přesto všechno, Severus držel deník pevněji, než bylo nutné.

O matku přišel, když byl ve třetím ročníku, byla to pro něj rána z čistého nebe. Nechápal, jak je možné, že čarodějka, jakou byla jeho matka, mohla ochořet takovou nemocí. V pozdějších letech mu jeden z léčitelů poskytl možné vysvětlení, se kterým se Severus dokázal ztotožnit. Pravděpodobně za to mohla matčina potlačovaná magie, kterou se po dobu manželství s Tobiasem Snapem rozhodla nepoužívat. Toto zjištění v Severusovi ještě prohloubilo nenávist k otci.

Co však Mistra lektvarů po přečtení textu v deníku šokovalo, byla Potterova hluboká iniciativa. Neměl ani tušení, že to byl právě on, kdo sehnal všechny ty důkazy proti otci. Severusův dluh rapidně narůstal, jelikož právě díky Potterovi byl teď tam, kde byl. Merlin ví, jestli by ho otec nechal dostudovat.

Severus se postupně prokousával deníkem; aniž by si to uvědomoval, propadal mladíkovi, který napsal onen text. Téměř každá věta, která mluvila o něm, přetékala láskou a úctou. Severus byl z toho v rozpacích, zároveň se mu v hrudi usadila podivná emoce. Štěstí? Že je na světě někdo, pro koho něco znamená. Brzy ho však ta podivná euforie přešla, protože v deníku narazil na část, ze které mu šel mráz po zádech.

Po letech se znovu dostavil ten mrazivý pocit v žaludku, který se postupně šířil do celého těla. Znal jsem jej až příliš dobře, byla to předvěst toho, že brzy zemřu. Poprvé jsem se toho bál, co když už se nevrátím! Severus už se narodil a vyrůstá v dospělého muže, co když má cesta tímto končí! Merline! Jen to ne, těch pár okamžiků po jeho boku bylo tak zoufale málo! Modlím se a doufám, že dostanu ještě jednu šanci jej znovu spatřit.

Severus zmoženě odložil knížečku na peřinu a protřel si oči, které ho už nějakou chvíli pálily. Připisoval to dlouhému čtení, měl by přestat, ale to nepřipadalo v úvahu. Dobře si vybavoval, co se stalo s Emanuelem Hoodem. Otec ho zabil pár týdnů poté, co prohrál soud o něj.

Vzal deník znovu do ruky, a jakmile nalistoval správnou stránku, musel se uchechtnout. Tenhle téměř nečitelný rukopis velmi dobře znal.

Osud to nemohl zařídit hůř! Proč zrovna já musím být Harrym Potterem! Severus mnou pohrdá a každé slovo, které mi věnuje, je plné nenávisti. Jsem v koncích, netuším, jak mám tu averzi vůči mně prolomit. A aby toho nebylo málo, má přítele! Igora Karkarova. Magie se ve mně doslova vaří, když na to jen pomyslím. Lépe už si vybrat opravdu nemohl! Marně si lámu hlavu, jak mu otevřít oči. Pokusy, které jsem v tomto směru zatím podnikl, dopadly katastrofálně. Stejně tak nenápadné dvoření. Všechny dary i dopisy mi byly bez rozbalení vráceny a to jsem se opravdu snažil vybrat ty pravé. Nebyly to žádné květiny či čokolády, ale například nejnovější model neroztavitelného kotlíku. Ten když se mi vrátil, tak jsem se měl chuť praštit do čela. Bylo zřejmé, že Severus můj dar pochopil špatně. Pak jsem se měl chuť praštit po druhé, protože mi došlo, že Severus dárek vůbec nerozbalil, tudíž to nemohl brát jako urážku. Bohužel bylo v celku jedno, co jsem poslal. Ať to byly ty nejvzácnější přísady do lektvarů nebo knihy, vždy se ke mně obratem vrátily. Po čase jsem s dary přestal, jelikož se začaly vracet s urážlivými huláky. Všechny věci jsem rozbalil a schoval do truhel. Knihy jsem uložil do mé knihovny; sice jim v životě neporozumím, ale kousky to byly vskutku vzácné a byla by škoda je dát do truhly. Takže teď mám jednu plnou polici vyhrazenou čistě pro lektvaristické publikace. Škoda jen, že mně jsou k ničemu, podobně na tom byl kotlík spolu s přísadami. Ležely v truhle a prášilo se na ně. Brumbál má však jednoho známého a ten je také lektvarista, takže si pohrávám s myšlenkou mu ty věci anonymně poslat, ať má alespoň někdo radost.

Severus měl ve tváři velmi rozzlobený výraz. Litoval, že ty balíky od Pottera nikdy neotevřel. Mohl vlastnit neroztavitelný kotlík! To byl sen každého lektvaristy. Bohužel, jejich výroba byla natolik nákladná, že se jich ve světě vyrobilo pouhých deset kusů. Tudíž vlastnit něco takového byla rarita. A on to měl na dosah a nechal si to kvůli Igorovým řečem proklouznout mezi prsty. Podobně na tom byly i vzácné přísady, které jak už nyní znal Pottera, byly určitě doopravdy unikátní. Dokonce i ty knihy v knihovně viděl a velmi dobře si vybavoval tu touhu některou z nich vytáhnout a nakouknout do ní. Musí to všechno od Harryho nějakou mazanou lstí získat, byl přece Zmijozel a ti se jen tak nevzdávají.

Tak Severus se nám znovu pustil do deníku, chudák ještě netuší, co ho čeká příště :D 

Všem děkuju za podporu a přeju hezký zbytek týdne.