19. Korespondence

575 79 17



Potom co se oba dosyta najedli, si dali čaj a poklidně hovořili o všem, co se děje v kouzelnické společnosti. Jenom dvěma tématům se vyhýbali, válce a Severusovi.

Harrymu postupně jak čas ubíhal, začal pohled ujíždět na hromadu dokumentů na Brumbálově stole. Později už to nevydržel a odložil nedopitý šálek. „Měl bych jít, zdržuju vás od práce," povzdechl si. „Ale co tě nemá, chlapče," mávnul Albus bezstarostně rukou. Potter však věděl své. „Ba ne pane profesore, mě jen tak neoblafnete. Vím, jak je těžké být v takové funkci," prohlásil přesvědčivě a natáhl se pro jeden z dokumentů. „Neustálé papírování je na tom nejhorší. Zabere tři čtvrtě času a do toho zbytku se musí vejít vše ostatní," vykládal mladý muž klidně, očima přitom pozorně četl text. „Nikdo, kdo tím neprošel, nepochopí jaká je to ve skutečnosti nevděčná práce."

Brumbál nestačil koukat. Sice něco takového tušil, ale slyšet o tom, je zcela něco jiného... „Takže ty jsi byl ředitelem chlapče?" vyptával se Albus zvědavě.

„Ano," odpověděl Potter s úšklebkem na rtech. „Proto vím, že odpovídat těmhle rádoby mecenášům, co si myslí, že když nabídnou škole finanční dar, tak jim později musí vyjít vstříc. Je nejhorší na tom všem a stojí to spoustu nervů."

Albus fascinovaně sledoval, jak si Harry dopis neustále čte, když ho konečně po pár minutách odložil. Netrpělivě čekal, jak se k tomu chlapec vyjádří. „Zrovna tomuto Gentlemanovi, bych to se vší slušností odmítl. Z textu jasně vyplývají postranní úmysly. A to takové že v momentě, kdyby Bradavice finanční dar přijaly, tak by náš drahý zazobaný panáček trval na tom, aby jeho syn měl zde zvláštní péči." Albus okamžitě poznal o jaký dopis jde. „To je pan Pít," povzdechl si unaveně. „Jedná se o zámožného muže, který má synka se slabou magií. Má proto neustálou potřebu synovi umetávat cestičku."

Harry se zájmem napřímil. „Takže vás neustále bombarduje dopisy tohohle tipu a podle vašeho výrazu hádám, že si doposud nenechal vymluvit, že i bez jeho přičinění si jeho ratolest vede dobře."

„Líp bych to neshrnul Harry," souhlasil Brumbál s jiskřičkami v očích.

„Dejte mi prosím pergamen a brk," požádal Nebelvír a netrpělivě si poposedl na židli dopředu, když se přáním požadované věci objevily. Zručně namočil hrot brku do kalamáře a pustil se do psaní. Byl sotva u druhé věty, když si všimnul kolem sebe hrobového ticha. Nadzvedl hlavu a rozhlédl se kolem sebe. Téměř každý obraz jej sledoval se zatajeným, dechem v očích vepsané obavy. „Nebojte se dámy a pánové," usmál se poťouchle. „Nehodlám na Bradavice přivolat žádnou pohromu." Nevypadalo to, že mu nijak extra uvěřili. Byl proto donucen použít svůj nejsilnější argument. „Rowena se po dobu mého ředitelování, osobně postarala, abych uměl vládnout obratně slovy a nedostal tak sebe ani hrad do potíží." Konečně vypadali klidněji, ale pořád měli jisté pochybnosti. Harry se rozhodl si toho déle nevšímat a psát dál.

Vážený pane Píte

Je mi velmi líto, ale jsem nucen váš dar odmítnout. Bradavice jsou již po staletí finančně nezávislé. Není proto třeba těchto darů. Pokud však trváte na nesobecké pomoci, jsem si jistý, že se dohodneme. Studenti například potřebují nová cvičná košťata. Takže pokud stále trváte na laskavosti ke studentům a škole, pošlete mi obratem vaší odpověď.

S úctou Albus Brumbál

Harry spokojený sám sebou odložil brk a vzal opatrně pergamen do ruky. Párkrát na něj fouknul, aby inkoust na něm lépe zaschnul. Jedním okem mrknul po Brumbálovi, sedící v ředitelském křesle tiše jako pěna. Jenom vřelost v očích jej prozrazovala. Nebelvír se na něj zazubil a vstal. S pergamenem stále v ruce, obešel stůl, až když byl dva kroky od židle, natáhl ruku s dopisem směrem k muži. „Přečtěte si to pane, ať doladíme případné nedostatky," požádal ředitele Harry.

Albus se pro pergament natáhl a vzal ho chlapci z prstů. S napětím se do něj začetl. „Harry chlapče to je brilantní." Chválil muž nadšeně. Následně se však mírně zakabonil. „Co se děje?" ptal se Potter a stoupl si za křeslo, aby se podíval co ředitele tak znejistilo. „Chlapče, proč jsi na konci napsal pouze mé jméno a příjmení?"

Harry nenápadně oddechl. „Pane, nevím jak vy, ale já mám dojem, že pan Pít je fyzická osoba, nikoliv Ministerstvo. Tudíž tento list není úřední. Proto není třeba vypisovat vaší funkci, bohatě stačí vaše osobní iniciály." Vysvětloval trpělivě Nebelvír a popošel vedle křesla. Brumbál se tak na něj mohl pohodlně otočit. „Harry možná jsem starý hlupák, ale momentálně vůbec nechápu, jak to myslíš," vyjádřil se poněkud zmateně Albus a ve snaze pochopit situaci, si znova přečetl celý dopis. Harry se jen klidně usmál a dal se do podrobnějšího vysvětlování. „Nevím jaké je pan Pít povahy, ale dejme tomu že se mu vaše odpověď nebude líbit, snad ho i urazí a bude to, chtít hnát výš. Udělá to a žalobu prohraje, protože nežaloval vás, ale Bradavice, které s tím nemají nic společného a proč? Jelikož jste vynechal při podpisu svou funkci. Jednal jste tedy pouze sám za sebe."

Na Brumbálově obličeji se objevilo pochopení. Překvapeně sledoval Harryho, jak mu vše zapáleně vysvětluje a přitom chodí sem a tam. „Potom by vše nabralo rychlý spád, dobrý obhájce by dokonce požadoval, aby se vám pan Pít osobně omluvil" Dokončil Harry a úlevně si sedl zpět na židli naproti stolu. „Harry tys musel být v minulém životě právník," vydechl starý muž ohromeně. Potter trhnul rameny. „Možné to je řediteli. Prožil jsem mnoho životů, než jsem se dostal až sem. Klidně jsem mohl být jeden z obhájců bránící spravedlnost..." Harry působil najednou zamyšleně, jako kdyby se snažil vybavit jestli tomu tak skutečně bylo. „Tuhle kličku však nemám na svědomí já, ale Zakladatelé." Promluvil zadumaně. Brumbál už se chystal protestovat, Harry mu však nedal prostor. „Ve snaze zabránit mé výbušné povaze, dostat nás do problémů." „Jak je tedy možné, že o tom jako ředitel nevím!?" položil Brumbál zamračeně svou otázku. „Podle mě se na to postupem let zapomnělo." odpověděl Harry při vstávání ze židle. „Když se podíváte do své soukromé ředitelské knihovny, jsem si jistý, že najdete vše, co potřebujete." Brumbál spokojeně kývnul a také vstal. „To udělám, chlapče spolehni se," řekl a unavenými kroky došel k Harrymu. Společně se vydali ke dveřím. „Dobrou noc chlapče," popřál Nebelvírovi při otevírání. „Dobře se vyspi." „Vy také pane dobrou noc," oplatil Harry a vydal se ke schodům. Ještě za sebou uslyšel zabouchnutí dveří.

Tak kdo z vás čekal Harryho jako ředitele ? Přiznejte se mi :D 

Všem moc děkuju za vaše krásné komentáře a podporu jste báječní :) 

Přeju hezký zbytek večera. 

Zbloudilá dušeZde žijí příběhy. Začni objevovat