Zbloudilá duše

19. Korespondence

Poté co se oba dosyta najedli, dali si čaj a poklidně hovořili o všem, co se děje v kouzelnické společnosti. Jenom dvěma tématům se vyhýbali, válce a Severusovi.

Harrymu postupně, jak čas ubíhal, začal pohled ujíždět na hromadu dokumentů na Brumbálově stole. Později už to nevydržel a odložil nedopitý šálek. „Měl bych jít, zdržuju vás od práce," povzdechl si.

„Ale co tě nemá, chlapče," mávnul Albus bezstarostně rukou. Potter však věděl své. „Ba ne, pane profesore, mě jen tak neoblafnete. Vím, jak je těžké být v takové funkci," prohlásil přesvědčivě a natáhl se pro jeden z dokumentů. „Neustálé papírování je na tom nejhorší. Zabere tři čtvrtiny času a do toho zbytku se musí vejít vše ostatní," vykládal mladý muž klidně, očima přitom pozorně četl text. „Nikdo, kdo tím neprošel, nepochopí, jaká je to ve skutečnosti nevděčná práce."

Brumbál nestačil koukat. Sice něco takového tušil, ale slyšet o tom na vlastní uši, je zcela něco jiného... „Takže ty jsi byl ředitelem, chlapče?" vyptával se Albus zvědavě.

„Ano," odpověděl Potter s úšklebkem na rtech. „Proto vím, že odpovídat těmhle rádoby mecenášům, co si myslí, že když nabídnou škole finanční dar, tak jim později musí vyjít vstříc, je nejhorší z toho všeho a stojí to spoustu zbytečných nervů."

Albus fascinovaně sledoval, jak si Harry dopis neustále čte. Když ho konečně po pár minutách odložil, netrpělivě čekal, jak se k tomu chlapec vyjádří. „Zrovna tohoto gentlemana bych se vší slušností odmítl. Z textu jasně vyplývají postranní úmysly. A to takové, že v momentě, kdyby Bradavice finanční dar přijaly, tak by náš drahý zazobaný panáček trval na tom, aby jeho syn zde měl zvláštní péči." Albus okamžitě poznal, o jaký dopis jde. „To je pan Pít," povzdechl si unaveně. „Jedná se o zámožného muže, který má synka se slabou magií. Má proto neustálou potřebu zametat mu cestičku."

Harry se se zájmem napřímil. „Takže vás neustále bombarduje dopisy tohohle typu a podle vašeho výrazu hádám, že se doposud nenechal přesvědčit, že i bez jeho přičinění si jeho ratolest vede dobře."

„Lépe bych to neshrnul, Harry," souhlasil Brumbál s jiskřičkami v očích.

„Dejte mi prosím pergamen a brk," požádal Nebelvír a netrpělivě si poposedl na židli dopředu, když se před ním požadované věci objevily. Zručně namočil hrot brku do kalamáře a pustil se do psaní. Byl sotva u druhé věty, když si uvědomil hrobové ticho, které v místnosti zavládlo. Nadzvedl hlavu a rozhlédl se kolem sebe. Téměř každý obraz jej sledoval se zatajeným dechem, v očích vepsané obavy. „Nebojte se, dámy a pánové," usmál se poťouchle, „nehodlám na Bradavice přivolat žádnou pohromu." Nevypadalo to, že mu nějak extra uvěřili, byl proto donucen použít svůj nejsilnější argument. „Rowena se po dobu mého ředitelování osobně postarala, abych uměl vládnout obratně slovy a nedostal tak sebe ani hrad do potíží." Konečně vypadali klidněji, ale pořád měli jisté pochybnosti. Harry se rozhodl si toho déle nevšímat a psát dál.

Vážený pane Píte,

je mi velmi líto, ale jsem nucen váš dar odmítnout. Bradavice jsou již po staletí finančně nezávislé. Není proto třeba těchto darů. Pokud však trváte na nesobecké pomoci, jsem si jistý, že se dohodneme. Studenti například potřebují nová cvičná košťata. Takže pokud stále trváte na laskavosti ke studentům a škole, pošlete mi obratem vaší odpověď.

S úctou Albus Brumbál

Harry spokojený sám se sebou odložil brk a vzal opatrně pergamen do ruky. Párkrát na něj fouknul, aby inkoust na něm lépe zaschnul, a jedním okem mrknul po Brumbálovi, sedícím v ředitelském křesle tiše jako pěna. Jenom vřelost v očích jej prozrazovala. Nebelvír se na něj zazubil a vstal. S pergamenem stále v ruce obešel stůl, a když byl na dva kroky od židle, natáhl ruku s dopisem směrem k muži. „Přečtěte si to, pane, ať doladíme případné nedostatky," požádal ředitele Harry.

Albus se pro pergament natáhl a vzal ho chlapci z prstů. S napětím se do něj začetl. „Harry, chlapče, to je brilantní." Chválil muž nadšeně. Následně se však mírně zakabonil. „Co se děje?" ptal se Potter a stoupl si za křeslo, aby se podíval co ředitele tak znejistilo. „Chlapče, proč jsi na konci napsal pouze mé jméno a příjmení?"

Harry si nenápadně oddechl. „Pane, nevím jak vy, ale já mám dojem, že pan Pít je fyzická osoba, nikoliv Ministerstvo. Tudíž tento list není úřední. Proto není třeba vypisovat vaši funkci, bohatě stačí vaše osobní iniciály." Vysvětloval trpělivě Nebelvír a popošel vedle křesla. Brumbál se tak na něj mohl pohodlně otočit. „Harry, možná jsem starý hlupák, ale momentálně vůbec nechápu, jak to myslíš," vyjádřil se poněkud zmateně Albus, a ve snaze pochopit situaci si znova přečetl celý dopis. Harry se jen klidně usmál a dal se do podrobnějšího vysvětlování. „Nevím, jaké je pan Pít povahy, ale dejme tomu, že se mu vaše odpověď nebude líbit, snad ho i urazí, a bude to chtít hnát výš. Udělá to a žalobu prohraje, protože nežaloval vás, ale Bradavice, které s tím však nemají nic společného. A proč? Jelikož jste vynechal při podpisu svou funkci. Jednal jste tedy pouze sám za sebe."

Na Brumbálově obličeji se objevilo pochopení. Překvapeně sledoval Harryho, jak mu vše zapáleně vysvětluje a přitom chodí sem a tam. „Potom by vše nabralo rychlý spád. Dobrý obhájce by dokonce požadoval, aby se vám pan Pít osobně omluvil," dokončil Harry a úlevně si sedl zpět na židli na druhé straně stolu. „Harry, tys musel být v minulém životě právník," vydechl starý muž ohromeně. Potter trhnul rameny. „Možné to je, řediteli. Prožil jsem mnoho životů, než jsem se dostal až sem. Klidně jsem mohl být jeden z obhájců bránících spravedlnost..." Harry působil najednou zamyšleně, jako kdyby se snažil vybavit, jestli tomu tak skutečně bylo. „Tuhle kličku však nemám na svědomí já, ale Zakladatelé," promluvil zadumaně. Brumbál už se chystal protestovat, Harry mu však nedal prostor. „Ve snaze zabránit mé výbušné povaze dostat nás do problémů."

„Jak je tedy možné, že o tom jako ředitel nevím?" položil Brumbál zamračeně svou otázku.

„Podle mě se na to postupem let zapomnělo," odpověděl Harry a vstal ze židle. „Když se podíváte do své soukromé ředitelské knihovny, jsem si jistý, že najdete vše, co potřebujete." Brumbál spokojeně kývnul a také vstal. „To udělám, chlapče, spolehni se," řekl a unavenými kroky došel k Harrymu. Společně se vydali ke dveřím. „Dobrou noc, chlapče," popřál Nebelvírovi při otevírání. „Dobře se vyspi."

„Vy také, pane, dobrou noc," oplatil Harry a zamířil se ke schodům. Ještě za sebou uslyšel zaklapnutí dveří.

Tak kdo z vás čekal Harryho jako ředitele ? Přiznejte se mi :D 

Všem moc děkuju za vaše krásné komentáře a podporu jste báječní :) 

Přeju hezký zbytek večera.