Zbloudilá duše

95. Protijed

Severus málem zlomil hůlku vejpůl, jak pevně ji v ten okamžik svíral. Klouby prstů měl úplně bílé, avšak ruka se mu ani jednou nezachvěla. Zlostně zaskřípal zuby a přinutil ztuhlé tělo k pohybu. Ráznými kroky obešel křeslo a zadíval se tomu červovi přímo do tváře.

„Hádám, že jsi mě nepřišel navštívit jen z dobroty srdce," prohodil Karkarov a konečky prstů pootáčel pohárem. „Řekni, jak je na tom náš chrabrý hrdina?" zeptal se provokativně a vycenil na Severuse zažloutlé zuby.

Severusových myšlenek se pomalu zmocňovala temnota. Tentokrát se jí nedokázal ubránit a ani nechtěl. Karkarov dnes v tomto pokoji páchnoucím smrtí zaplatí za všechna svá zvěrstva. Zemře rukou Smrtijeda Severuse Snapea. Uvolnil křečovitý stisk hůlky a na jazyku ho zasvrběla jedna z prvních mučících kleteb, než ale toho zmetka zabije, musí od něj získat protijed. „Ty nečteš Denního Věštce, Igore?" zaútočil protiotázkou a donutil se ke klidu. Bohužel mu to tak úplně nevycházelo, každý sval v těle měl bolestivě napjatý a nedokázal se tvářit, jako by se nic nedělo, jeho sebeovládání viselo na posledním vlásku.

Muž pokrčil rameny a odložil pohár na zem. „V poslední době jsem se k novinám nedostal," odpověděl a opřel se zpět do křesla. „Proto mám hned několik teorii, proč jsi tady."

Severus byl čím dál zmatenější Igorovým chováním. Očekával, že narazí na nepříčetného muže, který ho bude chtít zabít v okamžiku, kdy vstoupí do dveří, ve snaze ochránit svůj bídný život. Tato představa se od reality značně lišila, což Severuse stavělo do nevýhodné pozice. Netušil, jak se s mužovým podivným chováním vypořádat. „Je mi úplně jedno, jaké máš teorie, přišel jsem si pro..."

„...protijed!" dokončil za něj rázně Karkarov a něco z jeho předstíraného klidu se vytratilo. V rysech obličeje se mu znenadání objevila zášť. „Prozraď mi, jaký je to pocit, být bezmocný a vědět, že žádný z tvých utrejchů Potterovi nepomůže?"

Severus mlčel, nedokázal ze sebe nic vypravit, ústa měl vyprahlá a při každém polknutí v krku cítil ostrou bolest. Tušil, že to způsobuje magie, která se v jeho nitru bouří.

„A kdo ví? Třeba je teď už mrtvý, jelikož podlehl jedu, na který jsi ty nedokázal vynalézt lék!" Škodolibá radost z mužova hlasu přímo odkapávala, chvíli to vypadalo, že si snad sám zatleská, jak potěšený byl pohledem na pobledlého Snapea.

Severus se chraplavě nadechl. „Ty ani netušíš, jak moc..." stiskl k sobě silou zuby, až to cvaklo, a nenávistí se celý otřásl.

„Ale vím, Severusi, přímo to z tebe čiší," zasmál se Igor chraplavě a vstal z křesla, které při tom nepříjemně zaskřípalo. „Řeknu ti jedno malé tajemství," zašeptal a pár kroky se dostal za křeslo, „Pottera jsem chtěl zabít už ve chvíli, kdy mi na prst navlékl tento falešný prsten," ukázal s úšklebkem na kopii zlatého kroužku, který měl stále na prsteníčku.

Severus se chystal zeptat, proč jej stále nosí, ale než stačil zformulovat myšlenku, muž se znovu rozhovořil.

„Ještě teď před sebou vidím ten nešťastný pohled. Ten hlupák! Byl schopný obětovat úplně vše jenom proto, že tě miloval!" Z Igorova tónu znělo takové opovržení, že to Severus nevydržel a zařval: „Zmlkni!"

U Karkarova to však vyvolalo jen salvu posměchu. „Podle tvé přehnané reakce hádám, že sis manželský život užíval, " vysmíval se otevřeně a královsky se bavil Severusovou zlostí. „Dokonce jste si pořídili domácího mazlíčka, jak vidím," poukázal rukou na psa a obezřetně se začal pohybovat po místnosti. Pes ho přitom nespouštěl z dohledu, stejně tak i lektvarista. „Bravo, nikdy bych si nemyslel, že zrovna z tebe, Snape, bude domácí typ."

Severus sám sobě přiznal, že na Blacka, který pozoroval Karkarova pronikavým pohledem, dočista zapomněl, a možná to bylo i dobře, jelikož se mu to všechno začínalo vymykat z rukou. Bylo na čase potlačit nežádoucí emoce a zachovat se jako pravý nelítostný Zmijozel. „Přestaň se tu vykecávat a dej mi ten protijed!" přikázal chladně.

„Vypadám snad jako hlupák?" opáčil Karkarov podobně chladným tónem a opřel se ramenem o zeď vedle zatemněného okna. „Protijed nedostaneš, dokud mi nedáš neporušitelný slib, že mě nezabiješ," prohlásil suverénně.

Severusovi v tu chvíli došla trpělivost. Několika dlouhými kroky se octnul u Karkarova a neurvale jej čapnul za límec ušmudlané košile. „Dej mi ten protijed a já ti zaručím bezbolestnou smrt!" skoro až zasyčel a silou s tím červem zatřepal.

V Igorových očích se objevil strach. „Ne, nedostaneš ho!" vykřikl hystericky a vytrhl se ze Snapeova sevření. „Chci od tebe nejprve jistotu, že mě nezabiješ!" trval na svém a několik kroků od lektvaristy poodstoupil.

„Karkarove, tobě to stále ještě nedošlo?" Severus neúnavně štval svou kořist do záhuby. „Ty tady nejsi ten, kdo si bude klást podmínky." Snapeův hlas se postupně snižoval, až se z něj stal vražedný šepot, hodný Smrtijeda. „Kdybys tenkrát zmizel a nepletl se do věcí, do kterých ti nic není, nechal bych tě být, ale ty jsi měl tu drzost ublížit člověku, který pro mě hodně znamená."

Igor se nepatrně roztřásl pod Severusovým krutým pohledem, po pravém spánku mu stekla studená kapka potu, jak byl nervozní. Myšlenky se mu v hlavě promíchaly a on nebyl schopen ve svém panickém stavu žádnou z nich uchopit. Marně se pokoušel nad tím vším převzít kontrolu a mít znovu na vrh, jenže Snape nevypadal před kolapsem, jak tomu bylo ještě před pár okamžiky. Právě naopak, muž, jenž před ním nyní stál, byl nelítostný Smrtijed, který ho bude mučit, do té doby, dokud nezíská to, pro co sem přišel. Igor se nečekaně ocitnul nad propastí, a bylo jen otázkou času, než se zřítí.

„Nevypadá to s tebou vůbec dobře," zakroutil Severus hlavou a namířil špičkou hůlky na Karkarovovo srdce. „Žádám tě naposledy, dej mi ten protijed!"

Muž beze slova ukázal na dřevěnou masivní komodu, která stála nalevo u zdi.

Severus jej varoval pohledem, než se k ní pozpátku vydal. Neodvažoval se ke Karkarovovi otočit zády a nebyl jediný, kdo z muže nespouštěl zrak. Black výhružně zavrčel a ukázal ostré zuby, když se Karkarov pokusil pohnout.

Severus se chystal otevřít první z devíti šuplíků, když ho Igorova slova zarazila.

„Proč to všechno děláš, Severusi? Vím, že ho nemiluješ! Nejsi toho schopný, stejně jako já."

Severus se nenechal rozptýlit a Igorova slova ignoroval. Udělal dva kroky od komody, poté na ni z bezpečné vzdálenosti namířil hůlkou. Překonat Karkarovova bezpečnostní kouzla pro něj nebyl sebemenší problém. Koutkem oka však muže neustále pozoroval.

Igor si přál utéct, jenže neměl kam, a jak se kouzla, s nimiž si dal tolik práce, rozplývala, jeho chuť zmizet se zvětšovala. Mohutný pes, jenž Snapea doprovázel, to musel vycítit, jelikož se k němu přiblížil tak blízko, že stačilo natáhnout ruku a dotkl by se jeho hlavy.

Konečně se Severus dostal přes veškerá kouzla a s napětím postupně odzdola nahoru za pomoci hůlky pootevíral všechny šuplíky. Ve všech bylo oblečení, které se teď válelo všude kolem na špinavé podlaze, jak Snape bezohledně prohledával jeden šuplík za druhým. Teprve až v tom posledním se, krom různých sarapatiček, nacházelo i něco, co upoutalo Severusovu pozornost. Prostor šuplíku byl na jedné straně zaplněn jedovatými rostlinami, které jen při pouhém doteku mohly vážně poranit kůži. „Zajímavá pojistka," uznal Severus a se zájmem si prohlédl malý kožený pytlík, jenž ležel na oněch rostlinách. Nezaměnitelným švihnutím hůlky nechal váček zvednout do vzduchu. Jasná vyboulenina dokazovala, že v něm skutečně něco je. Severus ho dalším kouzlem nechal doplout vzduchem až k sobě.

„Vždycky si byl chytrý, mohlo mě napadnout, že tě tohle nezastaví," ušklíbnul se Igor.

Ani tentokrát Severus nereagoval, místo toho nedočkavě rozvazoval kožené šňůrky. Když mu po chvíli do dlaně vklouzla malá, chladná lahvička s oranžovou tekutinou uvnitř, v nitru se mu rozlila neskutečná úleva.

Děkuju všem za podporu a komentáře jste úžasní.

Přeju hezký zbytek týdne.