Zbloudilá duše

80. Oddechový čas

„Vypadáš unaveně," promluvil Severus hlubokým hlasem, kterým dokázal v mladíkovi vyburcovat každý nerv.

„Těžký den," pokrčil Harry rameny a strčil notes s deníkem do šuplíku.

„Chápu, ani já to neměl dnes zrovna lehké," kývl Severus, zapřený ramenem o futro se na Harryho díval s jiskrou v oku. „Jeden nejmenovaný hlupák si špatně přečetl zadání a místo vílích křídel přidal do lektvaru muší křídla."

Harry se pobaveně uchechtl. „A co jsi tomu nebožákovi udělal?"

„Má týdenní trest s panem Filchem a doporučil jsem mu, ať si pořídí lepší brýle.

Nebelvír se přesunul před Severuse a s poťouchlým výrazem pronesl: „Rozbrečel jsi toho chudáka?" Harry stál k muži hodně blízko, musel mírně zvednout hlavu, aby mohl Severusovi vidět do očí, tak blízko si byli.

Mistr lektvarů si odfrkl: „To se mi nikdy nepovede, ten Nebelvír je vůči mně imunní."

„Statečný to Nebelvír," syknul Harry.

„Statečnost a hloupost mají k sobě mnohdy hodně blízko a zrovna tenhle Nebelvír si to často plete!" skočil mu Severus rázně do řeči, ale bylo vidět, jak si tuto debatu užívá.

„Jak kdy," mrkl na něj Harry.

Severus neodpověděl, pouze sledoval usmívajícího se mladíka. Nikdy by to nepřiznal, avšak život s Potterem mu víc než vyhovoval. Nebelvír, i když se to na první pohled nezdálo, dokázal to, co málokdo, a to odhadnout jeho náladu. Když potřeboval být sám, nechal ho, a stávalo se, že se celý den v bytě neukázal. Severus jej viděl až večer a někdy ani to ne. Jindy si spolu povídali a nebylo to jen prázdné tlachání, které Severus z duše nesnášel, právě naopak, většina rozhovorů byla velmi podnětných. Pak tu byly rozhovory, jako tento. Harry porozuměl jeho podivnému humoru, ba i na něj po svém reagoval. Na jejich společném spolužití byla však jedna malá chybička, která Severuse iritovala. Kdykoliv se pokusil o něco intimního, Harry se stáhl a v rozpacích mu pokaždé vysvětlil, že ho má rád, ale tuhle hranici překročit nemůžou, jinak by zůstali ve svazku na věky. Severusovi docházela trpělivost a byl jen kousíček od toho, aby Harrymu do obličeje vykřičel, že je mu to jedno. On toho tvrdohlavce chtěl, každým dnem víc a víc, a následky tak nějak přestával brát na vědomí. Manželství s Potterem zas taková oběť nebyla, jen si musel dávat pozor na příkazy, jelikož nehodlal mít doma loutku. „Budu v laboratoři," oznámil a vycouval ze dveří.

Harry s kývnutím za Severusem zavřel a pustil se s nechutí do úkolů. Potřeboval je dodělat co nejdřív, aby se mohl zabývat kouzlem, které našel v Salazarových svitcích. Vypadalo nadějně a snad by to mohlo být protikouzlo k odstranění Znamení zla. Proklínal svého bratra, že byl tak paranoidní, jelikož ten svitek obsahoval tolik hádanek a zaklínadel, že se Harrymu lopotil už týden, aby se dostat k hlavnímu obsahu, proto do něj vkládal takové naděje. Kromě toho od Salazara věděl, co svitek zhruba obsahuje. Bude muset svou kůži poskvrnit znamením a pak je nějak mezi sebou propojit. To, jak to provést, je v tom svitku. Teď jen najít ten pravý a právě tenhle by to být mohl. Bratr by se nenamáhal takto zabezpečovat něco, co nemá žádnou cenu. Další slibná stopa byl samotný svitek – sálalo z něj tolik černé magie, že se Harry divil, že to nespustilo bradavické alarmy. Pracoval na tom sám, nechtěl, aby to někdo věděl, alespoň prozatím. Měl v plánu to prozradit až těsně před bitvou, protože jak znal Severuse, rozmlouval by mu to. Severus nebyl hlupák, znal černou magii, tudíž bylo zbytečné lhát mu a snažit se tvrdit, že to není smrtelně nebezpečné. Jediné pozitivní bylo, že měl čas se na to připravit. Voldemortovy útoky ustaly, zřejmě se někam schoval a lízal si rány. Denní věštec tvrdil, že se k obávanému Černokněžníkovi nechce již nikdo připojit po tom debaklu s útokem na Bradavice. Bohužel, nikdo nemohl říct, kdy se karty zase obrátí, proto Harry neúnavně hledal protikouzlo a nehodlal se jen tak vzdát. Severus nad Voldemortem vyhraje a zbaví kouzelnický svět tyrana. On byl pro to ochotný obětovat vše, i svůj život, koneckonců s tím tak nějak počítal. Jediné, co jej mátlo a kazilo jeho odhodlání v této válce zemřít, byl Severus sám, přesněji mužovo chování. Přes všechno si dobře rozuměli, a když se nad tím Harry zamyslel, nebylo to zas tak překvapivé. Koule a kletba s ní spojená se nikdy nemýlila. Zdálo se, že u nich to nebude jiné. Tohle Harry chápal, co však ne, bylo Severusovo flirtování a okaté doteky, které se postupem času zintenzivňovaly. Když na to Harry upozornil a zejména na možné následky, vypadal muž uraženě, avšak s doteky nepřestal. Nebelvír si připadal, jako kdyby seděl na bedně dynamitu, jen bouchnout. Ve snaze oddálit nevyhnutelné, každý den brzo ráno chodil létat. Zatím to pomáhalo, ale na jak dlouho...

Tak  je další kapitola za námi a jak jste si všimli na scénu nám vstupuje další postava. Co myslíte, kdo je ten muž zač? 

Všem děkuju za podporu a přeju hezký zbytek týdne :)