Zbloudilá duše

21. Igor

„Netuším, o co ti jde, kmotře," mluvil šeptem Draco. „Nikdy ses mi do toho, co dělám, nepletl, tak proč teď ten náhlý obrat?" vyptával se mladík s rostoucím úšklebkem na rtech.

Severus prudce odhodil na stůl brk, co dosud držel v prstech, nevnímaje spoušť, kterou tím způsobil na eseji jednoho nešťastníka. Obrátil svou plnou pozornost na toho drzouna a věnoval mu svůj nejledovější pohled. Měl neuvěřitelnou chuť jej proklít za ten škleb. Zlost v něm stále narůstala, sám nevěděl proč. Draco ho provokoval každou chvíli. Pravda však byla, že Potter byl jeho slabé místo a pouhá zmínka o něm ho vždy dokázala vyvést z rovnováhy. Za poslední dva dny se to všechno ještě znásobilo. Teď o Potterovi a prokletí věděl tolik, že ta palčivá nenávist vůči mladíkovi začínala uvadat a on to nebyl schopen zastavit! Moc nepomohla ani vzpomínka, o kterou se ředitel tak laskavě podělil a která se mu neustále vracela. Potter v ní vyjádřil k Severusovi své hluboké city, které díky prokletí nebyl schopen potlačit, a přesto Severuse nechal vzít si jiného muže, a sebe tak odkázal k věčné samotě. Toto uvědomění s mistrem lektvarů otřáslo. Když se pak dočetl více o té skleněné kouli a prokletí s ní spojeném, byl nucen dát si uklidňující lektvar. Celá osobnost jménem Harry James Potter se mu začala rozpadat pod rukama. Proto nemohl dovolit, aby si s Potterem Draco něco začal. Věděl toho o něm až příliš málo a bylo to nebezpečné, Merlin ví, čeho je ten kluk schopen. Vždyť je bratrem Salazara Zmijozela a jedním z lidí, kteří vybudovali Bradavický hrad! Třeba později, až se té záhady nabaží a zjistí, že je kluk neškodný, bude mu jedno, co ti dva mají, nebo nemají společného. Ale prozatím to nedopustí. Stále pozoruje Draca, vstal, aby tak získal výškovou převahu. „Jsi blázen, pokud si myslíš, že tě nechám ublížit Brumbálovu oblíbenci a zničit si tak zbytek života." Každé jednotlivé slovo Severus volil s rozvahou a zároveň skrytým varováním, kterému mladý Zmijozel jistě porozumí.

„No právě, Severusi, takovou trofej si přece nemůžu nechat ujít. Obzvlášť když je určitě ještě nedotčená," prohlásil Draco s hladovým třpytem v očích a odešel za Potterem.

Ještě že tak, jinak už by se Severus opravdu neudržel a toho hloupého Zmijozela proklel. Tahle se jenom vztekle posadil opět za stůl a pustil se do opravování esejí druhého ročníku Mrzimoru a Havraspáru. Netřeba dodávat, že si na nich vybil veškerý vztek, co v něm bublal při pohledu na ty dva, sedící jen kousek od sebe na pohovce. Zlost se ještě zvětšila, když zaslechl vzteklé brblání od vchodu.

„Severusi, měl bys s tím portrétem znovu promluvit, opět mě nechtěl pustit dovnitř!" stěžoval si Igor dopáleně, scházeje schody.

Lektvarista přivřel zoufale víčka. Může být ještě hůř?! „Já jsem udělal vše, co se dalo, Igore. Nemůžu za to, že tě ten portrét očividně nesnáší!" řekl Severus monotónně, pouštěje roh oznámkované eseje. Pergamen se okamžitě sroloval do ruličky a Mistr lektvarů ho spokojně přidal k ostatním, co už prošly kontrolou. Potom se otočil na Karkarova, jelikož čekal stížnosti. Jeho manžel totiž nikdy nebyl s ničím spokojený, stále si na všechno stěžoval. Severus tuto konkrétní vlastnost na Karkarovovi nesnášel. Když se ale obrátil na muže, žádné stížnosti nepřicházely. Igor místo toho zíral na dvojici sedící poklidně před krbem.

„Co tu dělá Potter!?" vyštěkl až přehnaně útočně, ignoruje chladný, ale přesto slušný chlapcův pozdrav.

„Je tu na pozvání Draca, společně pracují na projektu, který jim byl zadán na hodině Přeměňování," vysvětlil Severus stručně Nebelvírovu přítomnost.

„A ty jsi s tím souhlasil?" pokračoval dál Igor v iritujících otázkách.

„Ano, proč ne, je to i Dracův domov, může si sem pozvat, koho chce," odpověděl Severus netrpělivě a doufal, že tím je debata u konce.

„Proč ne?!" zopakoval Severusova slova Karkarov téměř hystericky. „Třeba proto, že Potter je člověk, kterého tak moc nenávidíš!" vykřikoval dál muž nevnímaje okolí.

Severus vztekle přivřel víčka. Velmi rychle mu docházela trpělivost. „Pojď se mnou," syknul směrem k Igorovi. Nekontroloval, jestli ho muž následuje, a rovnou se vydal směr ložnice. Tiše vstoupil dovnitř a čekal, až dorazí rozzuřený manžel. Nemusel čekat dlouho, Karkarov za sebou práskl dveřmi, až se v pantech otřásly. Severus nad tím pouze nadzvedl obočí, sleduje, jak se Igor staví naproti němu.

„Chci vysvětlení!" zaútočil hned z ostra Karkarov.

„Není co vysvětlovat. Zavedl jsem tě sem, jen abys uklidnil své rozbouřené emoce," vysvětlil Severus klidně, přestože se tak vůbec necítil.

„Já se uklidním, až Potter zmizí z našeho bytu!" vztekal se muž dál, bez jediné známky toho, že by se chtěl uklidnit.

„Ovládej se, Igore! Jsi především profesor!" vyplísnil jej Severus, také už pomalu zvedající hlas.

„Že to říkáš zrovna ty, Severusi!" procedil skrz zuby profesor Obrany proti černé magii. „Ještě před pár dny jsi tomu klukovi nemohl přijít na jméno a teď ho klidně strpíš ve své blízkosti."

„Je válka, Igore, a ten kluk je jediná šance na normální život," vyjádřil se Severus temně a založil si paže na hrudi, nevědomky se tak snažil Karkarova zastrašit.

„Na válku to nesváděj, Snape! Spíš mi řekni, jestli je v posteli dobrej!" zašeptal Karkarov Severusovi těsně u tváře.

„Ne jsem ty, Igore!" odpálkoval jej Severus, v duchu uvažuje, jestli by mohl vlastního manžela proklít do zapomnění, ale výraz, co se poté na Karkarovově obličeji objevil, stál opravdu za to a částečně zchladil zlost v Severusově nitru. Muž od něj zbrkle poodstoupil. Červenou vzteklou tvář mžiku nahradila popelavě bílá.
„Myslíš, že nevím, že se taháš s kde kým?" Severusovi se na rtech objevil triumfální úšklebek. „Nemám sice ponětí, jak se ti podařilo obejít kouzlo a ošálit prsteny, a ani mě to nezajímá, jedno ti ale řeknu, a dobře si to zapamatuj! Nikdy už ze mě nedělej hlupáka a neopovažuj se starat, s kým spím nebo nespím. Nemáš na to vůbec žádné právo!" Igor chtěl něco namítnout, ale Severus ho k tomu nepustil. „Dokonce ani jako můj manžel. Tu výsadu jsi ztratil v den, kdy jsi mě v našem manželství poprvé podvedl." Severus byl po celou dobu svého proslovu ledově klidný. Dokonce se mu ulevilo. Konečně si nemusel hrát na spokojeného manžela.

„Severusi, co to povídáš! Mně na tobě záleží, nikdy bych..."

Další slova muži odumřela na rtech, jelikož ho Severus pohybem ruky zastavil. „Ušetři mě toho, Igore, oba víme, že v našem svazku nikdy nešlo o city ani o úctu. Vždy tu šlo pouze a jedině o postavení, peníze a tvé bezpečí. Před Pánem Zla," uvedl Severus věci na pravou míru.

„A jak mi vysvětlíš tohle, Snape!" chytal Igor druhý dech a na svou obhajobu strkal Severusovi prsten před obličej.

„To ještě nevím, ale přijdu na to. To se spolehni," přísahal Severus sobě i jemu.
Odmítal si dál hrát na něco, co nikdy nebylo...

Začínají nám potíže v ráji. Co myslíte, bude Karkarov o Severuse bojovat nebo si v klidu odkráčí? 

Všem moc děkuju za podporu a komentáře :)