Zbloudilá duše

114. Přímo na solar

Pomalu, ale jistě se Severusovi ztrácela pevná půda pod nohama. Se zavřenýma očima tiše, beze slov křičel o pomoc. Magie, kterou se marně snažil ovládnout, mu stále unikala jako hbitý úhoř, jenž toužil zůstat volný. Když už mu pomalu docházely síly, před zavřenýma očima se mu náhle zjevila Harryho šťastná tvář.

Severusovu mysl zaplnil Harryho klidný hlas opakující neustále tatáž slova: Ukotvi se!

Se slovy vyplula napovrch také vzpomínka:

„Severusi, no tak, už se nemrač." Na Harrym bylo vidět, že se královsky baví.

„Ty bys také neměl dobrou náladu, kdyby ti student zdemoloval polovinu učebny!" rozčiloval se Severus a už podruhé prohledával velkou hromadu písemných prací.

„Co hledáš, prosím tě?" vyptával se mladík zvědavě.
Seděl v křesle naproti tomu ředitelskému a pobaveně kroutil hlavou, v rukách přitom držel učebnici Přeměňování. Soustředit se na ni ale nedokázal, pozorování Severusova počínání bylo mnohem zábavnější.

„Nemůžu najít písemné práce sedmáků..." bručel Severus, kupička prací se během prohledávání začala nebezpečně naklánět do strany. „Nevíš, kam jsem je dal?" zeptal se netrpělivě a na poslední chvíli stačil zabránit katastrofě.

„Zkus horní šuplík zprava," poradil Harry a schoval tvář za učebnici.

Severus skepticky dal na nebelvírovu radu a otevřel onen šuplík. A ejhle ony tam skutečně byly! Ležely hned navrchu. „Harry?" oslovil mladíka překvapeně.

„Ano?" Nebelvírův hlas zněl přehnaně nenuceně.

„Jak jsi věděl, že jsou právě tam?" přimhouřil Severus podezřívavě oči.

„Je to jediné místo, kam ses ve svém rozčílení podíval jen letmo, takže si je mohl snadno přehlédnout." V mladíkově hlase byl slyšet potlačovaný smích.

Severus se nebezpečně naklonil nad desku stolu „Ty jsi je ale nepřehlédl," zasyčel a měl neuvěřitelnou chuť Harrymu tu knihu, za kterou se schovával, vytrhnout.

Nebelvír pokrčil rameny. „Nechtěl jsem tě rušit ve tvé tirádě a myslel jsem si, že bude lepší, když nejprve vychladneš, než se pustíš do oprav těch těžce vydřených prací," vysvětlil Harry a klidně otočil na další stránku.

„Skutečně?" nadzvedl Severus obočí v předstíraném udivení. „A to tě nenapadlo, že pak budu naštvaný na tebe, a o to spíš si na jejich pracích vybiju zlost?"

„Napadlo, ale to ty neuděláš," prohlásil Harry sebejistě.

„A to proč?" zeptal se a přistihl se, že ho odpověď víc než zajímá. Také počáteční zloba se pomalu ale jistě vytrácela a místo toho začal cítit jisté pobavení. To se mu v přítomnosti Harryho stávalo často.

„Protože bych s tebou pak nemluvil, a ty nemáš rád, když tě ignoruji." Harry konečně přestal předstírat, že čte, a knihu odložil.

„To máš pravdu," souhlasil Severus neochotně.

Mladík ho za to odměnil rošťáckým úsměvem.

Chvíli mezi nimi panovalo poklidné ticho, které bylo sem tam přerušeno šustěním stánek, škrábáním pera či tichým pochrupováním z některého z obrazů. Většina pláten byla v tuto dobu prázdná, jelikož se jejich obyvatelé někde potulovali. Pouze pár z nich zůstalo ve svých rámech a ti buď tiše spali, nebo cumlali ovocné dropsy a potutelně se šklebili.

Severus nelítostně přeškrtal jeden z odstavců, div u toho nepřetrhl pergamen, když zaslechl Harryho hluboký povzdech. Jeho myšlenky se okamžitě začaly soustředit na mladíka, takže málem zapomněl, co se chystal pod ten přeškrtaný text napsat. „Něco se děje?" ozval se vyčkávavě.

„Nic, budu muset jít, Remus na mě čeká." Harry nezněl vůbec nadšeně, když to říkal.

„Myslel jsem, že máš svého vlkodlaka rád," pronesl Severus sarkasticky a zvedl zrak od pergamenu.

„Mám, ale dnes opět budeme procvičovat moji magii," vzdychl mladík otráveně a sáhl po školní tašce, která mu ležela u nohou.

„Chápu," kývl lektvarista a znovu se sklonil nad prací Eleny Hajské. Ta holčina by měla přestat přemýšlet nad mužským pokolením a víc se věnovat studiu, jinak se může rozloučit s vyznamenáním na konci roku. Byl do svých myšlenek tak zabraný, že málem propásl Harryho odchod. Teprve až zvuk otevírání dveří přetrh jeho chaotické myšlenky.

„Harry?!" křiknul za mladíkem, jenž byl už skoro za dveřmi.

„Hmm?" zabručel Nebelvír a udělal několik kroků zpět do místnosti, stále však držel kliku dveří.

„Co tvá magie?" zeptal se lektvarista a dával si přitom dobrý pozor, aby mu v hlasu nebylo znát napětí.

Harry se zaváháním zavřel dveře a vrátil se zpět ke stolu. „Řekněme, že procvičování není na škodu," ušklíbl se a nepohodlně se ošil.

„Harry..." začal Severus, ale hned byl hrubě přerušen.

„Ne, Severusi! Odmítám na tohle přistoupit!" vystartoval Harry prudce, až se mu popruh na rameni svezl dolů.

„Mnoho věcí by to vyřešilo a víš, že jsem říkal, že..."

„Vím, co jsi říkal, ale odpověď je ne!" Harry si hrubě nahodil popruh zpět na rameno a vypadalo to, že by odsud nejradši utekl. Jako správný Nebelvír to ale neudělal.
„Nic by to nevyřešilo, Severusi," povzdechl si rezignovaně. „A i kdybychom to nakrásně udělali, tak by se magie musela stejně nejprve ukotvit, a to může trvat poměrně dlouho."

„Ukotvit? Co si pod tím pojmem mám představit?" vyptával se Severus zaskočeně. „Mluvil jsi o tom, že by naše magie jako taková mnohonásobně zesílila, ale o žádném ukotvení jsi nemluvil."

„Není to žádná věda, je to jen o tom, jak svou magii ovládneš," pustil se Harry do vysvětlování. „Malé děti se ji učí ovládat od narození, aniž by o tom nějak přemýšlely, ale pokud se stane, že kouzelník přijde k větší moci, než doposud měl, je třeba, aby se ji naučil ukotvit."

Severus zamyšleně vstal a vydal se k Harrymu. „Co to přesně znamená?"

„No, to nikdo přesně neví, ale mělo by to být něco, co je pro onu osobu velmi důležité. Věc, člověk, zážitek, prostě cokoli, co tebe a tvou magii dokáže zklidnit. Prostě, ukotvit se..."

Severus otevřel oči, stále však před sebou viděl Harryho šťastnou tvář. On byl jeho ukotvení a náplast na palčivé emoce, které se pomalu, ale jistě začínaly uklidňovat.
Když si byl jistý, že má sám sebe i svou magii pod kontrolou, vykročil rázným krokem z pokoje.
Nadešel čas, zjistit, kde je Harry. A byla tu pouze jedna osoba, která to ví.

Je za námi další kapitola :) 

Děkuju všem za podporu moc si ji vážím.  Sama vím, že to nemáte semnou lehké obzvlášť  s mými konci :D