Zbloudilá duše

100. Útěk

Madam Pomfreyová se nemohla dlouho dívat do Harryho utrápené tváře, čišelo z ní tolik zoufalství a utrpení, že se jí lítostí sevřelo hrdlo. Emoce však musely stranou, bylo třeba Nebelvíra vyšetřit. Během samotného procesu se ho vyptávala, zda jej něco nebolí, ale chlapec mlčel. Když pak dokončila vyšetření, jemně mladíka znovu oslovila: „Harry?" nazvedla mu opatrně hlavu, aby se mohl snadněji napít.

V Harrym se cosi pohnulo a postupně bolest začal nahrazovat spalující vztek. Vždyť sám sobě přísahal, že se nestane bezmocnou loutkou prahnoucí po Severusovi. Nehodlal skončit jako jeho bratr, který toužil jen po své ženě, a v momentě, kdy mu cokoliv odepřela, zejména sebe, nedokázal to snést a raději ve všem ustoupil, takže se stal jen loutkou v ženiných rukách. Ne! Takový on nebude! Ať Severuse kouslo do zadku, co chtělo, nebude to on, kdo první přileze! Něco mu však našeptávalo, že to je jen bláhový sen. Harryho rozhněvané myšlenky byly náhle přetrženy lehkou ranou do tváře.

„No tak, mluv se mnou, mladíku!"

Harry sebou trhnul a poněkud poplašeně se zadíval na madam Pomfreyovou. „Co se stalo? Proč tu sem?"

„Vy si nic nepamatujete, pane Pottere?" Poppy byla upřímně překvapená, že si mladík na nic nevzpomíná. Tak trochu s ohledem na jeho minulost u Pána zla očekávala, že tomu bude právě naopak. „Dnes je již pozdě, pane Pottere, promluvíme si zítra," šikovně se vyhnula chlapcovým otázkám a přivolala si z druhé místnosti lektvar proti bolesti a s nepatrným zaváháním také bezesný spánek.

Harry ženu s přimouřenýma očima sledoval. Nelíbilo se mu, že odmítá odpovědět na jeho otázky. Potřeboval vědět, co se stalo, ta nejistota jej užírala. Přesto si však bez protestů vzal lektvary, které mu byly podány. Spánek jej na chvíli zbaví té palčivé trýzně, kterou bohužel nezažene žádný lektvar proti bolesti. Poslední, co si vybavoval, když upadal do hlubokého ozdravného spánku, bylo ženino hudrování na otevřené okno.

***

Druhý den ráno Poppy nemeškala a hned po snídani se vydala zkontrolovat svého pacienta. S tácem v rukách vešla do pokoje a viděla Harryho, jak spí s tváří odvrácenou k oknu. Tiše přešla k nočnímu stolku, kam položila tác, a ačkoli se snažila nezpůsobit hluk, Harry sebou cuknul a s prudkým nádechem otevřel oči.

„Dobré ráno, Harry, jak se cítíte?" zeptala se s úsměvem na rtech a vytáhla hůlku.

Harry ospale otočil hlavu za hlasem. „Dobré ráno," zopakoval mírně nakřáplým hlasem. Madam Pomfreyová mu podala pohár s vodou, který vděčně přijal.

„Jak se cítíte?" trpělivě zopakovala Poppy a dala se do kontroly chlapcova stavu.

„Lépe," byla Harryho stručná odpověď a pak pozvedl pohár k ústům. Na několik minut se místnost ponořila do ticha.

„Ano, škodlivé látky jsou z těla pryč." Z ženina hlasu zazněla upřímná radost.

To samé se ale nedalo říct o Harrym, tvářil se jako bubák, neboť se mu v hlavě začínalo rozjasňovat. Byl otráven!

Poppy si okamžitě všimla mladíkova rozrušení. Opatrně mu vzala z chvějící se ruky pohár a dala ho z jeho dosahu. „Vzpomněl jste si," konstatovala a sedla si na postel.

„Byl jsem otráven?!" vydechl Harry šokovaně a zadíval se do klidných očí madam Pomfreyové.

„Ano, nikdo, však netuší, jak jste dokázal přežít..." Poppy Harrymu postupně převyprávěla celý příběh.

Harry tomu nechtěl uvěřit, a kdyby ho nebolelo celé tělo a hruď neměl v jednom plameni, jistě by k tomu měl námitky, ale jeho bolavé tělo bylo toho důkazem.

Trvalo skoro půl hodiny, než se Poppy dostala ke konci.

Harryho po vyslechnutí toho neuvěřitelného příběhu, napadalo ihned několik otázek, na které se toužil zeptat, a většina se týkala Severuse, ale jeho racionální část tu potřebu potlačila. „Jak je na tom ten kluk?" zeptal se tedy tiše a se skloněnou hlavou zíral na své ruce ležící nečině na dece.

„Je v pořádku," odpověděla Poppy a natáhla se po Harryho dlani. „Probral se před čtrnácti dny a před dvěma dny byl propuštěn," stiskla povzbudivě Harryho ledové prsty.

Harry se pokusil usmát, avšak vyšel z toho jen křečovitý škleb.

Poppy s povzdechem vstala a vzala z tácu lektvary. Když si je mladík vzal, podala mu snídani. „Dám vědět profesoru Lupinovi a madam Princeové, že jste se probral," oznámila Poppy a připravená k odchodu vzala prázdný tác. Harry ji však nevnímal, a tak jej nechala v klidu jíst a tiše odešla.

Jsem si jistá, že jste teď juchali radostí, že je Harry konečně vzhůru a zároveň proklínáte Severuse za jeho chování, ale jinak to nešlo.  

Děkuju všem za podporu a přeji všem hezký zbytek týdne.