Zbloudilá duše

99. Přísady

„To ano, ale domnívám se, že se obával tvé reakce," konstatovala žena suše a mávla hůlkou, aby odstranila nepořádek, který Mistr lektvarů svým chováním způsobil.

„Měl právo se bát!" procedil skrz zuby Snape. „Zatajit mi tak důležitou informaci, jako že právě já mám zabít Pána zla, protože on kvůli mně ztratil to potřebné množství magie, aby mu byl rovnocenným soupeřem!" Severus pronášel jednotlivá slova s divokým zápalem, avšak v očích se dala vyčíst jistá ukřivděnost. „A aby toho nebylo málo, nezmínil se mi ani o propojení Znamení zla s tím..." pokusil se nazvat Pána zla jménem, ale nedokázal to, staré zvyky v něm byly příliš zakořeněné.

„Severusi," oslovila ho neobvykle jemně Eleonor. „Tohle všechno tě příliš netrápí. Tebe spíš užírá, že ti Salazar odmítl pomoci se svazkem..."

„Zpochybnil můj cit k jeho bratrovi!" zařval Severus nepříčetně a nevědomky vypustil svou magii, která zatřásla s porcelánem ležícím na stole. Ihned však dostal emoce zpět pod kontrolu.

Eleonor si povzdechla. „Severusi, nezlob se na mě, ale já ho chápu." Mistr lektvarů se na ni zadíval takovým způsobem, že raději honem pokračovala. „Prakticky tě nezná a já vím, jak se občas dokážeš chovat.

„Co tím..."

Žena mávla v netrpělivém gestu rukou. „Určitě jsi mu neodhalil, jaké city k Harrymu chováš, a troufám si tvrdit, že jsi na něj naběhl a vše na něj vysypal svým obvyklým způsobem a teď mi pomoz, jinak špatně skončíš." Eleonor podle vnukova výrazu poznala, že se trefila. „A jak tě znám, nesvěřil ses ani samotnému Harrymu."

V Severusově tváři se mihla provinilá emoce.

„Fajn, tak pak se nediv, že ti jeho bratr odmítl pomoci." Eleonor odložila poloprázdný šálek a vstala.

„Nejsem typ, co ukazuje emoce na potkání," zabručel Severus tiše.

„Vím, ale občas se bez toho neobejdeš." Ženin hlas získal smutný podtón. „Harry by po tobě určitě nechtěl srdceryvné vyjádření nehynoucí lásky, avšak jednou začas říct to slůvko by tě nezabilo."

Ve tváři Mistra lektvarů se objevil vzdor. „Udělal jsem všechno, co bylo v mých silách, aby pochopil, že je v mém životě vítaný!"

Eleonor obešla křeslo a zapřela se dlaněmi o opěradlo. „To nestačí a ty to víš! Oba potřebujete vědět, co k sobě cítíte, abyste mohli v manželství zakotvit." Žena sklopila hlavu k zemi, následně ji však zvedla a zadívala se naléhavě do vnukových očí. „Nespoléhej na to, že tě Harry nemůže jen tak opustit."

Na Severusových rtech se objevil domýšlivý úšklebek.

„Nespoléhej, protože ať je kletba jak chce silná, Harry je pořád lidská bytost a ta potřebuje lásku, stejně jako ty, Severusi." Eleonor se narovnala připravená k odchodu. „Rozmysli si dobře, co uděláš, až se tvůj manžel probudí." S těmito tíživými slovy odešla.

Severus seděl v židli jako přikovaný a v hlavě se mu nestále opakovala Eleonořina slova, ze kterých nebyl vůbec moudrý. Žaludek mu podivně ztěžknul při samotné myšlence, že by ho Harry mohl opustit. Příliš si zvyknul na mladíkovu přítomnost a odmítal se jí vzdát! Babička se mýlí, on a Harry nepotřebují ujištění, jim stačí činy!

Mistr lektvarů si povzdechnul. Možná opravdu dělá málo, vždyť ani Salazara Zmijozela nepřesvědčil o svých citech k Harrymu, akorát se pohádali a Severus zjistil, že toho muže nesnáší. Problém byl také v tom, že se vztahy neuměl zacházet. Koneckonců, mnohdy ani netušil, co si má počít s vlastními emocemi, natož s pocity jiných lidí. Pro něj bylo daleko jednoduší, něco pro druhého udělat, a tím mu ukázat, že mu na něm záleží, než aby plýtval zbytečnými sladkými řečmi.

Do Severusových útrob se pomalu vkrádala ledová nejistota. Co když skutečně tohle Harrymu jednou přestane stačit? Pohodil prudce hlavou ve snaze dostat z hlavy ty protivné myšlenky. Docílil ale jen toho, že se mu do popředí dostala jiná zajímavá myšlenka. Kdyby se mu tehdy povedlo ten zatracený obraz přemluvit, mohl tu teď sedět s Harrym, který by byl k němu všemi možnými způsoby připoutaný a určitě by ho neměl v plánu opustit.

„Sakra!" vykřikl Snape, rozzuřený sám na sebe, a praštil pěstí do stolu, až to zadunělo. Popadl ze stolu oba pytlíčky a postup lektvaru. Ignoroval přitom bolest, která mu pulzovala v ruce. Potřeboval svou mysl zaměstnat, takže bude nejlepší, když se pustí do vaření protijedu, a pokud to jen trochu půjde, večer navštíví Harryho. Tyto pravidelné večery vedle mladíkova lůžka se pro něj staly oázou klidu. Několikrát se mu i stalo, že tam zůstal až do rána, držel Harryho za ruku a naivně doufal, že se probudí. Teď však byl jen krůček od svého přání a to ho naplňovalo euforií. Konečně měl zase jednou krapet toho štěstí.

Tak Eleonor je opět na scéně a znovu promlouvá Severusovi do duše. Nemá to holka s ním lehké. Příště se můžete těšit na Harryho probuzení. 

Všem děkuju za komentáře a hvězdičky jste úžasní. 

Přeji hezký zbytek týdne :)