Harryho probudil podivný pocit. S mžouráním otevřel oči a všiml si rozmazané postavičky, postávající vedle postele. Ještě než sáhl po brýlích, ozval se skřítkův hlas.
„Pán by měl vstát, jinak zmešká slavnostní oběd, který byl připraven na jeho počest."
Harry si rozespale nasadil obroučky a podíval se do skřítkových vážných očí. Nestačil však ani Kira oslovit, když se z vedlejšího pokoje ozvaly rychlé kroky. Následně se spojovací dveře otevřely a na prahu se objevil Severus.
„Kiro, co tady děláš? Proč nenecháš pana Pottera spát!"
Skřítek vypadal až ukřivděně, ale pánovi domu poslušně odpověděl: „Kiro byl pověřen madam Princeovou, aby pana Pottera připravil na slavnostní oběd."
Na Snapeovi bylo vidět, že je připraven se hádat.
Harry proto honem zasáhl. „Děkuju ti, Kiro, ale není třeba, zvládnu to sám," odmítl a pokusil se na skřítka mile usmát. Bohužel se to minulo účinkem.
Skřítek zkřivil tvář do uražené grimasy a přemístil se tak hlasitě, že by z toho jeden málem ohluchl.
Harry se zasténáním zabořil hlavu do pološtáře.
„Není třeba se znepokojovat," ozval se Severus ode dveří. „Kiro je ze staré doby. V mládí byl zvyklý, že se kouzelníci bez skřítčí magie ani neobléknou."
Harry zvedl hlavu a zadíval se na Severuse, který vypadal pobaveně.
„Budu si muset dávat větší pozor, jak s ním jednám," zabručel, „nerad bych si ho proti sobě nějak poštval," mluvil Harry spíš sám k sobě, přesto se mu dostalo odezvy.
„O to nemám strach. Skřítkové v domě se málem poprali, když zjistili, že budete hostem. Kiro si prosadil svou jenom proto, že je nejstarší."
Harry znovu zoufale zasténal. „Moc mi nepomáháte," zabrblal a zvedl se do sedu. Jakmile však odhodil přikrývku, uvědomil si, že je takřka nahý a zrudnul. V hlavě se mu jako mávnutím hůlky vybavily nedávné události. Zbrkle se zakryl a plný rozpaků se zadíval muži do očí, aby zase spěšně uhnul před spalujícím pohledem.
„Půjdu se také nachystat," oznámil Severus a přivřel dveře.
Harry si oddechl a vstal z postele. Po chvilce váhání použil na sebe osvěžující kouzlo. S úsměvem zjistil, že ho kouzlo nevyčerpalo. S lepší náladou se oblékl do oblečení, které si před ulehnutím do postele svlékl. Náladu mu kazilo jen přemýšlení nad Severusovým podivným chováním. Jediný pravděpodobný důvod, který ho napadl, byla žárlivost, jen netušil, jestli na Luciuse, nebo na něj. Ať to bylo, jak chtělo, ten polibek nemohl z hlavy vymazat. Věděl, že by bylo dobré si o tom promluvit, jenže scházela mu k tomu odvaha. Z myšlenek jej vyrušil až Severus, který se znovu objevil ve dveřích.
„Připraven?"
Harry se neohrabaně otočil k muži čelem. „Ano, jenom musím..." nedořekl, jelikož se marně pokoušel dopnout poslední knoflík na košili. Se Severusovou přítomností se stal knoflík snad ještě neposednější a doslova prokluzoval Harrymu mezi prsty, jako tekutý písek. Nebelvír si pod nos zanadával, když selhal při dalším pokusu. Marně se jej pokoušel prostrčit do dírky, už to chtěl vzdát a použít kouzlo, když zaslechl netrpělivý povzdech doprovázený rychlými kroky. V zorném poli se mu v další chvíli objevily druhé ruce, které ty jeho bez pardonu odstrčily. Harry zvedl hlavu a těžce polkl, Severus byl blízko, až moc blízko...
Severus dopnul onen knoflíček a bez jediného zaváhání přesunul ruce na mladíkův límeček, který pečlivě upravil. Poté se podíval Harrymu do tváře. „Jste připraven?" zeptal se šeptem, nebylo třeba mluvit hlasitě, poněvadž stáli u sebe dost blízko. Dokonce tak blízko, že se stačilo natáhnout a... Severus se bezmyšlenkovitě začal sklánět, ale Harry udělal krok vzad.
„Jsem připraven, můžeme jít," vyhrkl Nebelvír a s rudými tvářemi se vydal ke dveřím.
Severus pocítil zklamání, rád by mladíkovy rty znovu ochutnal. Přemýšlel nad tím poslední dvě hodiny, zatímco mladík spal, a došel k rozhodnutí...
Vojenským krokem následoval Harryho ven z pokoje, a jaké bylo překvapení, když na chodbě potkali jistého aristokrata. „Luciusi," oslovil jej Severus jízlivě a koutkem oka si povšiml, jak sebou Nebelvír trhl. Zřejmě by Malfoye obešel bez povšimnutí, kdyby na něj neupozornil. Nemohl se ubránit jistému škodolibému potěšení.
„Pane Malfoyi," kývl na pozdrav Harry a bez jediného dalšího slova chtěl pokračovat v chůzi, jenže ho ruka na jeho paži zastavila.
„Smím vás doprovodit, pane Pottere?" Otázka byla položená ve vší slušnosti, Harry se však nejdříve podíval zmateně po Severusovi. „Vy jste se do jídelny nechystal?"
„Samozřejmě že ano!" ohradil se Severus, přešel ke dvojici a nežádoucí ruku z Harryho paže sundal.
Luciuse Severusovo hrubé chování nijak nepřekvapilo. „To je mi novina," usmál se oslnivě," madam Princeová totiž ještě před pár minutami vyjádřila jisté obavy, že se na takových oslavách objevuješ jen velmi zřídka," vyprávěl a tvářil se u toho jako dobrota sama.
„To je pravda, ale jak jsi naznačil, je to velmi zřídka, tudíž výjimečně, a slavnostní oběd na počest mého manžela je výjimečná událost. Tak pokud dovolíš, rádi bychom šli."
Harry pozoroval oba muže a nevěděl, jestli se má smát nebo se cítit polichocen. Každopádně byl Severusovým chováním zmatený. „Pane Malfoyi, pane profesore," oslovil muže, kteří se měřili ledovými pohledy.
Lucius se v ten okamžik na Harryho šokovaně obrátil. „Snape! Ty trváš na tom, aby ti tykal a oslovoval titulem? Jak ubohé!"
Severus udělal dva rychlé kroky dopředu, přiblížil se tak těsně k Luciusově obličeji. „Nemáš právo mě poučovat!" zašeptal pohrdavě.
Lucius mu vracel rozhněvaný pohled, avšak neodvažoval se protestovat.
Harry si oddechl, když Severus sjel naposledy aristokrata znechuceným pohledem a obešel ho.
Harry zalitoval, že muž na sobě nemá svůj profesorský plášť, přidalo by to na jeho dramatickém odchodu.
Mistr lektvarů se najednou zastavil a podíval se za sebe. „Jdete, pane Pottere?"
Harry si nemohl pomoct, rty se mu roztáhly do širokého úsměvu.
Něco se dělo, a ať to bylo cokoliv, Severuse to silně ovlivňovalo, jenže bylo to dobře?
***
Ve chvíli, kdy vešli do jídelny, Harry zaslechl zoufalý povzdech.
„Severusi, tak ty jsi už stačil nakazit i pana Pottera?
Nebelvír se překvapeně podíval na madam Princeovou, která vypadala opravdu velmi smutně. V příští vteřině se však její výraz změnil na nabubřelý.
„Nekoukej na mě tak nechápavě, hochu!" okřikla dáma svého vnuka. „Připadám si, jak na vlastním pohřbu!"
Harry se zastyděl. „Omlouvám se, půjdu se převléct." Už se otáčel, ale v dalším pohybu mu zabránil Severus.
„Není to třeba, pokud se v tom cítíte dobře," mluvil Severus k Harrymu, ale díval se přitom na Eleonor. „Že ano, babičko?"
Žena popuzeně mlaskla. „Jistě, vám to mladíku alespoň sluší. To se však nedá říct o mém vnukovi..."
Harry podle veselých očí poznal, že Eleonor vnuka pouze škádlí. A Severusův uvolněný postoj vypovídal o tom, že mu to vůbec nevadí.
„Vážně, Severusi, měl bys vyzkoušet něco jiného, vždyť v té černé vypadáš skoro jako upír!" rozhazovala Eleonor teatrálně rukama. „Černá v tvém případě, rozhodně neplní svůj účel."
Severus nazvedl obočí a klidně se zeptal: „Tím je?"
„No, zeštíhluje přece!"
Harry určitě špatně slyšel, ale ostatní vypadali podobně šokovaně jako on.
V místnosti podivně zhoustlo napětí, všichni se zatajeným dechem očekávali profesorovu reakci.
Severusova odezva přítomné přímo ochromila.
„ Už aby bylo po Vánocích, je to s tebou na zbláznění."
Všem vám moc děkuju za vaší podporu a zejména za vaše komentáře, neuvěřitelně mě vždy na kopnou a dodají veselou náladu :)
Nejsou to však jenom komentáře, ale i hvězdičky a čísla, která se neustále u příběhů zvedají jste úžasní :)
Přeji hezký zbytek týdne :)