Cizinka

Kapitola 197: Poslední ráno

Pokojem se rozléhal pronikavý zvuk, jež vydával budík stojící na nočním stolku. Drobná brunetka se nespokojeně zavrtěla. Zvedla ruku a tu zákeřnou věc vypnula. Otevřela oči, přetočila se na záda a hlasitě si povzdychla. Bylo to tu. V tento den se měla vrátit zpět do Bradavic. Vymotala se z deky, vstala a ustlala postel. Přešla ke skříni, ve které byla jedna jediná hromádka oblečení. Vytáhla ji, převlékla se a začala si balit poslední drobnosti, které si dala do kožené kabelky s třásněmi. Odešla do koupelny, kde si opláchla obličej, vyčistila zuby, jemně se nalíčila a rozčesala si vlasy.

Musela se usmát na dívku, jež na ni hleděla ze zrcadla. Velké oříškové oči svítily, růžové tváře jí dodávaly zdravý vzhled a rovné vlasy jí dodávaly na elegantním vzhledu. Už dávno to nebyla ta dívka, která ztratila svou cestu ve chvíli, kdy její bratr zemřel. Změnila se nejen vzhledově, ale i povahově. Odvaha, kterou ztratila společně s Kevinem, se jí navrátila. Znovu byla schopná sednou na koště, znovu se zamilovala do té svobody, kterou jí let poskytoval. Poprvé ve svém životě navázala přátelství bez pomoci, jen sama za sebe. Z ničeho nic přišla o vše. Nakonec ale získala mnohem víc, než měla.

Změna je někdy dobrá. Někdy to vyjde a jindy naopak ne. Občas se jí bojíme natolik, že vše necháváme tak, jak to bylo. Nemusí nám to vyhovovat, ale jsme na to zvyklý. Necháváme ostatní rozhodovat za nás, řídíme se jejich pravidly, na nic se neptáme, nic neděláme podle sebe. Bojíme se, že nás lidé za naše názory a rozhodnutí odsoudí. Jenže tímhle popíráme sami sebe. Přijde čas, kdy se každý z nás musí vzchopit, vystoupit z řady a říct, tohle jsem já a tohle si myslím.

A přesně to tahle drobná dívka hodlala udělat. Hodlala se pokusit změnit názor společnosti. Hodlala všem ukázat, že ona je jiná než ostatní. A také že byla. Jasnovidka. Jasnovidka, která se zamilovala do vlkodlaka. Věděla, čeho byl Remus za úplňku schopný. Přesto se nebála. Neměla důvod. Strach ostatních pramenil z neznalosti. Představovali si vlkodlaky jako kruté a krvelačné zrůdy, které touží jen po mase a smrti. Zapomínali na to, že tímto jsou jen jednou za měsíc a jen na několik hodin. Zbytek času jsou to lidé, čarodějové, jako všichni ostatní. Někteří mají své rodiny, práci, dům a to, kým jsou jednou za měsíc tají. Nemají na výběr. Nemají na výběr kvůli lidem, kteří se jich bojí, odsuzují je a možná je dokonce i nenávidí. Jenže co s tím? Co udělat, aby to bylo jinak? Někteří lidé svůj názor nikdy nezmění. To se ještě uvidí.

Brunetka si prohrábla své dlouhé vlasy a naposledy se usmála na svůj odraz. Otočila se k zrcadlu zády a odešla na snídani. Ta toho dne proběhla klidně. Chlapci seděli na židlích a mlčky snídali. Jejich chování brunetku překvapilo. Molly připravila dívce na rozloučenou její oblíbené jídlo. Palačinky.

Nel se hned po jídle vrátila do pokoje, jež jí celé prázdniny poskytoval zázemí. Celé Doupě se dívce stalo dočasným domovem, kde se cítila dobře, spokojeně a většinu času i šťastně. Teď procházela místnost kousek po kousku, aby se ujistila, že nic, co by mohla ve škole potřebovat, nezapomněla. Naštěstí měla vše. Vzala si svou kabelku, přehodila si ji přes rameno a obula si tenisky, které byly úplně nové. "Ellie!" ozvalo se z nižšího patra. "Je čas!" "Už jdu!" křikla dívka v odpověď. Naposledy se rozhlédla po pokoji, než se s hlubokým nádechem otočila čelem ke dveřím a vzala za kliku.

_______________________________________

A je to tu. Oficiálně poslední kapitolka tohoto příběhu. Že mi to ale trvalo, co? 😂

Doufám, že se na vás můžu těšit i u pokračování tohoto příběhu, který přerostl v něco neuvěřitelného.

Kolem Vánoc byl příběh na prvním místě v kategorii fan fikce. Je naprosto úžasné, že zrovna dnes se zase na ono první místo dostal. Cizinka má přes 60k přečtení, dokonce už i 10k hlasů. Všechno tohle je pro mě něco nepochopitelného a šíleného.

Mohla bych tu podrobně rozepsat, co to pro mě znamená, ale pochybuji, že by to někoho z vás zajímalo.

Každopádně vám chci strašně moc poděkovat, protože když si člověk uvědomí, že jsme společně z ničeho utvořili něco... Je to krásný pocit, alespoň teda pro mě. Vždycky bylo mým snem napsat něco, co by se lidem líbilo, co by je nějakým způsobem oslovilo.

Díky vám jsem si tento sen splnila a jsem za to všem neskutečně moc vděčná.

Děkuji za vaši trpělivost, podporu, hlasy, přečtení, komentáře, milé zprávy, ale i za vaše dotazy a poznámky k tomuto příběhu. Děláte Cizinku tím, čím je a za to si zasloužíte velký dík!

Rozepsala jsem se já vím... Klasika... 😅

Závěrem už vás chci jen... Požádat? I tak se to asi dá říct... Aby jste se nikdy nevzdávali. Pokud chcete psát, pište. Pokud chcete kreslit, hrát na hudební nástroj, procestovat svět, tancovat, pilotovat letadlo, skákat z padáku... A cokoli dalšího, udělejte to. Nikdo jiný to za vás neudělá. Jsou to vaše sny, tak jděte a proměňte je ve skutečnost. Protože teprve tehdy, až se stanou skutečnými, si je můžete odškrtnout a jít dál. Najít si další sen a poté si splnit i ten.

Já si jdu za svým. A tím je dopsat Cizinku pro všechny, kteří o sobě někdy pochybovali. Pro ty, kteří spadli, vstali a bojovali dál. Pro všechny, kdo rádi čtou.

Děkuji za vše!

MichaellkaB a Cizinka.
💋🤗💖