Cizinka

Kapitola 104: Jenom takhle maličko

Poberti zahájili párty a vydali se pozdravit své přátele. Bruentka, která přišla jako poslední, se zastavila na posledním schodě. Její kamarádky došly k ní. Tváře všech čtyř děvčat zdobil široký úsměv. "Nechala sis je." "Ano." potvrdila. "Děkuju, Sam." "Nemáš za co, Elly." "Potřebovala jsem popostrčit a ty si mi pomohla." "Tak to je přeci jasný. Kdykoli tě postrčím." "I ze srázu?" "Nooo..." "Hej!" brunetka se rozesmála a praštila svou blonďatou spolubydlící do ramene. Sešla poslední schod a obešla dívky. Hned se však zastavila a otočila se, aby ke svým kamarádkám stála čelem a ne zády. "Přišly jsme pozdě. Jak se to stalo?" "To neřeš." mávla nad tím rukou Lily. "Cože? Lily, ty si tu vždycky ta zodpovědná a..." "Stálo to za to, Elly." "No, pořád trochu váhám..." "Otoč se." poručila jí zrzka. "Proč?" "Prostě to udělej, dobře?" Než Nel stačila poslechnout, zaslechla ještě dívčin hlas. "Budeme u krbu." Aniž by jí odpověděla, otočila se.

Chvilku zmateně prozkoumávala očima místnost. Nechápala, co tím Lily myslela. Pak se však její pohled zastavil na hnědovlasém chlapci, jež seděl v jednom z potemnělých koutů a hypnotizoval ji pohledem. Potěšeně se usmála a zamířila k němu. "Bavíte se, pane Lupine?" "Ani ne. Bez vás to není ono, slečno McGonagallová." oplatil jí oslovení a natáhl k ní ruku, aby si s ní mohl proplést prsty. Brunetka mu s radostí vyhověla. "Hrála si výborně." "Nic to nebylo. Mrzimorští nebyli tak špatní, jak všichni tvrdili, ale jelikož nejsou ani trošku agresivní, nebyl to zas tak těžký zápas." "Nejsou agresivní? Co ty Potlouky?" Nel mávla rukou. "To je úloha Odrážečů. Měla jsem na mysli takovýto šťouchání, narážení..." "Počkej si na zápas se Zmijozelem. Budou tě chtít shodit z koštěte." varoval ji starostlivě chlapec. Brunetka se tomu však zasmála. "Jen ať si to zkusí." "Myslím to vážně, Nellie. Budeš si muset dávat pozor. Před zápasem, při zápase ale i po něm. Zvlášť pokud je porazíte." "Myslím, že nějaké drobné zranění přežiju." mrkla na chlepce. Ten se zamračil. "Ale já ne. Mám o tebe starost, Nellie. Nezlehčuj to." "To nedělám, Reme. Jen se znám. Tohle nebyl můj první zápas a nebude to ani mé první zranění." "Byl bych radši, kdyby se ti nic nestalo." šeptl chlapec a sklonil hlavu. "Hej." Nel jej chytila za tvář, aby ho donutila podívat se do jejich oříškových očí. "Je dost možné, že se mi nic nestane. Slibuju, že až se to bude blížit, budu opatrná, dobře?" Remus přikývl a naklonil se k ní. Brunetka se potěšeně usmála a postavila se na špičky. "Nel!"

Dívka od chlapce polekaně odskočila. "Iris?" vydechla překvapeně. "Dlužíš mi panáka." zaculila se nevinně. Nel si ji rychle prohlédla. Své blond vlasy měla stažené v culíku, který se už rozpadal. Tváře měla rudé a přihloupě se usmívala. Lehce se nákláněla k jedné straně. Už má upito. Blesklo brunetce hlavou. "Nel! Tak pojď! Přece mě nenecháš pít samotnou. Musíme zapít vítězství!" škemrala a když chtěla chytit Odrážečku za ruku, zamotaly se jí nohy a ona přepadla do předu. Nel ji s Remem pohotově zachytili, každý za jednou ruku. Kdy se stihla takhle zřídit? Ptala se Nel sama sebe. Iris se rychle vzpamatovala, setřásla chlapcovu ruku a už táhla hnědovlasou dívku k baru. To se Nel vůbec nelíbilo. Chtěla být s Remusem. Bohužel to už blondýnce slíbila. A jak je známo, sliby se mají plnit.

U baru bylo doslova narváno. Stála se dlouhá fronta a muselo se delší dovu čekat. Dívky však jako hračky famfrpálu za kolejní tým měly přednost. Navíc, tahle párty byla pořádána hlavně kvůli jejich vítězství, no ne? Když se procpaly zástupem studentů až k baru, Iris jim objednala dvě ohnivé whisky. Brunetku ani nenapadlo protestovat. Prostě si jen se Střelkyní přiťukla a skleničku do sebe obrátila. Štípání v krku okázale ignorovala. "Ještě jednou!" nařídila barmanovi a ten ji okamžitě poslechl. "Iris, já..." "Ale no tak, Nel. Nevíš, kdy vyhrajeme příště." Na tom něco bylo. Přijala tedy druhou sklenku a poslušně ji vypila. Nezdálo se to tak zlé. "Pijete bez nás?" ozval se za dívkami hlas jejich kapitána. Stál za ním jen zbytek týmu. "To by jsme si nedovolily." ušklíbla se provokativně brunetka, když si od Iris přebírala dalšího panáka. "Přistiženy při činu." zasmál se Sirius. Na to Nel jen pokrčila rameny a kopla tekutinu do sebe.

Než jí stačilo dojít, jak moc si s tím připíjením na vítězství naběhl, už nevěděla o okolním světě. "Krásko, ty toho moc nevydržíš, co?" zašklebil se na ní černovlásek. "Nej-Nejs... Nejse-m zv-zvykl... Pít..." vysoukala ze sebe namáhavě. "Měla by sis jít lehnout. S tím dívka souhlasila. Nebyla však ve stavu, kdy by byla schopna pořádně chodit. "Vezmu tě." nabídl se Sirius, ale Nel zavřela odmítavě hlavou. Chlapec si povzdychl. Odchytil jednu kolemjdoucí páťačku, která na něj svůdně mrkala. "Jak se jmenuješ?" "Helen. Nechtěl by si..." "To počká." utnul ji rychle. "Najdi Remuse Lupina. Víš kterej to je?" Dívka přikývla. Vypadala zmateně. "Fajn. Řekni mu, že mu vzkazuju, aby přišel k baru." "Co když nebude chtít?" "Pak stačí říct, že je to kvůli krásce. To zabere stoprocentně." Dívka tedy jen pokročilá rameny a vydala se onoho hnědovláska hledat.

"N-nem... Nemě-l s... Ho vol-lat..." namítala Nel. "Proč?" pohlédl na brunetku černovlásek. "J-jse-m přít... Př-í-těž." "Co to plácáš? Krásko, ty bys neměla pít..." "Ne, to teda neměla. A ty si ji neměl nechat." Remus. Možná měla zatemnělou mysl, ale jeho hlas by poznala kdykoli a za jakýchkoli okolností. "Já?" "Ano, Siriusi. Ty." odpověděl poněkud naštvaně. "Nenutil sem ji." hájil se černovlásek. Remuse to však nezajímalo. "Ještě jsme ji neviděli pít. Mohlo ti dojít, že na to není zvyklá. A ty." otočil se na Nel. "Kolik si toho vypila?" Brunetka se pokusila zaostřit na jeho tvář. Marně. "Jen-om... Jenom t-tak-hle m-ma-lič-ko." ukázala na prstech. Chlapec si povzdychl. "Měl si ji vzít spát. Mohl si ji dát ke mně." pronluvil znovu na Siriuse. "Já chtěl..." "Ale?" Černovlásek kývl hlavou dívčiným směrem. "Kráska nechtěla." "Merline... A ode mě se vzít necháš?" Nel se nezmohla na nic víc, než na obyčejné přikývnutí. "Tak fajn." jednou rukou ji chytil kolem pasu, druhou jí podsekl nohy a pevně ji sevřel v náruči, aby mu nevyklouzla. Brunetka mu obmotala ruce kolem krku a hlavu si opřela o jeho rameno. Na rtech jí pohrával opilecký úsměv. V tu chvíli si neuvědomovala, jak příšerná noc ji ještě čeká.

_______________________________________

Dneska je to trošku delší... Doufám, že vám to vadit nebude. 🤗💖💋