Cizinka

Kapitola 29: Návštěva na ošetřovně

Chlapcova tvář byla stále pobledlá. Nevypadal ale tak vyčerpaně jako den předtím, v očích mu pohrávaly nadšené jiskřičky, když přistupovala k jeho posteli. "Nellie, co tu děláš?" posadil se na posteli a s očekáváním ji pozoroval. "Přišla jsem se na tebe podívat." odpověděla. Remus se posunul a tak se posadila k jeho nohám na postel.

"Vypadáš líp." konstatovala potěšeně. "Je mi líp. Vlastně je mi mnohem líp." "To jsem ráda. Vyděsilo mě, když na snídani kluci přišli bez tebe." "Bála ses o mě?" "Co to je za otázku? Ovšem, že jsem se bála." zkrabatila obočí. Chlapec se zasmál jejímu výrazu. Chytil ji za ruku a věnoval jí okouzlující úsměv. "Nezlob se. Jen mě to překvapilo." "Potom, co jsem proseděla celé včerejší odpoledne u tvojí postele?" uhodila hřebík na hlavičku. "Taky pravda. A co ve škole?" "Porazila jsem Siriuse v souboji." oznámila ledabyle. "Siriuse? Jako Tichošlápka?" ujišťoval se chlapec. "Ano, Tichošlápka." potvrdila. Remus hvízdnul. "Páni. Jak se ti to povedlo?" "Vyvedla jsem ho z míry." Remus se na ni překvapeně podíval. "Snažil se mě vyprovokovat a já to otočila proti němu. Ztratil koncentraci a nestihl zablokovat mé odzbrojující kouzlo. Toť vše." "Čím tě provokoval?" Správná otázka. "No..." nebyla si jistá, jestli mu to chce říct. Naštěstí pro ni přišlo vysvobození v podobě zbývajících třech Pobertů.

Příchozí trojice si zaraženě prohlížela dívku s chlapcem, sedící na lůžku. James na ně dokonce zíral s otevřenou pusou. "Jamesi, vletí ti tam moucha." "Co?" "Remus tím chtěl říct, že máš zavřít pusu." mrkla na něj dívka. Sledovala Siriusův upřený pohled. Až díky tomu si všimla, že se s Remusem stále drží za ruku. Zčervenala. "Nemluvili jsme o tomhle dneska?" povytáhl obočí černovlásek. "Ne?" hádala Nel. "A o čem jsme mluvili při tom souboji, krásko?" "O lásce?" oplácela mu klidně Nel. "A co si mi odpověděla?" "A i kdyby?" "Pamatuješ si to." "Ovšem." zasmála se dívka. "Stalo se před dvěma hodinami, Siriusi. Nemám tak špatnou paměť." "A tohle je co?" poukázal na jejich propletené dlaně. "Ruce?" provokovala Nel.

"Nellie?" "Ano?" "Necháš nás o samotě?" poprosil ji Remus, stiskl její ruku a pak ji pustil. "Dobře." vyskočila z postele, sehnula se k němu a něžně jej objala. "Mám ještě přijít?" šeptla mu do ucha. "Na večeři mě už madam Pomfreyová pustí. Uvidíme se tam, dobře?" pohladil ji po rameni a ona mu vtiskla letmý polibek do vlasů. "Tak na večeři, zatím kluci." a s tím opouštěla onu bílou místnost.

U dveří ještě zaslechla Siriusův rozrušený hlas a Jamese, který se jej snažil uklidnit. Měla nutkání se tam vrátit, protože jí rozum napovídal, že za to může ona. Se sebezapřením však pokračovala v cestě do společenské místnosti, kde doufala, že se nachází Sam. Nejradši by zůstala na ošetřovně, ale nechtěla Removi odporovat. Poslal ji pryč a ona to musela respektovat, ať už se jí to líbilo nebo ne.