Cizinka

Kapitola 67: Konečně

Po večeři se společně vydali do Nebelvírské věže. Kousek před obrazem Buclaté dámy, vzal Remus brunetku za ruku a zatáhl ji do jedné tmavé chodby. Rozhlédl se kolem sebe, aby se ujistil, že jsou skutečně sami. Pustil její ruku a opřel se o stěnu oné chodby. "Proč já?" Na to mu Nel nedokázala dát dostatečnou odpověď. "Na to by ses měl spíš zeptat Samanthy. Ona vybrala rande mně a já jí." "Ale souhlasila si." připomněl jí chlapec. Přikývla. "Nevadí mi to." Remus si povzdychl. "Mně to také nevadí, Nellie. Ale přeci jen..." "Ještě je brzy." dořekla za něj dívka. Smutně se usmál. Přistoupil k ní. Teď to byla Nel, kdo se zády opíral o zeď. "Co když pro mě bude vždycky brzy?" "Pokud mi za to někdo stojí, jsem ochotna počkat." odpověděla a hrdě zvedla bradu. "Nellie." vydechl Remus a opřel se svým čelem o její. "Možná budeš čekat věčně... Možná se nikdy nedočkáš..." "Já vím." přikývla. Opravdu to věděla. Příliš se bál. Kázal jí, aby byla sama sebou. Se vším všudy. Ale sám se tím neřídil. Bránil se svým citům. Snažil se je potlačit. Ale to byl předem prohraný boj.

"Můžeme se na to vykašlat." špitla dívka. "Možná by sme se na to měli vykašlat." uvažovala. Chlapec se pousmál. "Možná." přiznal tiše. Prsty zkoumal její tvář. Nel si s přivřenýma očima užívala jeho dotek. Tohle byla jedna z těch chvil, kdy na vše okolo zapomněla. Existovala jen ona a Remus. Nic víc. Nikdy se s nikým takhle necítila. Nechtěla tuhle chvíli kazit, ale zeptat se prostě musela.

Otevřela své oříškové oči a setkala se s medovým pohledem. "Chtěl si mluvit ještě o něčem?" "To na Famfrpálovém hřišti..." začal nervózně. Ten skoropolibek nebo ten idiot? "Děkuji." Takže ten idiot s Potloukem. Co sis jako myslela? On ti řekne, že s tebou možná nikdy nic mít nebude a ty... Bravo Nel. Nadávala si dívka v duchu. "To nic nebylo. Jen reflex." "Výborný reflex." Brunetka se uculila. "Díky. A ten zítřek... Prostě na to zapomeneme, dobře?" ztlačila mu do hrudi a tím jej donutila ustoupit. Otočila se k odchodu. Cítila, jak jí v očích štípou slzy. Zastav mě. Zaprosila v duchu. Chlapec její prosby vyslyšel.

Ucítila pevný stisk kolem svého zápěstí a pak už stála čelem k chlapci se zjizvenou tváří. Natáhla se a po jedné přejela prstem. "Měla by ses ode mě držet dál." Okamžitě zavrtěla hlavou. Remus se uchechtl. "Pak bych tě měl od sebe držet dál já." pohledem sklouzl na její rty. A proto mě teď chceš políbit? Tohle je směšné. Chytla ho kolem krku a stoupla si na špičky. Když byla jen kouskek od jeho rtů, jako by jí najednou došlo, co dělá. "Promiň." šeptla a chtěla se od chlapce odtáhnout. To jí však neumožnily chlapcovi ruce, které ji chytly za pas. "Neomlouvej se. Já se taky nebudu omlouvat." Dívka zmateně zamrkala, když spatřila, jak se k ní naklání. Zavřela oči a konečně ucítila jeho rty na svých.

_______________________________________

#19 ve fan fikci?! Šílený! Merline... Nemám slov. Snad jen... Děkuji! 💖💋😘