Cizinka

Kapitola 181: Věž z kostek

Uplynulo několik hodin. Nel pobíhala po zahradě a hrála s Charliem a Billem na schovávanou. I kdyby chtěla jednou vyhrát, neměla šanci. Pokud jste malé dítě, tak vám rozlehlá zahrada poskytuje spoustu míst, kde se můžete ukrýt. Když jste ale sedmnáctiletá dívka, není to tak snadné. Díky, Merline, že nejsem Sam. Alespoň jednou v životě byla vděčná za svůj malý vzrůst, se kterým byla i tak hra obtížná.

"Končím." zvedla dívka ruce do vzduchu, když ji chlapci už po deváté našli. "Uš?" "Jo, Charlie. Navíc, je pozdě. Už jsme hráli na babu, snažili se chytit trpaslíky,..." "Pošát je blzo." protestoval malý zrzek. "To říká ten, který usnul v kurníku? Trpaslíku, jsi unavený. Teď půjdeš pěkně spinkat a zítra si zase můžeme hrát." "Šlibueš?" upřel na ní zrzek svá hnědá kukadla a dívce bylo jasné, že ať mu budou tři nebo dvacet, nebude schopná mu říct ne. "Slibuji." usmála se a k jejímu překvapení se chlapec rozběhl do domu. "Půjdeme za ním, pojď Billy." Oslovený zrzek přikývl, a tak společně následovali Charlieho do kuchyně.

V místnosti však byla jen Molly s Percym, který si hrál s kostkami na podlaze. "Kde je Charlie?" podivila se Nel. Baculka na ni pohlédla. Koutky úst jí zacukaly. "Šel do pokoje. Prý chce vykoupat a spát." Molly se zasmála. "V pořádku?" "Já ano. Charlie ale nikdy nechtěl do postele dobrovolně." "Já mu slíbila, že když půjde spát, budu si s nimi zítra zase hrát." přiznala dívka. "Ty jsi poklad, zlatíčko. Půjdu za ním, pohlídáš Percyho, prosím?" "Jasně." Baculka odešla a Bill někam zmizel. Nel zůstala sama s nejmladším členem domácnosti. Posadila se k němu na podlahu.

Chlapeček se snažil postavit věž z kostek. Zbývala mu poslední, on však nedosáhl až nahoru. Položil kostu na zem a se zájmem hleděl na vrchol věže. Nel vzala poslední kostičku a chystala se jí místo něj umístit nahoru. "Eeee!" ozval se zrzek a ošklivě se na dívku podíval. Brunetka se musela tvrdě kousnout do rtu, aby se nezačala smát. "Promiň." podala chlapci kostku. Ten na ni však jen nenávistně koukal. Tak to ne ne. Uchechtla se Nel v duchu. Položila kostku na místo, kde ji před tím vzala. Chlapeček se po ní rychle natáhl a vzal si ji. Vážně? Dívka povytáhla obočí. Zrzek si jí však ani v nejmenším nevšímal. Hleděl si svého. V sedě se snažil dosáhnout co nejvýš to šlo. "Já bych ti pomohla." navrhla brunetka. Nic. Ignoruje mě?

Percy neměl nejmenší šanci věž dokončit. Už předchozí kostka byla problém a tahle? To byl pro něj nemožný úkol. Znovu odložil kostku na podlahu. Nel pozorovala, jak urputně přemýšlí, jak tento problém vyřešit. Očividně už v tak malém věku nepatřil mezi kouzelníky, kteří by se jen tak vzdali. S takovou jednou dosáhne velkých věcí. Malý genius. Nemusela být jasnovidka, aby jí to bylo jasné. Takové odhodlání, jaké měl tenhle drobeček, bylo vzácné a jen tak někdo se jím pochlubit nemohl. "Nel!" "Copak, Billy?" otočila se na nejstaršího zrzka brunetka. Stál ve dveřích vedoucích na chodbu a pozoroval svého bratříčka. "To je trouba." ušklíbl se a přišel blíž. Vzal kostku ze země. "Billy, ne!" Chlapec však dívku neposlechl. Dokončil věž za svého bratra. V tu chvíli začal Percy nakrabovat. "Ale broučku, nic se neděje." utěšovala nejmladšího chlapce Nel. "Koukej, dáme tu kostičku pryč." sundala nejvyšší koustku a položila ji na zem. Percy na ni nedůvěřivě pohlédl. Nakonec vzal kostku do své drobné ručky a podal ji brunetce. A co teď? Zarazila se dívka. Nakonec si od něj kostičku převzala a věž dokončila. Znovu se kousla do rtu v očekávání, že se zrzek rozpláče. To se ale nestalo. Místo toho se jen spokojeně usmál a po čtyřech se přesunul k hračce, jež dívka nebyla schopna pojmenovat.

Zmateně pohlédla na Billa. Ten jen nechápavě zavrtěl hlavou. "Jdi za mamkou. Už bys měl jít taky spát." "A Percy?" "Ten je aspoň v pyžamku, narozdíl od tebe, špindíro." Zrzek si prohlédl své tepláky. "Je to jen hlína." "No právě." zasmála se Nel jeho nechápavému pohledu. Každý je úplně jiný. Tohle bude ještě sranda. Někdy je těžké získat si důvěru a lásku dítěte. Když se vám to však povede, stojí to za to.