Cizinka

Kapitola 100: Tvář, kterou už spatřit neměla

Hnědovlasý chlapec jí zmizel z dohledu a ona se znovu pokoušela zklidnit své divoce bušící srdce. To tentokrát ovšem nebilo jako o závod kvůli nervozitě. Tohle mělo mnohem příjemnější důvod. Brunetka však neměla čas o tom přemýšlet, protože se z Nebelvírské šatny ozvala rána. Nel chytla tedy za kliku a prudce otevřela dveře. "Co se to tu sakra děje?!" zařvala, když spatřila Jamese, ležícího na zemi a Siriuse, jež se pomalu válel smíchy po podlaze. Pohledy všech členů týmu se přesunuli z jejich kapitána na Odrážečku.

"Tak odpoví mi někdo?" zeptala se o něco klidněji, když se zdálo, že se odpovědi už nedočká. "James nám vysvětloval znovu strategii. Jenže si stoupl na lavičku. Poprvé, když se málem převrhla, jsme ji stačily přirazit k zemi." To byl ten první hluk. "Jenže podruhé..." ukázal Brankář na Chytače, který se pomalu posadil. Levou rukou si tel pravý loket. Brunetka se zamračila na smějícího se černovláska. "Čemu se směješ? Jestli si něco zlomil, tak máme po zápase." upozornila jej ledovým hlasem, načež chlaoec okamžitě zmlkl. "Ukaž." chytila Jamese za pravou ruku, vyhrnula mu rukáv a loket si rychle prohlédla. "Můžeš s tím hnout." James opatrně opsal loktem kruh, přičemž ke konci hlasitě sykl. "Sakra! To nemůžete být jednou v klidu?!" utrhla se na brýlatého chlapce brunetka a bylo jí to naprosto ukradené, že právě seřvává svého kapitána, jako malé dítě. On je malé dítě. To byla sice pravda, ale Nel jím byla také. Alespoň v některých věcech ano. Některé děti prostě nechtějí vyrůst...

Lehce ohmatala Jamesův loket a trochu úlevně vydechla. "Zlomený to snad není. Ale je dost možný, že to máš naštíplý." Kapitán týmu vytřeštil oči. "A-Ale, Nel... Já musím hrát!" protestoval. S tím brunetka počítala. "Já vím, Jamesi. Jenže je to loket, takže ti to kvůli hybnosti nemůžu ani stáhnout. Budeš muset vydržet." "A co nějaký lektvar proti bolesti?" navrhl Teddy. "Ráda bych řekla, že by to pomohlo, ale hrozilo by, že by na to zapomněl a akorát si ten loket dodělal. Pokud chce hrát, musí to vydržet." s tím pomohla chlapci na nohy. Uchechtla a sama nad sebou pokroutila hlavou. "Nemůžu uvěřit tomu, že tě s tím nechám lítat." "Já zase tomu, že si tě Náměsíčník pustil k sobě. Takže jsme si kvit, ne?" mrkl na ni, když vzal do ruky koště a zamířil ke dveřím.

Seskupili se na hřišti. Když se Nebelvírští i Mrzimorští hráči připravili, vyslechli si pravidla a nasedli na košťata, vyhledala brunetka pohledem svého kapitána. "Promiň." "Ty promiň." odpověděla.a zářivě se na chlapce usmála. "Nezklam mě." Nezklam mě. Proběhlo Nel hlavou předtím, než znovu spatřila povědomou tvář chlapce s vlasy barvy karamelu. Tentokrát se nesnažil zjistit, kdo to je vyčkávala. Dala na Remusovu radu a ono se to vyplatilo.

Znovu spatřila ty oříškové oči, jež se tolik podobaly jejím. Znovu viděla ten nádherný úsměv, jež jí vždycky jako jediný zvedl náladu. Už není jediný. A v tu chvíli jí to došlo. Tohle bylo oficiální sbohem. Ještě jednou, naposledy měla možnost spatřit tvář svého bratra. Konečně se smířila s tím, že je navždy pryč. Když spatřila jeho tvář poprvé, vyčítal si, že neviděla chlapce, jež si získal většinu jejího srdce. Remus jí nikdy nemohl nahradit staršího bratra. To by ani nechtěla. Ukázal jí však, jak žít dál. Díky němu si uvědomila, že jeho smrt nebyla její chyba. Možná mohla něco udělat, ale bylo by to k něčemu? Nekohla změnit, co se stalo a tak se s tím musela smířit. A také se s tím smířila. 'Nezklam mě.' zaslechla v hlavě hlas chlapce, jež jí nikdy neenchal padnout. Byla to jen vzpomínka na její první zapas jako Odrážečky. Vzpomínka, jíž vyvolala Jamesova slova. Vzpomínka na bratra, jež už nebyl jediným chlapcem, kterého nosila Nel v srdci. Nezklamu. Kevinova tvář se rozplynula a brunetka se naprosto svobodně nadechla. Kevin možná zemřel. Dokud na něj ale bude vzpomínat, bude tu pořád s ní.

_______________________________________

100? Původní plán byl maximálně 50 kapitol a já mám ještě spoustu nápadů... No nedá se nic dělat, budete to se mnou muset ještě vydržet 😁😇💖

Jinak vám děkuji za všechny vaše hlasy, komentáře nebo přečtení. Moc si toho vážím! 💖💋🤗