Cizinka

Kapitola 177: Marmeláda

Molly se odešla podívat po svém nejstarším synkovi. Drobná brunetka v kuchyni osaměla. Rozhlédla se kolem sebe. Z venku toto obydlí možná působilo jako něco, co by nemělo ve světě mudlů ani existovat. Naštěstí, do jejich světa nepatřilo. Nejednalo se totiž o obyčejný dům, to bylo dívce jasné hned, jakmile vkročila dovnitř. Nešlo o vzhled, vybavení a tak podobně. Šlo o tu atmosféru, o ty drobnosti, o lásku, něhu a starost. O to vše, co tomuto domu dodávalo na dokonalosti. Tohle nemohla nahradit ani ta nejpřepychovější vila s drahým a vzácným vybavením. Tady šlo o mnohem víc. Kdyby chtěl někdo po Nel definici slova domov, ukázala by na toto obydlí. Domov. Přesně takovou atmosféru mělo ono místo. Podíleli se na ní všichni její obyvatelé. Největší podíl na ní však měla žena, jež byla paní domu. Molly byla výjimečná osoba, to bylo dívce jasné i přesto, že ji sotva znala. Milovala svou rodinu nadevše. A možná to dívce právě teď scházelo. Dřív si to nepřipouštěla ale teď, když tu před sebou měla milující matku si uvědomila, že tu svou už nikdy neuvidí.

Po tváři jí steskla osamělá slzy. Rodina nás dělá tím, kým jsme. Rodiče nás vychovávají tak, jak nejlépe umí. Ať už chceme nebo ne, něco od nich přebíráme. To dobré i to špatné. Nejsme jejich mladší kopií. Jsme myslící bytostí, která rozhoduje sama za sebe. Přesto si však v sobě neseme něco z nich. Po celý život. Jsou naší součástí a jen tak nezmizí. Nezmizí ani v případě, že dáte někomu jinému před nimi přednost. A když si tohle člověk uvědomí, do srdce se mu zabodne střep vzpomínek, který nemůže jen tak vytáhnout.

Dívka zaslechla cupitání maličkých nožiček, a tak se otočila. Spatřila chlapečka, kterému nemohlo být víc, jak tři, čtyři roky. Charlie. Pomyslela si dívka při pohledu na chlapce, jehož vlasy byly zrzavé a oči hnědé s jiskřičkami, jež byly podobné těm, které občas rozzařovaly i její oříšková kukadla. "Eviděla ši maminku?" zeptal se jí chlapec, neohroženě hledíc do jejích očí přesto, že bylo vidět, že jej cizí osoba děsí. "Šla pro tvého bratříčka Billa, aby se najedl." odpověděla dívka s úsměvem. Ze svého talíře vzala jednu palačinku a ukázala ji rozespalému chlapečkovi. "Nedáš si taky?" "Pačinka!" vypískl chlapec, což dívku rozesmálo. "Ano, palačinka, Charlie." přisvědčila, když chlapec došel k ní. Zastavil se a jen tu cizí osobu před sebou pozoroval. "Můju na klín?" Překvapená Nel přikývla. Odložila sladkou pochoutku na talíř, zvedla chlapečka ze země, posadila si jej do klína a přisunula k němu svůj talíř.

Chlapeček však jen vzorně seděl. Brunetka tedy vzala palačinku do ruky a s úmyslem ji chlapci podat ji přiblížila k němu. Charlie se naklonil a bez zaváhání si kousl. Spokojeně se usmál. Když dojedl sousto, nedůvěřivě si dívku přeměřil pohledem. "Ty u náš teď budeš?" "Pokud mě tu necháte." usmála se brunetka. "Jmenuji se Eleanor, Charlie." "Eanol?" Děti. Uchechtla se dívka ve svých myšlenkách. "Ano, ale můžeš mi říkat Ellie." "Ellie?" "Přesně tak." Chlapeček se znovu zakousl do palačinky. Nel se musela zasmát. Všude měl marmeládu. Z kapsy u džín dívka vytáhla kapesníček a pusu Charliemu otřela. "Děkuu." odpověděl jí chlapec, načež si znovu kousl. Marmeláda byla opět všude.

_______________________________________

50k přečtení, 8k hlasů, momentálně #2 umístění. Toho jsme společně od konce října dosáhli.

Nedokážu ani slovy vyjádřit, jak moc si toho všeho vážím. Kdyby nebylo vás všech, možná bych ani nepokračovala, protože co by byl příběh bez čtenářů?

Jste nedílnou součástí Cizinky. Vaše komentáře, hlasy a podpora mě vždycky donutí napsat další kapitolu, i když se mi zrovna nechce.

Tímhle vám chci všem poděkovat za to, že si Cizinku čtěte, za Vaši trpělivost, protože moc dobře vím, že se tu nachází chyby a překlepy, za vaše hlasy, komentáře, podporu a tak dál.

Děkuju.

💋🤗💖