Cizinka

Kapitola 140: Až do konce?

Strach z budoucnosti. Jeden z těch nejhorších. Bojíte se něčeho, co se ani nemusí stát. Očekáváte, že se každou chvílí může stát něco strašného. Nejlepší lék na to? Párty. Alespoň podle přátel drobné brunetky, jež odmítala od návratu do hradu vylézt ze své postele. Kolem páté však byla přinucena odbelhat se do koupelny. Dala si tedy sprchu, umyla si vlasy. Cítila, jak se s každou kapkou dopadající na její tělo uvolňuje. Teplá voda pomáhala na stres ve většině případů. Sice ne moc, ale i to málo dívka ocenila. Osušila se, kouzlem si vysušila vlasy, zamotala se do ručníku a vrátila se do pokoje.

V koupelně jí vystřídala její zrzavá kamarádka. "Co si berete na sebe?" zeptala se brunetka, když si sedala na postel blondýnky, aby si od ní nechala nalakovat nehty. "Asi tu hromádku, co mi Sam připravila na postel, zatímco jsem byla v koupelně." ušklíbla se pobaveně černovláska. "Jo tak." nel zacukaly koutky při pohledu na kupičku, jež ležela i na její posteli. "Chci, aby jste byly krásné." hájila se blondýnka. Byla to však marná snaha. Její kamarádky dobře věděly, že v tomhle se dívka nezmění. Dělala to pro jejich dobro, to ano. Částečně to ale také dělala pro sebe. Potřebovala nad dívkami mít alespoň maličkou kontrolu. Brunetka jen doufala, že pokud se jednou bude vdávat, bude alespoň tehdy o oblečení sebe a svých kamarádek rozhodovat ona. Přeci, kdo by nechtěl mít sladěné družičky, no ne?

Když se Lily vrátila z koupelny, bruentka jí nalakovala nehty, zatímco Sam líčila Roxy. Prostřídaly se v líčení a česání a nakonec si pomohly i do šatů. 

Sam:

Lily:

Roxy:

Nel:

Pět minut před začátkem večírku stály, jak už u nich bylo zvykem, společně u zrcadla a prováděly poslední úpravy. "Jsou moc vyzývavé." okomentovala své šaty brunetka. "Vždyť je ta krajka podšitá. Jediné, co jde vidět jsou záda a klíční kosti, takže klid." "Sam, ty jsi na to zvyklá, já ale ne." "Tak proč sis je kupovala?" zajímala se Roxy. Nel se kousla do rtu. "To si říkám u poloviny svého šatníku. Proč jsem si je sakra kupovala..." uchechtla se a přejela po sukni šatů, aby ji urovnala. "Když už je máš, byla by škoda, aby se jen válely ve skříni." "Má pravdu." souhlasila s blondýnkou zrzka a zastrčila si za ucho neposedný pramen vlasů. Na chvilku nastalo ticho, kdy jen dívky zíraly na svůj odraz v zrcadle. "Holky." špitla poněkud nešťastně černovláska. "Ano, Roxy?" usmála se na ni povzbudivě Lily. "Blíží se to. Skončí tento rok a za rok, až se tu sejdeme znovu, oslavíme poslední Silvestr v Bradavicích. Co bude pak?" zeptala se vážně.

Brunetka k ní přistoupila a chytila ji za ruku. Podívala se jí do očí a usmála. "Tím se budeme zabývat, až to nastane, dobře? Do té doby si pamatujte, že nikdy nejste samy. Mám vás ráda, potvory. Vždycky vás budu mít ráda." "Já vás taky." přidala se k Nel Sam. "Až do konce?" zeptala se zrzka s pohledem upřeným na hodiny. Všechny věděly, jak přesně svá slova myslela. Do konce tohoto roku. Do konce jejich školních let. Do založení rodiny, do jejich posledního úsměvu, slzy, smutku, radosti. Do posledního výdechu. Dokud si neřeknou navždy sbohem.

To je to, o co usilují každý z nás. O přátelství, které nemá konce. Vše ale někde, někdy končí. Jenže každý konec je jen novým začátkem. V tu chvíli si to možná tato čtveřice mladých Nebelvírek neuvědomovala, ale jejich přátelství bylo přesně tím, co potřebovaly. Na některé věci je i láska krátká. A tehdy kolem sebe potřebujeme lidi, kteří nás neopustí. Potřebujeme své kamarády. Protože bez nich byl život nudnější a těžší. Bez nich by jsme byli nic.