Cizinka

Kapitola 38: První párty roku

Jako poslední vyšla z ložnice Lily a zavřela za sebou dveře. Holky na ní čekaly u schodů. Byl čas vyrazit, Nel však znovu zaváhala. "J-Já..." "Když půjdu před tebou, můžu se na tebe spolehnout, že neutečeš?" zeptala se jí s nadějí v hlase Sam. Nel se nad tím zamyslela. "Nikdy bych vás neopustila." odpověděla nakonec. Myslela to upřímně. "Tak dobře. Já půjdu první. Za mnou Roxy, Lily a nakonec Elly, ano?" Když dívky přikývly, usmála se na ně. "Je mi jedno, co budete dělat. Jen se bavte." mrkla na ně a už vykročila po schodech dolů. Roxy si ji s tichým zasténáním následovala. "Tak jo. Jsem na řadě, ale předtím, než půjdu, ti něco musím říct." zářivě se na brunetku usmála. "Ti tři si z tebe sednou na zadek." "Tři?" povytáhla obočí Nel. "Tři." přisvědčila zrzka a už jistým krokem scházela schody. Brunetka nad tím jen pokroutila hlavou. Tři? A to ještě nic nepila. Povzdychla si. Je čas. A s touto myšlenkou následovala příkladu svých kamarádek.

Vůbec se jí nelíbilo, kolik pohledů k sobě přitáhla. Jednou rukou se raději přidržovala zábradlí. Pohled sklopila ke schodům. Z tak velké pozornosti byla nervózní. "Nellie." vydechl chlapec, stojící pod schody. "Reme." zvedla k němu svůj pohled a poslední schody seběhla. Chlapec rozevřel svou náruč a krátce brunetku objal. "Konečně jste tu." usmál se na ni. "No, moc se mi sem nechtělo." přiznala. "Tak to jsme dva. Radši bych se někam zašil. Bohatě by mi stačila jedna párty za rok, například na Silvestra. Jenže takhle..." "Kolik jich bude?" zeptala se zvědavě dívka. "Až moc." zasmál se Remus. "Zahájení roku, vítězství ve Famfrpálu a to každý vítězný zápas, narozeni Pobertů, samozřejmě Silvestr, pokud vyhrajeme Famfrpálový pohár a konec školního roku. Takže asi tak jedenáct. Ale každý rok je to jiné. Každopádně Sirius s Jamesem vyhledávají jakoukoli příležitost k oslavám." "No u Siriuse se tomu ani nedivím." pohledem přelétla společenskou místnost.

Dotyčného chlapce našla postávat na schodech, vedoucích k chlapeckým ložnicím, společně s Jamasem a Peterem. "Proč vůbec stojí na schodech?" "U Merlina! Já zapomněl!" chytil se za hlavu chlapec. "Hned se vrátím." spěšně dívku objal a už si razil cestu davem za svými přáteli.

Sirius stál na schodech a vyhlížel posledního Pobertu. "Kde sakra je?" "Už jde." kývl James hlavou směrem k hnědovlasému chlapci, který k nim právě mířil. Sirius se podíval směrem, odkud Remus asi tak mohl přijít. Nespletl se. Stála tam. Drobná brunetka s jako obvykle bledou pletí, velkýma, oříškovýma očima, drobnými rtíky se sladkým úsměvem. Velké průramky u tílka a krátký top, který měla pod ním, po stranách částečně odhalovaly hrudník a boky. Kraťásky zase dávaly vyniknout jejím štíhlým nožkám. Na rtech měla jemný úsměv a tváře rudé. Něco ji muselo přivést do rozpaků. "Můžeme?" vytrhl černovláska z myšlenek o oné brunetce právě příchozí. "Jdeš pozdě." vytkl mu Sirius. "Já vím, omlouvám se. Začneme tedy?" zeptal se Remus a připravil si hůlku. "Jen do toho." vybídl ho Sirius a postavil se do své pozice.

"Dámy a pánové." začal James. "Vítáme vás." pokračoval Remus. "Na první Pobertovské párty." Sirius přelétl pohledem několik dívek, které div neomdlely. "Tohoto roku." dokončil Peter, který to poměrně zamumlal, takže mu nebylo téměř rozumět. Nel tuto čtveřici doslova hypnotizovala pohledem. "U baru si můžete objednat alkoholické i nealkoholické nápoje." "Prosíme vás, jste se k Eddiemu chovali slušně. Jelikož nám opět dělá barmana..." "A je v tom nejlepší." skočil Removi do řeči Sirius. "Přesně tak. Bylo by fajn, kdyby ste na něj byli milý. Neradi bychom o něj totiž přišli." pronesl Remus směrem, kterým se nacházel bar. Stál za ním vysoký, hubený mladík s vlasami tak světlými, až se v potemnělé místnosti zdály stříbrné. "Takže dámy a pánové!" vykřikl James. "Párty začíná." zařvali společně Poberti.

Místnost pohltila tma. Místy se začaly míhat světelné paprsky, které místnosti dodaly zvláštní kouzlo. Postupně jich přibývalo, až zase bylo vidět. Společenská místnost hrála všemi barvami. "Páni." vydechla překvapeně Nel. "Líbí?" ozvalo se jí u ucha. "Je to nádhera." usmála se dívka a zády se o chlapce opřela. "Tvoje práce?" zeptala se. "Ano." "Povedlo se ti to." "Pochybovala si snad o mně?" "Já? Nikdy." otočila se k němu čelem. "Smím prosit?" zeptal se Remus a Nel se uculila. "Ty? Vždycky." chytila se jeho nabízené ruky a nechala se odvést na místo, kde pod odsunutí všech pohovek a křesel, vznikl provizorní parket.

Nel se rozhlédla kolem sebe. Zahlédla záplavu rudých vlasů jak u krbu křičí na brýlatého chlapce. Blonďatou dívku na vysokých podpatcích, jak u baru flirtuje se zrzavým chlapcem, který se jí líbí a nakonec našla i černovlásku, která ji sledovala pohledem a něco u toho vykládala černovlasému chlapci s bouřkovýma očima. "Proč Sirius mluví s Roxy?" zeptala se Rema hlasitě, aby ji přes hudbu slyšel. "Asi se o tobě chce něco dozvědět. Nikdy jsem mu nic neřekl." "Nebalí ji, že ne?" Nel se toho trochu obávala. "Ne, Roxy určitě ne. Navíc mám dojem, že by o něj ani nestála." "Máš pravdu." přikývla Nel. Ovšem. Roxy byla klidná. Blacka znala a neměla ho v lásce. Tak proč to Nel řešila? Někde hluboko v jejím srdci ji bodl osten žárlivosti. Ale Nel, co blázníš? Je to Sirius! Napomenula se v duchu. Onoho nepříjemného pocitu se však zbavit nedokázala. Přišlo jí, jako kdyby jí Roxy něco sebrala. Něco, co mělo být její. Jen její.