Cizinka

Kapitola 127: Tři zvířata a vlkodlak

Mezi skupinkou Nebelvírských přátel zavládlo nepříjemné ticho. Drobná brunetka si odkašlala. Vzala do ruky předposlední dárek a rozbalila jej. Nacházely se v něm dvě knihy. Jedna o léčitelství a druhá o obranných kouzlech. Praktický dárek. Celý Remus. "Děkuju." usmála se na hnědovláska a sáhla po posledním dárku. V trochu větší krabici se nacházely dvě menší. Jedna z nich ukrývala sladkosti z Medového ráje, kdežto v druhé se skrýval náramek z černé kůže. Byl na něm pouze jeden jediný přívěsek. I ten měl vsak spoustu významů. Dívka se zmateně rozhlédla po svých přátelích. "Co si dostala?" zajímala se blondýnka. Dívka natáhla rozevřenou dlaň s náramek před sebe. "Vlk? Proč si dostala přívěsek vlka?" nechápala Roxy. Nel se kousla do rtu. "Upřímně? Já ani nevím, od koho to je." nervózně se uchechtla.

"Je tam dopis." upozornil dívku chlapec, sedící vedle ní. Brunetka si nemohla nevšimnout jeho nervózního pohledu. Vytáhla z krabice bílou obálku a otevřela ji. Jakmile dočetla poslední slova, začala se hlasitě smát. "Pitomci." uchechtla se. "Slibuješ?" ušklíbl se Sirius. "Co máš slíbit?" Takže Rema z toho vynechali... To ti mohlo dojít, Nel. Nikdy by jim to nedovolil. Brunetka se na chlapce usmála. "Jednou ti to povím." mrkla na něj než se otočila na ty dva kuplíře. "No?" povytáhl obočí James. "Slibuju." protočila očima a natáhla ruku k černovláskovi. Ten ji na ruku připl náramek a zářivě se na ni usmál. Dívka nad tím jen protočila očima a čekala, až si její přátelé dorozbalí své dárky, aby mohli společně zamířit na vánoční snídani.

"Nemohli jste to nechat jen tak, že?" ušklíbla se na Siriuse, když se spolu vraceli do Nebelvírské věže. Ostatní byli daleko před nimi. "V podstatě se staneš jednou z nás..." "Siriusi!" zasmála se brunetka. "Řekl jsem v podstatě. Navíc, kdo ví... Možná jednou budete vychovávat budoucího Pobertu, takže si musíme být jisti, že je Remus v dobrých rukách." "Vtipné, opravdu. Ani spolu ještě nechodíme." Nad tím chlapec zavrtěl nechápavě hlavou. "Miluje tě. A je jasné, že i ty jeho. Tak v čem je problém?" "Ta kniha, co si mi dal." "Co s ní?" "To je ten problém." odpověděla a bezmocně rozhodila rukama. "Kniha? Kniha je problém?" "Ehm... Ne." uchechtla se brunetka. "A pak, že Peter je ten nechápavý. Mluvila jsem o lykantropii, Siriusi." "Jo tahle blbost." "Pro Remuse to blbost není." odporovala mu dívka. "A pro tebe?" "Mám mít kluka, kterej na mě bude vrčet jednou za měsíc nebo kluka, který na mě bude vrčet v jednom kuse?" "Taky pravda." zasmál se chlapec. "Čeká tě ale mnohem víc, než jen vrčení. Není to taková legrace." varoval ji. "Od toho mám tu knížku a vás, ne? Všechno mi řeknete a já se naučím, jak na to." "Jak na to." uchechtl se Sirius. "Tohle není vaření nebo nějaké kouzlo, krásko." "Nějaká teorie k tomu určitě patří. A zbytek se naučím v praxi." Chlapec ztuhl. "V žádném případě nepůjdeš s námi." "Proč bych s vámi pro něj nemohla jít?" nechápala dívka. Pak se jí však před očima naskytl obraz, při kterém musela zalapat po dechu.

Trojice chlapců se proměnila před obrovským stromem ve zvířata. Nejmenší z chlapců se proměnil v krysu. Další z chlapců se proměnil v majestátního jelena a ten poslední z nich v obrovského černého psa. Smrtonoš. Kdyby ho zahlédla v normální vidině, vyděsila by se. Znamení smrti. Sama pro sebe se usmála. Black se mění v černého psa. Jak výstižné. Obraz se změnil. Teď už neviděla zvířata tři, ale čtyři. Ne. To nebylo zvíře. Přidal se k nim hrůzu nahánějící tvor, který bolestně vyl. Dívce onen zvuk lámal srdce na tisíce kousků. Remus. Pro ni to nebyl jen vlkodlak. Byl to chlapec, jehož nosila v srdci. S úsměvem pozorovala, jak si zvířata společně hrají. Úsměv ji však zamrzl na rtech ve chvíli, kdy jí došlo, že se nenachází v Chroptící chýši, ale někde v lese. V zapovězeném lese. Obraz se rozplynul a ona hleděla do bouřkových očí, jež ji zvědavě pozorovali. "Děláte si ze mě srandu?!" křikla na chlapce a jen tak tak se udržela, aby mu jednu nevrazila.