Cizinka

Kapitola 194: To bude romantika...

Oblečená, učesaná a nalíčená, sešla do přízemí a zářivě se usmála na přítomné obyvatele domu. "Jak vypadám?" zeptala se a pro efekt se zatočila. "Káša." ohodnotil dívčin vzhled prostřední zrzek. "Děkuju, trpaslíku." "Jsi nádherná." Molly přešla k dívce a pozorněji si ji prohlédla. "Mám takový dojem, že už mi došlo, kdo je ten tajemný chlapec." mrkla na brunetku, která okamžitě zčervenala. "Ale musím říct, že bych si spíš tipla, že se ti bude líbit Sirius." Nel protočila očima. "Nejsi první." uchechtla se. "Když jsem Siriuse poznala, nevěřila jsem ani tomu, že bychom mohli být přátelé." "A u Remuse?" Při zaznění chlapcova jména se dívčina tvář ještě více rozzářila. "To byl pravý opak. Chtěla jsem ho poznat. Něco mě k němu táhlo. A vlastně pořád ještě táhne." vydechla. "Dává to smysl?" pohlédla zmateně na baculku. "Ten největší." zrzavá žena ji pohladila po tváři. Brunetka jí za toto gesta byla neskutečně vděčná. Potřebovala nyní cítit jakoukoli oporu. Scházela jí mateřská láska. Molly sice nebyla o moc starší než Nel, ale pro druhé by se rozdala. Tuhle drobnou Nebelvírku si neskutečně oblíbila a brala ji jako člena své rodiny. "Měla bys jít." upozonila ji při pohledu na hodiny. Dívka jen přikývla a přešla ke krbu. Než se baculka nadála, zmizela v zelených plamenech.

Příčná ulice byla k dívčině překvapení plná lidí. Když zde byla ráno se svou zrzavou kamarádkou, bylo tu vylidněno. Začala se proplétat davem, aby se dostala k famfrpálovým potřebám, kde se měla s Remusem sejít. Nemohla se zbavit zvláštního pocitu, že je za tím něco víc. Remus a Famfrpál? To prostě nešlo dohromady.

Jakmile se k onomu obchůdku přiblížila, její podezření se potvrdilo. Nespatřila totiž pouze chlapce se zjizvenou tváří, ale i jeho dva kamarády. Proč já? Povzdychla si. "Čau, krásko." pozdravil ji Sirius, když byla jen kousek od nich. "Ahoj, kluci." pokusila se dívka o veselý výraz. Moc se jí to ale nepovedlo. "Promiň, jsem teď týden u Potterových a nemohl jsem se jich zbavit." omlouval se hnědovlásek. "Chápu." vydechla vyčerpaně dívka. Rozhodně se ale na procházku ve čtyřech netěšila. To bude romantika...

"Pojďte dovnitř! Mají jeden nový model!" škemral James. Remus však odmítavě zavrtěl hlavou. "Vy jdete dovnitř a já a Nel se jdeme projít." "Tak my půjdeme s váma." "Ne, Tichošlápku. Jasně jsme se dohodli, že můžete jít se mnou pod podmínkou, že nás necháte být. Takže si běžte prohlédnout košťata. Sejdeme se v šest zase tady." Nel překvapeně zamrkala. "Ale..." pokusil se namítnout Sirius. Chlapec jej však neposlouchal. Propletl si prsty s dívkou a už ji táhl co nejdál od svých kamarádů. "Páni, tak to jsem nečekala." přiznala Nel. "Já taky ne. Nevím, kde se to ve mně vzalo. Ale chtěl jsem s tebou být sám." Dívka se zasmála. "Rozhlédl ses, Reme? Tady jen těžko budeme sami." "Můžeme se schovat do nějakého obchodu. Co se jít prvně podívat na knihy?" Jako by ses vůbec musel ptát.

Drobná dívka otevřela první knihu, která se jí zalíbila. Ani si nevšimla, že se při honbě za dokonalou knihou dostala až do zadní části obchodu, kde nikdo nebyl. Začetla se do děje a jako obvykle přestala vnímat svět kolem sebe. Málem vypískla, když se jí kolem pasu omotaly ruce mladého vlkodlaka.

Vůně čokolády a pergamenu, která ji rázem obklopila, ji okamžitě uklidnila. Zhluboka se nadechla. Vrátila knihu do regálu, ruce si položila na chlapcovi a hlavou se opřela o jeho hruď. Zavřela oči a jen si užívala ten moment. "Promiň, ale já už to nevydržím." šeptl chlapec ve chvíli, kdy se k němu otočila čelem. V oříškových očích se blýsklo poznání. "Co nevydržíš?" zeptala se a provokativně se kousla do rtu. "Nellie." povzdychl si chlapec. "Když to neuděláš ty, udělám to já." varovala ho. Tomu se hnědovlásek zasmál. Přitáhl si ji k sobě, sklonil se k jejím rtům a jemně ji políbil. V tu chvíli si dívka přišla jako ten nejcennější poklad na světě, který by se mohl při neopatrné manipulaci rozpadnout člověku pod rukama. A přesně tak jí to vyhovovalo.