Cizinka

Kapitola 61: Stejně dobrá

V pracovně profesora Brumbála strávila bezmála dvě hodiny. Pak se ozval její hladový žaludek. Ředitel se na ni mile usmál. "Mám ještě jednu otázku, Nel." začal klidně profesor. "Řekla si o svém původu, nebo o tom, že jsi jasnovidka někomu?" "Ne, pane profesore." "Dobrá tedy. Musím tě požádat, aby to tak prozatím zůstalo." v očích mu zajiskřilo a dívka si najednou byla jistá, že jí onen čaroděj něco tají.

Nedávala však na sobě cokoli znát. Brumbála znala z vyprávění. Věděla, že až přijde ten pravý čas, všechno se dozví. "Pro dnešek to tedy bude vše. Dobrou chuť." "Vám také pane řediteli." s tím vstala z křesla a opustila ředitelnu. S koštětem v ruce zamířila do Nebelvírské věže. Společenská místnost byla prázdná a pokoj na tom nebyl jinak. Všichni už byli ve Velké síni. Nel se převlékla ze sportovního, koště opřela o stěnu a svižným krokem si to šinula do Velké síně s jasným cílem. Pořádně se najíst.

Před vstupem do Velké síně se zhluboka nadechla. Jelikož přišla jako poslední, upřely se na ní zraky všech přítomných. Nel rychlým krokem prošla uličkou mezi stoly a spěšně se usadila na lavici mezi Lily a nějakou dívku z nižšího ročníku. "Kde si byla?" "U tety, projít se a pak jsem se ještě musela převléci. Nechtělo se mi sem s koštětem v ruce a ve sportovním." vysvětlila své kamarádce. "S koštětem? Byla sis zalítat?" ozvalo se dívce za zády. Takže jsem nepřišla poslední. Brunetka se ušklíbla. "Jo. Už jsem zapomněla, jak skvělý pocit to je." odpověděla, když spolkla sousto. "Mohla si říct. Letěl bych s tebou. A jak jí to šlo?" zeptal se dívek se zájmem. "Remus ti to neřekl?" podivila se blondýnka. Z jeho hlasu byl jasně patrný sarkasmus. Nel se na svou kamarádku zamračila. Věděla, že Sam Remusovi nikdy nevěřila.
Teď už to ale opravdu začínala přehánět. Brýlatý chlapec překvapeně zamrkal.

Pohlédl na svého kamaráda, který si právě sedal vedle brunetky a sám si se nacpal vedle této dívky z druhé strany. Zrzka, kterou tím odsunul okamžitě spustila nadávky na jeho účet. James ji tedy pozval na rande a když jej Lily odmítla, věnoval se znovu Nel a teď i Remusovi. "Tys ji viděl?" Chlapec přikývl. "A?" "Je dobrá." odpověděl hnědovlásek a nandal si večeři. "Nic víc?" "Je stejně dobrá jako ty, Dvanácteráku. Co víc chceš ještě slyšet?" To brýlatého chlapce zarazilo. "Až tak dobrá jsi?" pohlédl na brunetku. Ta zavrtěla hlavou. "Rem přehání." zamumlala mezi sousty. "Mě spíš překvapuje, že to Remus vůbec vnímal. Sice s námi chodí na hřiště často, ale když se ptáme, jací sme byli, ví prd." Nel sebou škubla. Ani si nevšimla, že si Sirius sedl naproti ní. Nezaregistrovala ani příchod Petera, který seděl vedle něj. Remus na Siriusovu poznámku nijak nereagoval. Trošku mu zčervenali tváře ale jinak chlapce ignoroval.

Zbytek večeře proběhl klidně. Dívky se na kolej vracely v doprovodu Pobertů. Ve Společenské místnosti se museli rozloučit. Holky už zmizely v pokoji. Nel se však na Jamesovu žádost zdržela.

"Přihlásíš se?" zeptal se dívky, když společně usedli na pohovku u krbu. Zbylí Poberti si posedali do křesle co nejblíž k nim. "Ne." odpověděla dívka klidně. "Já myslel, že když sis šla zaléhat, tak..." "Původně jsem si myslela, že až sesednu, budu rozhodnuté hrát. Jenže tam ve vzduchu jsem si uvědomila, že se musím spoléhat i na ostatní." vyhledala pohledem Remuse. Potěšilo, že se na ni chlapec díval. Hleděla mu do očí, zatímco dál mluvila na Jamese. "Od jisté doby se na lidi nedokážu spolehnout. Jsou výjimky, ale není jich mnoho. Nemůžu hrát na postu odrážeče, prosím neptej se proč." umlčelo pohotově chlapce. James neochotně přikývl. "A Střelec?" "Musela bych věřit Odrážečům." "To se naučíš." mávl rukou brýlatý chlapec. "Některé věci chtějí čas. Nemůžeš ji nutit." krotil ho Ramus. "Pomůže to?" "Já nevím." přiznala Nel. Odvrátila se od medových očí a pohlédla do čokoládových. "Pokud se ale něco změní, dám ti vědět." "Tak dobře. Hádám, že to mi bude muset stačit." přikývl James a znamení dohody si podali ruce. "Můžu jít, kapitáne?" James se zasmál a přikývl. Brunetka se tedy zvedla z pohovky. Když byla v půlce schodů, na něco si vzpomněla.

Otočila se tedy a prohlédla si chlapce u krbu. Díval se na ni s nejistotou v očích. "Dobrou." zaartikulovala dívka. Aniž by čekala na odpověď schovala se do bezpečí svého pokoje. Nebo si to alespoň myslela.