Cizinka

Kapitola 72: To říkal i on

V dívčím pokoji vládl zmatek. "Elly! Stůj chvíli na místě. Myslím to vážně! Nevrť se!" vztekala se vysoká blondýnka. "To stačí! Žádný třpytky!" bránila se její kamarádka a v obranném gestu rozhazovala rukama. "Ale vypadala bys líp!" "Už tak vypadá skvěle, Sam. Dej jí pokoj." zastala se dívky zrzka a uhladila si šaty
"Obě vypadáte skvěle. Určitě tam budete nejhezčí." mrkla na holky Roxy, která na chvilku vzhlédla od knihy. "Děkujeme." usmála se Lily a otevřela dveře. "Připravená?"

Lily:

Nel:

U schodů, vedoucích do společenské místnosti Nebelvíru, se dívky zastavily. "Mrzí mě, že holky nejdou taky." "Věř mi, že je ne." zasmála se Lily. Když si všimla, že brunetku to nepobavilo, povzbudivě se na ní usmála. "Můžeme je vzít jako svůj doprovod na Křiklanův večírek, co říkáš?" "Na co?" podivila se dívka. "Křiklan jej pořádá na Vánoce. Určitě se nás pozve. Na večeře obvykle doprovod brát nemáme. Dnešní je očividně výjimečná. To zase bude něco." protočila zrzka očima. Tohle Nel pobavilo. Koutky jí zacukaly a v očích jí nepatrně zajiskřilo. Už delší dobu se upřímně nezasmála. Nebylo to tak, že by pro to nebyl důvod. To ne. Ona prostě nemohla.

Bylo to něco málo přes týden, co Teddy pochopil, že je jasnovidka. Od té doby se jí každý den vyptával, jak ta její vidina pokračuje. Pravdou bylo, že nijak nepokročila. Stále se opakovala. Pokaždé si však dívka povšimla nějakého nového detailu. Jako krve na svých dlaních, špinavých šmouh na těle, jež leželo na louce, nebo také toho, že dotyčný byl zřejmě chlapec a měl na sobě jen potrhané džíny. V noci se probouzela s křikem, slzami v očích a nepopsatelným strachem. Útěchou jí bylo jen to, že se s tím může kdykoli svěřit Teddymu. Nabízel jí to neustále a ona to pořád odmítala. Byla ti ta možnost, ale ona to udělat nemohla. Toužila se někomu svěřit. Toužila se svěřit jednomu člověku, ale to nebylo možné.

Zatřásla hlavou, aby si pročistila myšlenky a s Lily po svém boku pomalu sešla schody. Chlapce, s nímž měla přežít onu večeři spatřila okamžitě. Její pohled na něm však nesetrval. Zastavil se totiž až na hnědovlasém chlapci, jež na ni upíral své medové oči. Brunetka zachvátil náhlý příval strachu a bezmoci. Svévolně se jí podlomila kolena a ona by se zhroutila na tvrdou zem, nebýt silných paží, které ji zachytily.

"Pomalu, krásko." ušklíbl se na brunetku černovlasý chlapec. "Děkuju." Nel se na něj pokusila usmát. Moc se jí to ovšem nepovedlo. Stále ji ovládal. Strach. Nedokázala popsat, co se to s ní dělo. Sama z toho byla zmatená.

Sirius od ní ustoupil. "Dávej na ni pozor, Woode. Pro některé je to cenné zboží." oslovenému chlapci nevěnoval jediný pohled. Díval se na svého kamaráda, který stál u krbu s hlavou skloněnou k zemi. "Budu." z Teddyho hlasu bylo patrné odhodlání. Černovlásek přikývl. Věnoval okouzlující úsměv brunetce a pak vykročil ke krbu. Dívka oním směrem pohlédla. Setkala se s pohledem medových očí a tak se rychle odvrátila. "Netrap se tím. Bude to zase dobré." Nel naskočila. Úplně na dívčinu přítomnost zapomněla. "Co když ne?" její tvář byla zbavena veškerých emocí. V očích se jí však odráželo zoufalství. "Pak mu natluču." Brunetka se na Teddyho překvapeně otočila. "Nenechám nikoho, aby ti ubližoval." pronesl chlapec odhodlaně. "To říkal i on." vypustila ze svých úst Lily, načež se po ní otočila celá společenka. Zrzavá dívka se totiž kvůli chlapcově větě naštvala tolik, že si ani neuvědomila, že křičí. "O čem to mluvíš, Lily?" zeptala se dívky Nel a položila jí ruku na rameno. Zrzavá dívka se na ni ani nepodívala. Stejně jako Sirius před chvílí, i ona hleděla na chlapce se zjizvenou tváří. Tentokrát však chlapec onen pohled oplácel. "O tom, že někdy nám nejvíce ubližují ti, kteří slibují, že nikoho nenechají, aby nám ublížil. A právě to bolí nejvíc." Chlapec už nevydržel tíhu jejího pohledu a odvrátil se. Lily mluvila dost hlasitě na to, aby ji slyšel každý student v místnosti. "A to proto, že od nich bys to nikdy nečekala."