Co nejtišeji otevřela dveře vedoucí na ošetřovnu, aby nevzbudila její obyvatele. "Slečno McGonagallová, jdete opravdu pozdě." "Omlouvám se, madam Pomfreyová. Ale nejdu jen za tetou." "To mi došlo, slečno." zasmála se tiše žena a ukázala na jednu bílou zástěnu. "Děkuju." špitla dívka a hned se vydala směrem, který jí žena ukázala. "Reme." špitla vyděšeně, když spatřila hnědovlasého chlapce, jehož ruce i tvář byly pokryté modřinami. Oči měl zavřené a pravidelně oddechoval. Brunetka jej tedy pohladila po vlasech a jemně políbila na čelo, než se vydala k další bílé zástěně, za níž se skrývala lůžko na němž odpočívala přísně vyhlížející žena.
Dívka pristou0ilak lůžku a jemně s ženou zatřásla. Ta rozespale zamrkala. "Ellie." zašeptala žena a na posteli se posadila. "Jak je ti?" zeptala se jí starostlivě brunetka. "Dobře, dítě. Mám teď alespoň čas přemýšlet." "Nad čím?" "Povedu teď místo Albuse školu. O prázdninách se zase vydáme na cesty." zdůraznila Minerva poslední slovo. Nel moc dobře věděla, co těmi cestami myslí. "Budu často pryč, Ellie. Sice ti v květnu budeš v našem světě plnoletá, ale stejně bych tě nerada nechávala samotnou." povzdychla. "Mně to nevadí, teto. Možná bych mohla jet na pár dní k holkám." usmála se brunetka. Prázdniny byly v tuto chvíli to poslední, co ji trápilo. "Napadlo mě, že bych napsala jednomu mladému páru, zda by si u jich nemohla být. Mají tři malé synky." "Mohla bych jim hlídat. Děti mám ráda. Ale nechtěla bych být na obtíž." "Jsou to srdeční lidé, Ellie. A já bych byla klidnější." "Tak dobře." souhlasila dívka. "Tak jim napiš a uvidíme, jo?" "Tak jo. A teď už si jdi lehnout, zítra máš školu." Nel protočila očima. "Na to bych bez tebe nepřišla." "Nebuď drzá." zasmála se žena. "Tak už běž." "Fňuk." uchechtla se brunetka. "Dobrou, teto." objala Minervu a potichu opustila ošetřovnu.
Do postele uléhala s myšlenkou na to, co všechno se do prázdnin ještě může stát. A co bude potom? Jaké budou prázdniny? Co bude dělat? A kde vůbec nakonec skončí? Možná u té rodinky, které chtěla Minerva napsat. Cizí lidé. Nad tím se musela pousmát. Před pár měsíci tu pro ni byli cizí všichni. Cizí lidé, cizí doba, nebezpečí a věci, kterým nerozuměla. Netrvalo však dlouho a našla si první přátele, kteří jí se vším ochotně pomohli. A ona nakonec pochopila. Pochopila, porozuměla a přijala tuto dobu se vším všudy. Zvládla všechny nástrahy, které si pro ni život přichystal. A ona byla odhodlaná zvládnou i ty budoucí. Vlastně se na to i těšila. Ať už jí měla budoucnost přinést cokoli, těšila se na to. A ještě aby ne. Zvolila si tuto dobu a lidi v ní. A právě s nimi byla její budoucnost úzce spjata.
_______________________________________
Ehm, co? 40k přečtení...? Nechápu. Společně jsme dosáhli 5k hlasů 40k přečtení a dokonce i #1 umístění. No. Nemám slov a to se mi příliš často nestává.
Děkuju. Moc si toho vážím. Doufám, že se vám můj příběh bude líbit i nadále.
Já i Cizinka vám ještě jednou přejeme krásné Vánoce. Užijte si večer! 💋🤗💖
🎀🎄🎁
ČTEŠ
Cizinka
FanfictionEleanor Heather Brownová. Dívka, jež nezapadla do své doby. Bylo jí šestnáct, když její babička, jež byla jasnovidkou, spatřila její budoucnost. Věděla, že její malá Nora bude v současném světě nešťastná. Proto zatne zuby a udělá něco, co si přísaha...
