Eleanor Heather Brownová. Dívka, jež nezapadla do své doby. Bylo jí šestnáct, když její babička, jež byla jasnovidkou, spatřila její budoucnost. Věděla, že její malá Nora bude v současném světě nešťastná. Proto zatne zuby a udělá něco, co si přísaha...
"Nelíbí se mi to." "To mě ani trochu nezajímá. Máš to ve skříni? Máš!" Tohle by si Sam měla nechat patentovat. Ve svých myšlenkách už blondýnku minimálně desetkrát proklela. Navenek však nedávala nic znát. Bylo snazší prostě poslechnout a obléct si to, co jí její kamarádka vybrala. Na jednu stranu, mohlo to dopadnout mnohem hůř. Máš jediný štěstí, Woodová, že máš vkus!
San:
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Lily:
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Roxy:
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Nel:
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
"Nemám ráda pruhy." upozornila svou kamarádku, když si před zrcadlem uhlazovala své šaty. "Sklapni." odbyla ji blondýnka a sama se kontrolovala v zrcadle. Když uznala, že lepší už to nebude, prohlédla si své kamarádky. Musela ocenit, že Roxy ani nepípla. Poslušně si oblékla šaty s potiskem a přesto, že se netvářila příliš nadšeně, když jí Sam podala boty na podpatku, nestěžovala si. Zrzka byla v rámci možností spokojená. Sice tohle tílko příliš nemusela, ale dokázala se s tím smířit. Za to brunetka si pořádně zanadávala. Dokud šaty držela jen v ruce, dokázala si představit, že by to v nich nějak přežila. Když se v nich ale spatřila v zrcadle, začala o tom pochybovat. Nedokázala pochopit, proč si dotyčné šaty v létě vůbec kupovala. Pokud visely ve skříni, neřešila je. Ale teď, když je měla na sobě? Měla jsem je vyhodit. Ne! Napomenula se. Neměla jsem si je vůbec kupovat.
Blondýnka, zrzka a černovláska už čekaly u dveří. Brunetka stále nedokázala odtrhnout pohled od zrcadla. "Elly, sluší ti." "Tyhle šaty nesluší nikomu." namítla drobná Nebelvírka. "Výjimka potvrzuje pravidlo." mrkla na ni od dveří Sam. "Pořád si jimi nejsem jistá." "Tak si vem jiné." "Cože?" nevěřícně na svou spolubydlící pohlédla. "Myslíš to vážně?" "Naprosto. Počkáme dole." Lily s Roxy odešly. Sam se ještě na Nel usmála. "Jen... Jestli si myslíš, že ti nesedí, nebo že jsi moc tlustá či hubená... Ještě jednou se na sebe podívej." "Dívala jsem se několikrát, Sam. A vždycky..." "Díváš se svýma očima. Zkus se na sebe podívat tak, jak tě vidím já, Lily, Roxy nebo třeba Sirius a James." Brunetka si povzdechla. "Jak tě vidí Remus." šeptla, vyšla z pokoje na chodbu a zavřela za sebou dveře.
Nel osaměla. Zůstala sama se svou přeplněnou myslí a protichůdnými myšlenkami. Přistoupila ke skříni. Vytáhla z ní modré šaty s bílými puntíky. Dlouhé byly po kolena, sukně byla rozšířená. Nijak zvlášť neobepínaly postavu a byly velice pohodlné. Vzala za lem pruhovaných šatů. Najednou se však zarazila. Co když má Sam pravdu? Je možné, že se jen špatně koukám? Znovu přistoupila k zrcadlu. Viděla stále tu samou dívku. Stejná postava, stejná tvář, to samé oblečení. Jedna věc se však změnila. Předtím se na Nel dívka v zrcadle mračila. Ve chvíli, kdy brunetka pomyslela na své přátele, na to, jak ji oni vidí, na její tváří se objevil úsměv. Najednou se sama sobě líbila mnohem víc. Ne nadarmo se říká, že jediný úsměv toho zmůže mnoho.
