Cizinka

Kapitola 17: Smrtící souboj

Snídaně byla skvělá. Jak jinak. Bradavice a jídlo. Nejoblíbenější Neliina slova pohromadě. Během jídla k nim zamířila ředitelka koleje. "Dívky." oslovila skupinku Nebelvírských šesťaček. "Paní profesorko." oslovily ji dívky hromadně. Překvapivě sebou žena trhla. Vrhla dotčený pohled na jednu z nich."Jen tě škádlím, teto." usmála se na ni brunetka. Vypadala jako andílek. Minerva však tušila, že za tou sladkou tvářičkou se skrývá pořádný ďábel. Jí to ale nevadilo. Dokud se bude dobře učit a bude jí poslouchat, bude to Minerva respektovat. "No proto." s tím podala rozvrh první z dívek. Roxanne. Následovala Samantha a Lily. Nakonec přistoupila ke své neteři. "Tady nemám úplně jasno. Neřekla si mi, jestli chceš raději Lektvary nebo Bylinkářství." Nad tím se Nel rychle zamyslela. "Oboje?" "Jsi si jistá?" "Nevím, jestli chci být bystrozorka nebo lékouzelnice, takže ano." "No, předpoklady na to máš." mrkla na dívku Minerva. Nel jí ještě v létě ukázala v myslánce své vzpomínky na NKU. Minerva byla z jejích úspěchů nadšená. Ještě aby ne. Měla jediné nad očekávání a to z Astronomie. Jinak vše zvládla perfektně.

"Dobrá." Minerva klepla hůlkou na rozvrh a podala jej Nel. "Jak to vůbec probíhalo včera? Našla si věž bez problémů?" povytáhla obočí a zatvářila se ve stylu Pamatuj, že jsi tu nová. "Ano, teto. Ve vlaku jsem se seznámila s Remusem, takže jsem šla do věže s ním, Lily a prváky. Profesorka Přeměňování si očividně oddychla. "To jsem ráda. Budu muset jít. Když budeš mít chvilku, stav se za mnou v kabinetě." Tady někdo zapomněl. Usmála se posměšně Nel. "Ehm... Popros někoho, určitě ti poradí, kde mě najdeš." Najednou. "Neboj, teto. Já si poradím." "To já vím." a s tím zamířila rovnou k právě příchozím Pobertům. "Jste si hodně blízké?" zeptala se Lily. "Je moje jediná rodina." odpověděla Nel s pohledem upřeným na starší ženu. Pak se otočila na své nově získané kamarádky. "Jsme poslední z našeho rodu." dodala. "To mě mrzí, Ell." Dívka jen přikývla. "Půjdeme?"

Jako první měli Kouzelné formule. Pisklavý hlas profesora Kratiknota dával Neliiným uším zabrat. Na to si bude muset zvyknout. Jako další byly dějiny s duchem profesora Binnse. Ten se měl dát na uspavače hadů a ne na profesora. Jediný, kdo si zapisoval byla Lily, Remus a Nel. Musela se ale hodně přemáhat, aby neusnula. Následovala dvouhodinovka Obrany proti černé magii. Učil je nějaký nový profesor, pan Ashes. Vypadal přísně a také takový byl. Bývalý bystrozor. To většinu žáku potěšilo. No dobře. Jen polovinu. Hodiny Obrany měl Nebelvír se Zmijozelem. Studenti se zelenou kravatou moc velkou radost neměli a nikdo se tomu nedivil.

Učebna byla prázdná. Žádné lavice ani židle. Praktická výuka. Problesklo Nel hlavou. A měla pravdu. "Teorie vás neochrání. Čím víc budete cvičit, tím vyšší bude vaše šance na přežití. Knížky a zaklínadla jsou jen pouhý základ. Dá se na něm skvěle stavět. Kniha ale kouzlo neodrazí. Toho někdy nebudete schopni ani vy. A tehdy vám zbývá jediné. Uhnout. Nespoléhejte se jen na svou hlavu a hůlku. Patří k vám i zbytek těla, tak ho používejte. Dneska si dáme jen jeden zkušební zápas. Dobrovolníci." Ticho. Nikdo se nehlásil. V učebně bylo ticho, které narušoval jen šepot skupinky Zmijozelských. Jejich oči zkoumaly novou žákyni Nebelvíru. To není dobré. "Co třeba vy, pane Malfoyi?" navrhl profesor. Malfoy. Malfoy. Jako Scorpius asi. Přirovnávala si jméno k chlapci ze své doby.

Před třídu předstoupil světlovlasý mladík. "Vyberte si protivníka." vybídl jej profesor. Na to se chlapec ošklivě zašklebil. Jeho pohled padl na Nebelvírskou brunetku. Sakra. Zaklela v duchu dívka. K ničemu jí to ale nebylo. "Tak pojď McGonagallová."

"Merline." pípla tiše Lily. Z jejího hlasu byl jasně patrný strach. Tak jo. Když to kouzlo nebudeš znát, uhneš. Černé magii se jen tak nepostavím... Nejsem sebevrah! Nel byla nervózní. Lily jí už včera před Zmijozelskými varovala. Nebyli čestní. Fajn. Nádech. Výdech. To už stále před Malfoyem. Uklonili se a zaujali pozice. Blonďák čekal, až Nel zaútočí. Ta však zvolila stejnou taktiku. Tak do toho. Já si počkám. A tehdy se to stalo. Malfoy vyslal první kouzlo.

"Mdloby na tebe!" "Protego!" vyhrkla Nel. A tak to šlo dál. On útočil, ona kouzla odrážela. Jejich souboj se přesunul do jejich myslí. Kouzla začali posílat neverbálně.

Nějakou tu chvíli to trvalo. Malfoyovi už ruply nervy a na dívku vyslal kouzlo, které Nel neznala. Počkej si. Poslechla svou radu a čekala. Na tváři chlapce se objevil potěšený úsměv. Smůla. Pomyslela si Nel a uhnula. Kouzlo ji těsně minulo. "Expelliarmus!" vykřikla. Vyšlo to. Z ruky mu vyletěla hůlka, kterou Nel pohotově zachytila.

"Do ředitelny. Hned." ozval se chladný hlas profesora. Malfoy se jen ušklíbl, vzal si od Nel svou hůlku a učebnu opustil. Nel se otočila. Ve zdi za ní byla díra. "To to kouzlo?" podivila se nahlas. "Ellie!" vypískla Lily a vrhla se dívce kolem krku. "Nic mi není." uklidňovala svou kamarádku. Byla to však ona, kdo by potřeboval uklidnit. Vyhledala tedy medové oči. V těch spatřila obdiv. Usmála se na jejich majitele. Ten jí úsměv oplatil.

Učebnu Nel opouštěla vyčerpaná a zmatená. Mohla být mrtvá. Kdyby neuhnula, Malfoy by ji chladně zabil. Bez mrknutí oka by to udělal. Tohle člověka vyděsí. A to pořádně. Nel nebyla výjimkou.