Kapitola 75: Bolestivá prosba

3.7K 326 2
                                    

Nel zmateně zamrkala. "Já?" pípla tiše. "Je to docela ironický, nemyslíte?" zapřemýšlel nahlas Sirius. "Drží tu zeď kvůli tomu, aby tě ochránil a přitom si to ty, kdo ji boří." uchechtl se. "Ubližuje si." "Nejen sobě." Brýlatý chlapec na Nel pohlédl. "Musíš ho nechat. Musí tě chránit. Je to jeho priorita." "Chceš po mně, abych ho nechala na pokoji?" ujišťovala se dívka. Tohle bylo to poslední, co od Jamese po tom jeho proslovu očekávala. "Přesně tak." stal si chlapec za svým. Dívce se najednou začal bortit celý svět. "Jamesi..." špitla. "Promysli si to, Nel. A teď se jdi vyspat. V sedm buď ve společence. Zajdeme za Remusem. Jako parta přátel." a s tím odešel do koupelny. Dívku začala pohlcovat mlha. Přesto se však rozběhla z Pobertovské ložnice. Už tam nemohla být. Kluci ji takhle nesměli vidět. Nesměli ji vidět jako zrůdu.

U schodů se zastavila. Padla na kolena. Cítila, jak ji někdo zvedá do náruče. Nebyla to však schopna vnímat. Znovu se ocitla na oné louce, která jí nyní naháněla husí kůži. Znovu se rozběhla k tělu mladého chlapce. Znovu se jí podlomila kolena a ona dopadla vedle chlapce a mokrou zem. Natáhla k chlapci jednu ruku, kterou měla pokrytou kapičkami krve. Jen co se dotkla onoho těla, projela jí vlna hysterie a paniky. Pevně stiskla víčka k sobě. Když konečně našla dostatek odvahy a znovu oči otevřela, hleděla do tmavých očí chlapce, jež ji starostlivě pozoroval.

"Ahoj." zašeptala dívka tichý pozdrav. "Ty si mi dala..." zasmál se chlapec a políbil ji na zpocené čelo. "Promiň." unaveně zamrkala. "Takhle to dál nejde." povzdechl si Teddy. "Stále jsem se přesvědčoval, že tohle stačí. Že má přítomnost ti stačí. Ale není to tak. Vím, jak se projevuje neochvějná důvěra, Elly. A tu ty ke mně necítíš." "Teddy..." "Ne, Elly. Je to v pořádku. Nic se neděje. Musíš si promluvit s ním." "Pohádali..." "Já vím a absolutně mě to nezajímá. Hele, nemám Lupina v lásce. Ale ať je jaký chce, má tě rád. Záleží mu na tobě. Už mi došlo, že to nikdy nebudu já. Nikdy by sis mě nemohla vybrat. Vybrala sis totiž už v den, kdy si nás poznala. A vybrala sis i několikrát potom. Nevyčítám ti to. Jen to říkám tak, jak to je." pohladil dívku po tváři. "Jak to myslíš?" Teddy však zavrtěl hlavou. "Dnes už žádné mluvení." ukázal na schody, které vedly k dívčím ložnicím. Musel mě snést dolů. Pevně chlapce objala. "Vybrala bych si tebe." zašeptala mu do ucha. Chlapec přikývl. "Já vím." jemně ji políbil na líčko a pak už jen sledoval, jak se od něj vzdaluje. Odcházela od něj a s sebou si odnášela i kus jeho srdce.

_______________________________________

Chci vám strašně moc poděkovat za vaše hlasy, komentáře, za každé přečtení! Vždy mi to udělá radost. Kdyby jste měli nějaké otázky, klidně se ptejte! 🤗😍💝💋

Cizinka Onde as histórias ganham vida. Descobre agora