Kapitola 24: Pozvánka a pozvání

5.7K 394 22
                                    

Ráno brunetku probudila rozzuřená zrzka. "Lily? Stalo se něco?" strachovala se Nel. "Potter." dostalo se jí odpovědi. "Aha." víc z brunetky nevypadlo. Přinutila se vylézt z postele a upravit se. Během patnácti minut byla připravena jít na snídani. Ve Společenské místnosti zahlédla ze svých spolubydlících jen Sam, obklopenou skupinkou sedmáků. "Elly." zamávala na brunetku blondýnka. "Ahoj, Sam. Kde jsou Lily a Roxy?" "V jídelně. Přiřítil se sem Potter, zval Lily na rande a ona trochu vybuchla... Chystaly jsme se jít na snídani, když se Remus zeptal, kde máme tebe..." Sam se nervózně ušklíbla. "Zapomněly jste." zasmála se Nel. "Trochu. Lily tě šla vzbudit s tím, že až se sem vrátí, Poberti budou pryč. Jenže to pako zapomnělo učebnici dějin a s Lily se tu potakali..." "Chápu." Nel tu sice nebyla moc dlouho, ale některé věci jí už byly jasné. Jako například to, že James a Lily jsou výbušná kombinace. "Můžeme jít?" zeptala se blondýnka. Brunetka přikývla a tak vyrazily. K Neliině úlevě šly samy. Sedmáci zůstali ve společence.

Ve Velké síni už byla většina studentů. Nel se usadila vedle Lily, která byla rudá vzteky. Pohledem přímo vraždila Nebelvírského chytače, který se smál nějakému vtipu svého černovlasého kamaráda. "Hned jsem zpět." šeptla do ucha Lily. Ta je přikývla. Nel si to namířila rovnou k Pobertům.

Když byla od skupinky chlapců pouhé dva metry, zastoupil jí někdo cestu. Překvapeně se na Samiina staršího bratra podívala. "Teddy. Ahoj." usmála se. "Ahoj, Elly." oplatil jí s úsměvem. "Chtěl jsem se zeptat jestli bys..." Přehlušil ho smích obtloustlého chlapce s krysím obličejem. "Vteřinku, Teddy." obešla Nebelvírského chytače a ocitla se tak za zády jenoho z Pobertů. "Ehm." odkašlala si, aby k sobě přitáhla pozornost.

"Krásko, přišla si za mnou?" Sirius nahodil svůj neodolatelný úsměv. Smůla, že nejsem tak naivní. "Ne." odpověděla ledově. "Takže za Remusem." Lítost? Vážně? Black s lítostí v hlase? To nesedělo k tomu, co o něm Nel zatím slyšela. "Ne, Siriusi. Nepřišla jsem za Remusem." odpověděla a omluvně se usmála na hnědovlasého chlapce. Rychle svůj pohled přesměrovala na rozcuchaného chytače. "Jsem tu kvůli Lily." oznámila. Sirius ohrnul ret, Remus ji zvědavě pozoroval, Peter se cpal koláči a ničemu jinému nevěnoval pozornost a James se zářivě usmál. "Ten úsměv tě rychle přejde, Jamesi, až se probudíš s růžovými vlasy zapletenými do drobných copánků." začala ledově. No, úsměv z tváře chlapci zmizel už teď. Takovouhle Nel ještě nezažil. "Přísahám, že jestli budeš Lily nadále znepříjemňovat život, tak ti to dvojnásobně vrátím, je to jasný?" James horlivě přikyvoval. Sirius měl co dělat, aby nevyprskl smíchy. I Removi cukaly koutky. "Vy dva se nesmějte. Obzvlášť ty. Siriusi. Akorát ho v tom podporuješ a on ze sebe dělá totálního idiota." Nel rozmáchla divoce rukama a někoho uhodila do hrudi. "Promiň!" prudce se otočila. To byla chyba. Zavrávorala a ztratila rovnováhu.

Naštěstí si ji k sobě pohotově přitáhly silné, chlapecké ruce. Dívka se tak ocitla na něčím klíně. Zmateně zamrkala. "Děkuju." špitla. "Jsi si jistá, že si přišla za Jamesem." Nel sebou prvně škubla. Lekla se, že sedí na Blackovi. Jelikož on ale seděl na druhé straně stolu, musela ona sedět na...

"Reme." pípla. "Dobré ráno." usmál se na ni chlapec. "Dobré. Jak ses vyspal?" "Dobře a ty?" "Taky. I když jsem večer nemohla usnout." "To já taky ne." Podívali se tomu druhému do očí. Ztratili se. Ani jednomu z nich to však nevadilo. "Ehm. Hrdličky."

Nel rychle vyskočila na nohy. Když jí došlo, že celou dobu seděla chlapci na klíně, zrudla. "Nech si to, Dvanácteráku." i Remus byl rudý. "Elly, můžeš teda?" "Jasně, Teddy. Uvidíme se na hodině. A ty si mě nepřej Jamesi." poslední větu doslova zavrčela.

Konečně věnovala celou svou pozornost pohlednému brankáři. "Copak si mi chtěl?" zeptala se sladce. "Nechtěla bys..." znovu to nedořekl. Tentokrát do velké síně vlétla skupinka sov. Některé nesly dopisy, jiné balíčky. Dvě se snesly i k Nel a Teddovi. Dívka si od sovičky převzala zlatou obálku, pohladila sovu po hlavičce a ta odlétla. Nel vytáhla z pozlacené obálky dopis. Ne. Dopis ne. Pozvánka? Skutečně. Na červeném pergamenu se leskl zlatý nápis.

Drazí a milí!

Srdečně vás zveme na zahajovací párty! Vstup je jako vždy povelen od pátého ročníku. Očekáváme hojnou účast. Své příspěvky prosím odevzdejte naší kasičce (Remus Lupin)
6.9. 19:00
Nebelvírská věž,
společenská místnost.

Těší se na vás
Poberti

Brunetka dočetla poznámku ve stejnou chvíli, jako Teddy. "Půjdeš tam?" zeptal se jí chlapec. "Já nevím, to záleží na..." "Pude!" zovalo se Nel za zády. "Sam." zafňukala Lily. "No, tak tam asi půjdu." usmála se na Teddyho. "Chtěl jsem se tě ještě zeptat..." "To počká, bráško. Elly má určitě hlad." "Sam, jděte si sednout, hned přijdu. Povídej." vyzvala brunetka teď už nervózního brankáře Nebelvíru. "Nechtěla by ses se mnou dneska po škole projít? Je docela hezky a..." "Ráda půjdu." přerušila jej mírně Nel. "Tak fajn. Ve tři ve společence?" "Budu tam." přitakala dívka a jakmile se usadila k holkám, pustila se do jídla.

"Máš rande?!" Sam zněla neskutečně nadšeně. "Neříkala bych tomu rande, Sam. Jdeme se jen projít..." "Nemůžu tomu uvěřit. S mým bráchou. Páni." Samantha se dál rozplývala. Nel se rozhodla ji nevnímat. Usadila se do lavice vedle Lily a vytáhla si učebnici Dějin. "Ta ti teď nedá pokoj." zašklebila se pobaveně Lily. "Merline." Nel třískla hlavou do lavice. "Brzdi, krásko. Nerad bych ti to musel léčit." Tomu se nešlo nezasmát. Vzhlédla k němu. A zatím poprvé v jeho očích zahlédla něco jiného než pobavení a sarkasmus. Byla to starost. "Neboj, Siriusi. Já bych požádala Rema." mrkla na něj a pak se od něj odvrátila.

Sirius Orion black. Chlapec, který pro tuto chvíli ovládl její myšlenky. Zapomněla na Kevina, na svou pravou dobu, zapomněla dokonce i na Rema. Stále si v hlavě přehrávali všechny ty okamžiky, kdy Siriuse spatřila. Všichni jej měli za bezcitného lamače srdcí. Nel samotné na něm něco nesedělo. Když ho poznala, věděla, že oni přátelé nebudou. Možná, že si to jen nalhávala. Kdyby, jak by mohl získat nadvládu nad její myslí? No nenávistí to nebylo.

Cizinka Onde histórias criam vida. Descubra agora