Cizinka

Kapitola 70: Zmatený den

Hnědé vlasy za ní vlály. Její tvář byla za svitu měsíce ještě bledší než obvykle. Tváře měla mokré, oči zarudlé a zalité slzami. Dech měla z dlouhého běhu zrychlený. Bílé šaty, jež na sobě měla oblečené, měla potrhané a od krve. Hnala se lesem. Stále hlouběji a hlouběji. Bodalo ji u srdce. Zastavila se však až před loukou plnou květin, které vydávaly slabou záři. Byla si jistá, že už je někde viděla. Nebyla si však schopna vzpomenout, kde. Těžce oddechovala. Snažila se zpomalit svůj srdeční tep. Bála se toho, co spatří, až vstoupí na onu louku. A bála se oprávněně. "Elly?" zaslechla z dálky povědomý hlas. Nedokázala jej však zařadit stejně, jako ony zářící květiny. "Elly." Zatímco ji někdo volal, snažila se nepanikařit. Cítila šílený strach, který ji ovládal. Netušila proč se bojí, dokud se nepohlédla na louku. Do široka otevřela oči a nejrychleji, jak jí to její vyčerpané tělo dovolilo, se rozběhla doprostřed louky. Zastavila se kousek od místa, kde nekvetla ani jedna květina. Pohlédla na lidské tělo, které k ní leželo zády. Něco tady nehrálo. Něco bylo špatně. Hodně špatně. Stačil jeden jediný pohled, aby jí došlo, co se jí na tom nelíbí...

Brunetka se prudce vyhoupla do sedu. Probudila se s výkřikem na rtech. Po tváři jí stékaly slzy. Na posteli vedle ní seděla její zrzavá kamarádka a držela ji za ruku. "Lily..." na víc se dívka nezmohla. Zrzka si ji přitáhla do objetí a konejšivě ji hladila po zádech. "Ššš... Je to dobré, Elly. Byl to jen zlý sen." Dívka zrychleně dýchala. Snažila se zklidnit svůj dech. Vůbec se jí to ale nedařilo.

Celý den probíhal neskutečně zmateně. Nel přišlo, že se neměla šanci ani pořádně nadechnout. Začalo to tím, že si popletla rozvrh a místo na Kouzelné formule si to nakráčela do učebny Přeměňování. Její teta na ní koukala jako na blázna. Ještě aby ne, když právě učila prváky. Díky tomu přišla na první hodinu pozdě a jelikož profesor Kratiknot neměl dobrou náladu, vysloužila si tím školní trest. Hezký začátek dne. O hodině Obrany proti černé magii měli trénovat obranná kouzla. Když si však nejste schopni vybavit příslušné kouzlo, je to docela problém. Brunetka musela navštívit ošetřovnu s rozseknutým obočím, protože se maličko proletěla učebnou. Při obědě se stihla polít džusem a převrhnout misku se salátem. Naštvaná sama na sebe sebou praštila do postele hned, jak se vrátila na pokoj. Než se nadála, už ji Sam strkala do koupelny, aby se převlékla. "Ale proč?" fňukala brunetka. "Školní trest, Elly. Takže šup, ať přijdeš včas." popoháněla ji blondýnka a sama si přes hlavu přetahovala tílko. Tak já musím na školní trest a ona si jde na rande...

Už oblečená a s vlasy zapletenými do copu, vyrazila vstříc školnímu trestu. Zaklepala na dveře kabinetu pane Filche akorát včas. Těsně předtím, než se dveře stihly otevřít, přiřítil ss chodbou světlovlasý chlapec. "Teddy?" podivila se brunetka a obdařila chlapce slabým úsměvem. "No jo... Trochu sem vyhodil kotlík do povětří." podrbal se nervózně na zátylku. "Nejsi náhodou v Křiklanově klubu?" povytáhla dívka pobaveně obočí. "Občas to prostě nevyjde." pokrčil chlapec rameny a dívka se rozesmála. V tu chvíli se otevřely ty proklaté dveře a dvěma Nebelvírským studentům se naskytl pohled na věčně nabručeného školníka.

Mlčky kráčeli hradem, než je pan Filch zavedl do jedné nepoužívané učebny. Postavil před ně dva kýble s vodou a každému dal hadr. "Dejte se do práce." zavelel a za neustálého mumlání místnost opustil. Zanechal tak Nel s Teddym po boku, aby si společně odpykali svůj trest.