Cizinka

Kapitola 50: Vzájemná pomoc

Z ošetřovny odcházela Nel klidná a s čistou hlavou. Jak se ukázalo, Lilyina zranění nebyla tak vážná, jak se zprvu zdálo. Madam Pomfreyová zrzavé dívce slíbila, že pokud bude poctivě pít všechny letvary, mohla by ji v pátek pustit. Dívky byly rády, že se jim jejich kamarádka brzy vrátí. A to netušily, že se jejich radost ještě zdvojnásobí.

Po návštěvě u Lily vyrazily dívky rovnou na večeři, po které se rozhodly zajít do pokoje převléci a strávit zbytek dne ve Společenské místnosti.

Sam:

Roxy:

Nel:

Nebyla by to Sam, aby k oblečení dívek neměla výhrady. K ničemu jí to ovšem nebylo. Dívky byly pevně rozhodnuté a nic s nimi nemohlo hnout. Nel dokonce prohlásila, že pokud ji hodlá Sam kritizovat, může si rovnou obléct dlouhý, pletený svetr a punčocháče. To blondýnku spolehlivě umlčelo. Společně sešly schody do společenské místnosti a usadily se na křesla ke krbu.

"Nesnáším to." "Co?" "Když se cítím bezmocná." Pořád se tak cítíš, Elly?" Brunetka zavrtěla hlavou. "Včera jsem se tak cítila a dneska celé vyučování. Mám radši, když věci držím pevně v rukou..." "Co když držíš pevně v rukou?" skočil dívce do řeči drzý hlas. Merline. "Radši nic, Siriusi. Ještě bys to špatně pochopil." mávla nad tím rukou Nel. Bylo jí jasné, na co by Sirius myslel. A v takových myšlenkách ho rozhodně nechtěla utvrzovat. "Tady se někdo stydí." úšklíbl se a usadil se na opěrku Neliina křesla. "Omyl. Já se tě snažím nezabít." sladce se na něj usmála a z křesla prudce vstala. "Klidně se posaď." ukázala na ono křeslo. Chlapec ji poslechl. "Můžeš na klín." navrhl jí záludně. Tohle mu nemohlo projít. Rozhlédla se po místnosti. Na druhé straně spatřila přesně to, co potřebovala. "Máš pravdu."

Zářivě se na černovláska usmála. Pak se k němu otočila zády a vyrazila k chlapci, jež seděla u jednoho pracovního stolu a psal esej na Bylinkářství. "Ehm." odkašlala si Nel, aby na sebe upoutala pozornost. "Jé, Nellie. Promiň. Dělám tu esej, tak jsem nevnímal. Potřebuješ něco?" Dívka nasadila štěněčí výraz. "Zachránit před Siriusem." fňukla. "Tak s tím ti klidně pomůžu." Nel se uculila. Kdyby si jen tušil, co chci udělat... "Já ti zase pomůžu s tou esejí." "To bych byl rád. Ale nejdřív ten Sirius." "To zvládneme současně." mávla rukou a už si chlapci sedala na klín. Remus ztuhl. "Nevadí? Sirius mi totiž zasedl křeslo a..." Remus se rozesmál. "Ne, nevadí." usmál se na ni a malinko se uvolnil. "Tak se dáme do té eseje?" vzala si do ruky pergamen, na který chlapec esej vypracovával.

Pohledem zalétla ke svým přátelům. Nemohlo jí uniknout, že je všichni pozorují. James se pomalu válel smíchy po podlaze. Roxy se usmála a svou pozornost stočila ke knížce, kterou si s sebou přinesla. Jen Sam se Siriusem se netvářili nějak nadšeně. Peter tam pro jistotu nebyl. Nel se setkala s pohledem bouřkových očí. Byl v nich vztek, bolest, zklamání a možná ještě něco. Jeho tvář měla jinak nečitelný výraz. Brunetka zavrtěla hlavou, aby si pročistila myšlenky a začala se věnovat oné eseji.

Chlapec psal, co mu dívka diktovala z knih. Nakonec mu pomohla s náčrtem jedné z rostlin. Když měli hotovo, upoutala dívčinu pozornost jedna kniha, kterou měl Remus z knihovny, ale bylinkářství se netýkala. "Pýcha a předsudek?" Chlapec přikývl. "Doporučila mi ji Lily. Je to spíš pro dívky, ale to nevadí." usmál se. "Můžu?" Přikývl. Otevřela knihu na stránce, kde měl chlapec záložku. Začala číst. Remus tiše seděl a naslouchal jejímu hlasu. Asi často předčítala nahlas. Přesně věděla, kde přidat na důrazu a kde hlas naopak ztišit. Chlapec chvilku bojoval sám se sebou. Nakonec jednu ruku z opěrky křesla přesunul na dívčin pas. Nel se usmála a spokojeně se mu schoulela v náručí. Pro oba to byl výjimečný pocit. Remus si k sobě lidi příliš nepouštěl a Nel na tom od Kevinovi smrti nebyla jinak. Opřela si hlavu o chlapcovo rameno a pokračovala ve čtení.

Vše se zdálo perfektní. Jenže nad celou skupinkou přátel visela Zmijozelská pomsta. Někteří z nich si to neuvědomovali. A ti, kteří ano, se na to snažili nemyslet. Aspoň chvíli ještě chtěli být šťastní. A to se jim splnilo.