Cizinka

Kapitola 6: Povědomý

Prázdniny uplynuly jako voda. Přišlo prvního září a s ním i odjezd do Bradavic. Nel proběhla přepážkou mezi nástupišti 9 a 10. Počkala, než se na nástupišti 9 a 3/4 objeví i její tetička. Potom spolu zamířily k Bradavickému expresu. "Řekla bych ti, ať se chováš slušně a dobře se učíš..." promluvila starší žena. "Ale jelikož tam budeš se mnou, tak na to dohlédneš." dořekla za ženu dívka a vesele se usmála. Byl to pravý úsměv. Takový, na jaký se nezmohla už hodně dlouhou. Od Kevinovi smrti. Úsměv jí však z tváře po chvíli zmizel a nahradila jej bolestná grimasa. Kdosi do ní totiž plnou silou vrazil a ona dopadla na tvrdou zem.

"Au!" ulevila si, zatímco si mnula naražený loket. "Máš koukat na cestu..." pronesl chlapec s černými, delšími vlasy. Rychle si prohlédl osobu jež srazil. V očích se mu zablýskl chtíč. "Promiň, krásko. Neviděl jsem tě." obrátil najednou. "Všimla jsem si." utrousila Nel a rychle se zvedla. "No taky jsi mohla koukat na cestu, krasavice." To dívku naštvalo. "Co prosím? Tak ty do mě vrazíš, já spadnu a nakonec je to moje vina? Tak to je paráda." ušklíbla se ironicky dívka. Chlapec chtěl něco namítnout, ale zarazil jej přísný hlas.

"Pane Blacku, co to vyvádíte?" Ten těžce polkl. "Paní profesorko." oslovil ženu, jež na něj upíral tvrdý pohled. "Ty ho znáš?" zeptala se ženy dívka. "Jistě. Je z mé koleje. Ve tvém ročníku, Nel." "Aha. Nevypadáš nadšeně, že ho vidíš." podotkla dívka s cukajícími koutky. Black, jak chlapce nazvala Minerva, chtěl promluvil, ale jakmile zahoukal vlak, zmizel v davu lidí, jež na nástupišti postávali. Nel rychle objala Minervu, nastoupila do vlaku a žena jí podala kufr. "Uvidíme se." mrkla na dívku Minerva, než se dveře vlaku zavřeli a Nel si odešla hledat kupé.

Na konci vagónů se jí poštěstilo a ona objevila jedno volné. Posadila se k oknu a užívala si samoty a ticha. Ne na dlouho. Dveře do kupé se prudce otevřely. "Ty první." "Zeptej se ty!" "Proč zase já?" "Tebe má každý rád." hádali se tři chlapci. Nel je s úsměvem pozorovala. Nakonec si jeden z nich povzdychl a vstoupil do kupé jako první.

Měl světle hnědé vlasy, jemné rysy a jeho tvář zdobili drobné jizvy. Jeho medové oči si zvědavě prohlížely dívčinu tvář. Nel pod jeho drobnohledem trochu zčervenala a chlapec nebyl nijak pozadu. "A-Ahoj." pozdravil ji nejistě. "Ahoj." odpověděla Nel a povzbudivě se na chlapce usmála. "Máš tu volno?" zeptal se a úsměv jí nejistě oplatil. "Jasně." odpověděla Nel a chlapec se posadil naproti ní. Jeho kamarádi jej následovali. První měl tmavé, rozčepýřené vlasy, kulaté brýle, vyšší, sportovní postavu. Toho Nel odněkud znala. Věděla, že to není možné, ale určitě ho už někde viděla. Byl ji povědomý. Druhý byl ten, jež Nel srazil na nástupišti. Nel přemýšlela, jestli ji chlapec poznal. "Náměsíčníku." oslovil zjizveného chlapce. "To je ona." Takže si ji pamatuje. "Kdo? Tichošlápku, buď konkrétnější." "Ta, co tykala Minnie." "Kdo tykal naší Minnie?" nechápal brýlatý chlapec. "Já." zasáhla do jejich konverzace dívka. "Teda předpokládám, že mluvíš o mně." Černovlasý chlapec přikývl. "Tykala si Minnie?" podivil se znovu brýlatý hoch. "Dvanácteráku!" okřikl ho zjizvený hoch. "Co?" "Ona očividně neví, o kom to mluvíš." vysvětlil se smíchem chlapec. "Ale pěkně popořadě." usmál se a natáhl ruku k dívce. "Já jsem Remus Lupin." představil se chlapec a ukázal na brýlatého chlapce. "Tohle je James Potter." "Čau." pozdravil ji James. Potter. Proto jí byl povědomý. Je to dědeček Lily, Albuse a Jamese. Otec Harryho Pottera, toho, jež porazil samotného Pána zla. Nebo spíš porazí. "A tohle je Sirius Black."představil posledního chlapce Remus. Sirius jen kývl na pozdrav, zatímco si ji zvědavě prohlížel. "Jak znáš Minnie...Au! Remusi!" ohradil se James, když ho Remus šťouchl loktem do hrudníku. "Řeknete mi, kdo je ta Minnie?" Nel zadržovala smích. Tahle skupinka byla vážně komická. "Myslí profesorku McGonagallovou." vysvětlil Remus a Nel vyprskla smíchy. "Tak tohle by měla slyšet." zasmála se dívka. "Jak to, že jí tykáš a ona tě neseřve?" zeptal se trochu dotčeně Sirius. "A proč by měla?" nechápala Nel. "Je to profesorka." namítl James. Nel se uchechtla jejich nechápavým výrazům. "Asi bych se vám měla představit."