Cizinka

Kapitola 186: Hrůza, strach a panika

Drobná brunetka se probudila s výkřikem na rtech. Prudce se vyhoupla do sedu. Po celém těla měla studené kapičky potu, oči doširoka otevřené hrůzou. Její srdce obklopila panika. Ztěžka dýchala, držela se za hrudník a snažila se utřídit si myšlenky. Moc se jí to však nedařilo. Děje se to teď? Nebo se to teprve stane? Jenže, co když se to už stalo? Nemohla o Minervu přijít. O ni ne. To by nezvládla. Nebyla by to první smrt, se kterou by se musela vyrovnat. Bohužel věděla, že by nebyla ani poslední.

Oknem do pokoje pronikaly první sluneční paprsky. Dívka odhodila deku za sebe a postavila se na nohy. Celá se třásla. S obtížemi došla do koupelny, kde si obličej opláchla studenou vodou. Její pohled padl na odraz zoufalé dívky, jež se odrážel v zrcadle. Bledá tvář, vyděšený pohled, rozcuchané vlasy a tělo třesoucí se pod náporem hrůzy, strachu a paniky. Co když umře? Co když už se nevrátí? Ona se ale musí vrátit! Bez ní jsem nic. Nemám nic. Kde budu? To je fuk. Je fuk, co bude se mnou, pokud tu už Minerva nebude. Nebyla to dívčina pokrevní příbuzná. Přesto to však byla jediná rodina, která jí zůstala.

Nohy jí sotva unesly. Opírala se o umyvadlu, pohled stále upřený na svůj odraz. Bude to v pořádku, jasný?! Napomínala se dívka. "Musí to být..." hlas se jí zlomil. Po tvářích jí stékaly slzy a ona se, stejně jako žena v jejím snu, zhroutila k zemi.

Ránu, jež se ozvala z koupelny zaslechl zrzavý chlapec, který  právě hledal svého mladšího bratříčka. Nakoukl do místnosti, a jakmile spatřil dívku ležící na zemi, sedl si k ní. "Nel!" zatřásl s ní tak, jak jen dítě dokáže. "Mami!"

Baculatá žena vběhla do koupelny. "Ellie." klesla na zem k dívce a několikrát s ní zatřásla. "Minerva." šeptla Nel, když konečně otevřela oči. "Zlatíčko, co se stalo?" Nel pomalu zaostřila na ženu, jež ji držela v náruči. "Teta je..." nedořekla to. Nebyla schopna to vyslovit. "Bille, najdi Charlieho a běžte do kuchyně. Máte tam snídani." přikázala Molly svému nejstaršímu synovi. Jakmile to udělal, objala pevně brunetku a trpělivě čekala, než se uklidní.

Trvalo pět minut, než byla Nel schopna znovu klidně dýchat. "Řekla ti Minerva, že nejsem jen tak nějaká čarodějka?" "Myslíš to, že jsi jasnovidka? Ano, to mi řekla." Brunetka se zhluboka nadechla. "Měla jsem vidinu, přesněji noční můru." Molly pozorně naslouchala, zatímco jí dívka vyprávěla každý detail toho, co viděla.

"Ach, zlatíčko." vydechla žena a otřela dívce slzy z tváří. "Mohla to být obyčejná noční můra." Na to se Nel uchechtla. "Ty mám jen výjimečně, Molly. Zatím se skoro všechny vyplnily. A tohle? Neviděla si to... Nebyla to jen můra. Bylo v tom něco víc." tvrdě se kousla do rtu, aby zadržela vzlyk. "Určitě je v pořádku. Vždyť je s Brumbálem. Tak pojď." pomohla dívce na nohy baculka. Zavedla dívku do pokoje a povzbudivě se na ní usmála. "Převlékni se a až budeš chtít, přijď za námi." "Děkuju, Molly." "Nemáš za co, zlatíčko." Molly odešla. Nel došla ke skříni a otevřela ji. Opřela se o její dveře. "Kde je ti konec, teto? " povzdychla si a natáhla se po jedněch šatech, jež visely na ramínku.

_______________________________________

Fňuk 😭 Zase mi nejdou vydávat kapitoly. 😶