Cizinka

Kapitola 135: Sněhová lázeň

Snídaně. Nejdůležitější jídlo dne. Nebo se to aspoň říká. Drobná Nebelvírská dívka seděla sama u stolu své koleje a nepřítomně šťouchala lžičkou do vaječné omelety. Že by na ni měla chuť, to se říct nedalo. Musela však uznat, že jíst stále palačinky nebo jiné sladké, nebylo úplně zdravé. Nabrala si tedy vajíčka na lžičku a vložila si sousto do úst. Její pohled byl upřený někam do zdi. Nevnímala své okolí a ani to pro tento den neměla v plánu. Těšila se, jak se po snídani zavrtá zpět do peřin a vyleze z nich až na večeři. Oběd hodlala vynechat. Peřiny se pro tento den staly lákavější.

"Co ti ta vajíčka provedla?" "Cože?" dívka zmateně pohlédla na černovlasého chlapce. Ten kývl k jejímu talíři. "Hups." uchechtla se dívka, když si všimla, že vajíčka jsou všude, jen ne na jejím talíři. "Si úplně mimo." zasmál se chlapec. "Ale úplně." přidal se brýlatý chlapec, který se posadil naproti ní. "Proč myslíš?" zeptala se Nel, když sklopila hlavu ke svému, nyní už prázdnému, talíři. "Protože naprosto ignoruješ Náměsíčníka. Což je teda zázrak." Brunetka zvedla hlavu a podívala se na chlapce, jež seděl vedle ní. "Ahoj." usmála se jemně. "Je ti špatně?" strachoval se chlapec. "Ale vůbec ne. Jsem jen nějaká rozespalá a už se těším, až si zase lehnu. Což mám v plánu hned, jak dopiju tuhle šťávu." napila ze sklenky a postavila se nohy. Zívla. "Potřebuješ se probrat." "Jo. A nebo si lehnout." Probrání bude stačit." ušklíbl se Sirius. V ti chvíli dívka věděla, že ať už bude následovat cokoli, nebude se jí to líbit. Nespletla.

Sirius se záludně usmál, chytl dívku za pas a přehodil si ji přes rameno. "Siriusi!" křikla dívka na celou Velkou síň. "Copak, krásko?" "Okamžitě mě postav na zem!" "Nech mě si to promyslet... Hm... Ne!" zasmál se a už si to mířil ven z hradu. "Remusi! Jamesi! Řekněte mu něco!" škemrala, zatímco bušila do chlapcových zad. Pomoci se jí však nedostalo.

Černovlásek se zastavil až na pozemcích školy. Tam si dívku sundal z ramene a bez sebemenšího zaváhání ji pustil do sněhu. Naštěstí jej ten rok napadlo hodně, takže si dívka při dopadu neublížila. "Zbláznil si se?!" vykřikla a rychle se zvedla. Nebyla na takové věci vhodné oblečená. Svetr a rolák bez rukávů měla naprosto mokré. Džíny a boty na tom nebyly o moc lépe. "Tohle s-si přehnal." dívka se začala klepat. Zuby jí zimou cvakaly o sebe. "Krásko, vždyť to byla sranda." "Sranda?" ozval se hnědovlasý chlapec, který k nim spolu s Jamesem právě doběhl. "Může z toho být nemocná! Siriusi, ty si fakt jak malý dítě." chytl brunetku za ruku a už s ní spěchal zpět do hradu.

Bohužel na chodbách nebylo o moc tepleji. "Je to blbec." nadával chlapec. "Prostě mu to v tu chvíli nedošlo, Reme." "Neobhajuj ho, Nellie. Měl přemýšlet. Občas by to nebylo na škodu." rozčiloval se hnědovlásek, když se zastavili před obrazem Buclaté dámy. "Teď mu křivdíš, Reme. A moc dobře to víš." upozornila jej Nel. Chlapec si povzdychl. "Máš pravdu. Občas je ale jako děcko, které potřebuje chůvu..." "Nebo svého kamaráda." navrhla dívka. "Má Jamese." odmávl její poznámku. "Jenže James vymýšlí stejné hlouposti jako on. Ty ne. O tomhle už jsme několikrát mluvili. Možná se v hodně věcech lišíte, ale..." "To je to, co nás spojuje já vím." otočil se na dámu v obraze. "Chrabrost." "U Merlina! Co jsi vyváděla?" pohlédla žena na dívku. "Dávala si sněhovou lázeň, drahá dámo. A teď když dovolíte, heslo je chrabrost." odpověděl za Nel poněkud příkře hnědovlásek a doslova ji prostrčil otvorem dovnitř.

"Dej si teplou sprchu, pořádně se oblékni a pak za mnou přijď, dobře?" Dívka přikývla. Ještě se natáhla pro letmou pusu, a až potom s úsměvem na rtech vyběhla schody vedoucí k dívčím ložnicím. Pár vteřin na to bylo slyšet zabouchnutí dveří a pak v celé věci nastalo ticho.