Cizinka

Kapitola 142: První a poslední polibek

Skončila píseň, další začala. Tak to šlo nějakou tu chvíli. Když brunetka zpozorovala, jak k nim míří brýlatý chlaoec, zářivě se usmála na svou zrzavou společnici. "Ať plánuješ udělat cokoli, už teď se mi to nelíbí." Jak dobře mě znáš, Lily. Brunetka se naklonila k dívčině uchu. "Buď milá." šept, chytla svou kamarádku za ruku a otočila ji čelem k přicházejícímu chlapci. Jakmile Lily souhlasila, že si s Jamesem zatančí, mohla se Nel v klidu vypařit z parketu.

Vyhledala jeden z koutů Společenské místnosti, ve které zahlédla povědomou siluetu. "Bavíš se" zeptala se a pozorovala, jak chlapec polekaně nadskočil. "Ani ne. Ale to ty víš. Tyhle večírky nejsou nic pro mě. Pokud ovšem tedy nejsi zrovna se mnou." Dívčiny tváře nabraly červený odstín. "Přesto jsi jedním z pořadatelů." Chlapec přikývl. "Zase jste přišly pozdě." vytknul dívce s úsměvem. "A vy jste na nás nepočkaly." oplatila mu Nel a přešla k oknu. "Je tu nádherně." "Vždycky tu tak bylo." "Víš, spousta věcí je pro mě stále nová. Často berete některé věci jako samozřejmost, ale já je tak nevidím. Vyrostla jsem v jiné době. Většina Smrtijedů byla už dávno mrtvá nebo v Azkabanu. Jejich pán byl mrtev. Školu vedla McGonagallová vy jste..." polkla a zhluboka se nadechla. "Kdo z nás tu válku přežil?" Brunetka se kousla do rtu. "První nebo druhou?"

Chlapec překvapeně zamrkal. "První." "Ty, Sirius, Sam a Teddy." Remusem to nijak neotřáslo. Věděl, že to nemohli všichni přežít. "A druhou?" Dívka si promnula spánky. "Teddy a možná Sam. Nejsem si tím ale jistá." Chlapec přikývl. Čekal to. Čekal, že se nedožil ani jejího narození. Narodila se po válce, po druhé válce, ve které on zemřel. "Člověk se musí některých věcí vzdát, Nellie. Pokud náhodou zemřu i teď, musíš žít dál. Buď s Woodem..." Brunetka jej přerušila zavrtěním hlavy. "Teddy se ožení. Narodí se mu syn, bude mít úžasnou kariéru, lásku... Všechno, o čem si většina z nás může nechat jen zdát." "Můžeš to mít taky. Můžeš to mít s ním a..." "Nemůžu, Remusi. Copak to nechápeš? Nemůžu mu dát lásku. Nikdy jsem ani nemohla. Nevybíráme si, koho budeme milovat." "A kdyby si mohla?" zeptal se hnědovlásek a dívka ztuhla.

Na tohle se neměl ptát. Tahle otázka příliš bolela. "Kdyby si měla možnost volby, Nellie, koho by sis zvolila?" Ticho. Člověk by řekl, že to je dostatečná odpověď. Chlapec však čekal, až to dívka vysloví nahlas. "Tolik věcí by se tak usnadnilo. Žádné přemlouvání, doufání ani nejistota. Ne vždy ale můžeme mít vše, co si přejeme." "Řekni to, Nellie. Prosím." požádal ji chlapec a ona jeho žádosti vyhověla. "Jeho. Vybrala bych si jeho, Remusi. Teď už ne. Ale kdyby ses mě zeptal dříve, chtěla bych milovat jeho." mluvila klidně.

Říkalo se jí to sice těžko, ale byla si  jistá, že ji chlapec neodsoudí. "Co se změnilo?" "My. My jsme se změnili, Reme. Ty i já. Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale pouštíš si mě k sobě čím dál blíž. Stále se mě snažíš přehnaně chránit a já vím, že tohle se nikdy nezmění. Mám však naději, že možná jednou..." "Že možná jednou budeme spolu?" zeptal se chlapec a dívka přikývla. Přistoupil k ní a pevně ji objal. "Jednou to tak bude, Nellie. Slibuji." "Neslibuj něco, čím si nejsi jistý." šeptla dívka, vytrhla se z jeho náruče a rozběhla ke schodům, jež vedly k dívčím ložnicím. "Deset. Devět. Osm." nesl se místností odpočet, zatímco se dívka snažila udržet na podpatcích rovnováhu. "Sedm. Šest." Studenti se začínali párovat. Každá dívka doufala, že i on dostane novoroční polibek. "Pět. Čtyři. Tři."

Někdo zachytil její ruku a prudkým pohybem ji otočil čelem k sobě. "Dva. Jedna." Dívka ucítila něčí rty na těch svých. "Šťastný nový rok!" rozléhalo se společenskou místností, zatímco jedna hnědovlasá Nebelvírka se nechala pohltit polibkem aniž by věděla, kdo je onen chlapec, jež ji tiskne ve své náruči. V ten moment to ani vědět nechtěla. Cítila se šťastná a v bezpečí. A to bylo to jediné, co pro tu chvíli chtěla.

_______________________________________

Od koho pak dostala Nel novoroční polibek? 😯😶

Už máte všechny vánoční dárky? 🎁 🎄😬😅

💋🤗💖