Cizinka

Kapitola 118: Říct sbohem bolí

První píseň skončila, druhá začala. Ani chlapec ani dívka nehodlali toho druhého v tuto chvíli pustit. Nemluvili o tom, co cítí. Nikdy si to neřekli. To ovšem neznamenalo, že vůbec nic necítí. Naopak. Bylo toho možná až příliš. Brunetka se ve svých citech nevyznala a chlapec se příliš bál to vyslovit na hlas.

Miloval ji. Nemělo cenu si něco nalhávat. Bylo tak. Už od prvního dne věděl, že je výjimečná. Byla jiná než ostatní dívky a to upoutalo jeho pozornost. Nikdy mu neřekla vše o své minulosti. A on jí také ne. Měla svá tajemství, ale to jí nemohl vyčítat. Ani on jí neříkal vše. Pro lidi kolem nebyla dokonalá. Pro něj však ano. Viděl ji přesně takovou, jaká byla. Se všemi chybami. A přesto pro něj dokonalá byla. Užíval si každou chvíli s ní. V tuhle chvíli byl neskutečně šťastný. Měl ji u sebe a to bylo skoro vše, co si přál. Netušil, že tenhle tanec má být jejich posledním. Tímto tancem se s ním dívka loučila. Remus cítil, že něco není v pořádku, a tak si ji přitiskl blíže k sobě. Myslel si, že je Nel prostě jen smutná. Nehledal za tím něco víc. A tak to dívka také chtěla.

Píseň skončila. Dívka si povzdychla a odstoupila kousek od chlapce. Svou ruku spustila z jeho rameno. Tu druhou nechala v sevření chlapcovi velké dlaně. Měla pocit, že tak by to mělo být. Tohle byla jedna z těch chvil, kdy do sebe všechno perfektně zapadalo, jako by to nikdy nemělo být jinak.

Jenže bylo. Nic nebylo tak, jak by si dívka přála. Ni nebylo tak, jak si oba přáli. Ale mohli být. Alespoň podle Remuse. Brunetka se už vzdala. Všechny své naděje pohřbila hluboko pod zem. Ani jeden z nich nevěděl, co by měl v tuhle chvíli říct. A tak tam jen tak stáli. Páry kolem nich tančily, bavily se a smály se. Tihle dva Nebelvíři ne. Jen si vzájemně hleděli do očí a snažili se najít ta správná slova. Dívku však tlačil čas. Natáhla svou ruku k chlapcově tváři. Jemně přejela prstem po jeho nejhorší jizvě a slabě se usmála. "Kéž by si viděl to, co vidím já." zašeptala. Pak se k němu otočila zády, rukou si přizvedla šaty, aby o ně nezakopla a kvapem zamířila k jedné ze svých kamarádek.

V ti chvíli jí bylo jedno, že blondýnka předstírá, jak moc ji rozhovor Mrzimorských znamená. "Sam." oslovila ji a ona si stoupla. "Děje se něco Elly?" Nebelvírka zavrtěla hlavou a pozorně si dívku prohlédla. "Jen si mám jít promluvit s tetou a nevím, kdy nebo jestli se ještě vrátím. Tak jsem ti chtěla popřát dobrou noc." "Ooo, to je sladký. Pojď sem!" rozplývala se dívka a přitáhla si svou drobnou kamarádku do objetí. "Děkuju ti. Za všechny účesy, líčení a pomoc." "Jen jsem tk vybírala oblečení." šeptla blondýnka. "Nemyslela jsem jen tohle." odtáhla se od své kamarádky Nel. "Já vím." přikývla dívka. "Ahoj." špitla brunetka a vydala se tentokrát za černovláskou.

Roxy postávala na kraji parketu se svým doprovodem z Havraspáru a jeho přáteli. "Ellie! Někoho ti představím." ujala se jí hned dívka. "Ellie, tohle je Kyle." "Ahoj, Kyle. Jsem Eleanor." usmála se mile a stiskla chlapcovu ruku. "McGonagallová, že?" Nel přikývla. Otočila se na svou kamarádku a objala ji. "Jdu za tetou. Nevím, jestli se ještě vrátím." "Dobře. Uvidíme se zítra." Nel ani nepřikývla. Neměla na to sílu. Předtím, než odešla, se ještě obrátila na Havraspárského chlapce. "Postarej se mi o ni." "Neboj se." Bát se budu vždy.

Předposlední zastávka. A tou nebyl nikdo jiný, než Nebelvírský brankář. Přistoupila k němu a objala jej zezadu. Bylo jí jedno, že je všichni pozorují. "Tady jsi, princezno." usmál se chlapec a přitáhl si ji do objetí. "Ale musím zase zmizet." "Za Lupinem?" povytáhl chlapec tázavě obočí. "Ne. Teta mi včera říkala, že za ní mám přijít před dvanáctou." "Vrátíš se ještě?" A co teď? "Ne. Spíš ne. Ale kdybych mohla, tak ano." Rozhodla se pro pravdu. Sice to každý z nich myslel jinak, ale na tom nezáleželo. Nelhala a to pro ni bylo to hlavní. Chlapec si povzdychl a pevně ji objal. "Sam by mě zabila, kdyby věděla, že jsem tě nechal jít." "Ona ví, že jdu pryč." "Tak jsem to nemyslel. Jsi volná, Ellie. Vždycky si byla. Můžeš jít za ním. Buď šťastná." Kéž by to šlo. "Díky, Teddy." natáhla se a políbila jej na tvář. Když od světlovláska odcházela, zadržovala slzy. Proč? Protože to bylo těžší, než čekala. Zbývala jí však už jen zastávka.

Nejistým krokem došla až ke skupince čtyř Nebelvírů. "Musím jít za tetou a už se nejspíš nevrátím, tak se jdu s vámi rozloučit." a s tím se vrhla kolem krku své poslední kamarádky. "Vážně musíš?" ptala se smutně zrzka. "Ano." odpověděla jistě Nel. "Kdyby se někdy něco stalo... Chyběla bys mi." zašeptala. "Ty mně taky, Elly. Ale nic se nestane, dobře? Všechno to zvládneme. Vždycky všechno překonáme. Společně." Ne, Lily. Žádné společně nás nečeká. Oči ji štípaly a ona se snažila ze všech sil neplakat. Přesunula se tedy do náruče svého kapitána. "Byl to skvělý zápas." zašeptala mu do ucha. "To opravdu byl. A čekají nás další." zazubil se chlapec. "Jednou o tom budeme vyprávět našim dětem." mrkl na ni, když se od sebe odtáhli. Já, Jamesi. Já. "Krásko." oslovil ji černovlásek. Jeho tvář nezdobil ten suverénní úsměv. Ne. Na tuhle brunetku se již nedíval jako na svůj cíl. Stala se jeho kamarádkou. Kamarádkou, která se teď snažila rozloučit. Stoupla si na špičky a jemně chlapce políbila na tvář. "Mám tě ráda, Blacku." "Taky tě mám rád, McGonagallová." Dívka se usmála. Zbýval poslední.

"Měj se, Petere." usmála se a také chlapce objala. Potlačila odpor. To ne on. Udělalo to jeho budoucí já. Nemusí se to stát. Naklonila se k jeho uchu. "Pamatuj si, že moc není vše. To, co hledáš najdeš u Pobertů, i když to teď nevidíš." "A co to je?" zeptal se zmateně a zvědavě zároveň. "Podpora, pomoc, ochrana a oddanost. Také se tomu říká přátelství." nebyla si jistá, jestli jí chlapec pochopil. Nejspíš ne. Jak by mohl? "Tak já půjdu." pohlédla na své přátele. "S Náměsíčníkem ses rozloučila?" Ne. "Vyřiďte mu, že ho mám ráda." Chlapci přitakali. Lily to však rázně odmítla. "Nebudu mu lhát." Brunetka se kousla do rtu. "Pak tedy neříkej nic. Dobrou noc." chytila své šaty a ve chvíli, kdy velká ručička hodin přeskočila na desítku, vyběhla z Velké síně.

_______________________________________

Zabít až po dokončení příběhu. Děkuji.
💖🤗💋