Cizinka

Kapitola 4: Eleanor Heather McGonagallová

"Jak to myslíte?" zeptala se brunetka a nedůvěřivě pohlédla na medailón na svém krku. Už nezářil. "To poznáš." usmála se tajemně Minerva a přejela po kamínků, jež medailón zdobil, prstem. "Až přijde čas, pochopíš." Eleanor jen zavrtěla hlavou, aby si protřídila myšlenky. "Dobrá tedy. Co bude teď?" zeptala se se strachem v hlase. "Teď?" Minerva se naoko zamyslela. "Uděláme si palačinky." "Palačinky?" "Ano, palačinky. Copak ty je nemáš ráda?" věnovala dívce podezíravý pohled. "Ne." odpověděla Nel a žena posmutněla. Dívka se tiše zasmála. "Já je totiž miluju." uvedla na pravou míru své tvrzení. "Ty jedna rošťačko!" zasmála se žena a postavila. Počkala, než se zvedne i Nel a společně zamířily do kuchyně.

Hned co se najedly, použila Minerva letaxovou síť, aby se dostala do Bradavic. Bylo nutné vyřešit Eleanořin život v této době. Pokud si Nel dobře pamatovala příběhy, jež jí babička vyprávěla, neměla to zrovna v tuto dobu lehké. Toto podezření jí potvrzovala skutečnost, že jí poslala k Minervě a ne k sobě. Celkově to v této době zlé. Cecil to ale měla o dost horší než většina čarodějek. Byla potomkem velice známé jasnovidky a jako jedna z mála nebyla ona sama podvodnicí. Věštit budoucnost uměla od svých deseti let, dříve měla jen prorocké sny. Budoucnost dokázala předpovědět stále. Nel se nedokázala rozhodnot, zda je tato schopnost darem nebo prokletím. Prásk!

Nel leknutím spadla ze židle, na které seděla. "Lekla si se?" podivila se Minerva, která se právě přemístila přímo za dívčina záda. "Ano! Myslela jsem, že znovu použijete letax!" "Omlouvám se ti." usmála se na ni mile žena. Najednou se její výraz rapidně změnil. "Říkala jsem ti, ať mi nevykáš." Nel se praštila do čela. "No jo, promiň, Minervo." "Teto." opravila ji žena. "Prosím?" "Teto." potvrdila Minerva s úsměvem a posadila se k jídelnímu stolu. Dívka se konečně zvedla ze země a posadila se naproti usměvavé ženě. "Něco jsme s Brumbálem vymysleli." oznámila s cukajícími koutky. Nel se jen uchechtla. "Povídej." vybídla ženu a nastražila uši.

Byl to dlouhý monolog. Nel jen mlčky poslouchala a přikyvovala. Když Minerva skončila s výkladem, pobídla Nel, aby si to zkusila říct i ona. "Narodila jsem se u Svatého Munga. Do dvou let jsem s rodiči žila v Londýně. Když mi byli tři, přestěhovali jsme se do Afriky, kam jsem také začala chodit do jedné menší školy. Není známá. Žáku tam bylo málo a proto nebyli rozděleni do kolejí. Já jsem nikdy nikam nezapadala..." "Správně, sem patří tvůj pravý život. To přeskočíme." Dívka přikývla. "Před rokem mi zemřeli rodiče. Prvně jsem měla zůstat v té škole a na léto jezdit k tobě, své tetě. Jenže jsem byla smutná a ty jsi o mě měla strach. Proto si mě tam nechala jen do konce školního roku a rozhodla, že do šestého ročníku už nastoupím v Bradavicích." Nel zhluboka vydechla. "Výborně. Ještě jedna maličkost." Minerva podala dívce dopis. Ta jen uculila. Znala tu pečeť. Dopis z Bradavic. Byl stejný, jako vždy. No, možná ne úplně. Dívka přejela po jméně, jež bylo na obálce nadepsáno.

Eleanor Heather McGonagallová