Cizinka

Kapitola 145: První úplněk

"Ne. Tentokrát tu zůstanete." hnědovlasý chlapec přecházel po pokoji sem a tam. Byl nervózní. Bál se.
Dalšího dne měl nastat úplněk. Nel se toulala bůhví kde a on se snažil přesvědčit kluky, aby s ním tentokrát nechodili. Po škole totiž kolovaly fámy, že je ředitel nemocný a leží v Nemocnici svatého Munga. A on tu ohrožoval tři jeho studenty. Pocit provinilosti byl větší než obvykle. "Co ti zase přelítlo přes nos?" podivil se jeho brýlatý kamarád. "Prostě se mnou nepůjdete. Ne tentokrát." Dveře do pokoje se otevřely. Stala v nich drobná hnědovlasá dívka.

Jakmile bez zaklepání otevřela dveře, zarazila se. Hnědovlasý chlapec rázovak po pokoji a tvářil se, jako by někoho nejraději uškrtil. Jeho tři kamarádi stáli v řadě vedle sebe. James se tvářil uraženě, Sirius popuzeně a Peter... Ten vypadal, jako by se sám sebe ptal, co vlastně dělá a kde je. Jako obvykle. "Tak povídejte." pobídla chlapce dívka, když za sebou zavřela dveře.

Poberti si vyměnili zmatené pohledy. Jako první se vzpamatoval Sirius. "Náměsíčník chce být zítra sám." prohodil a uraženě se otočil ke zmíněnému chlapci zády. "Asi vás má plné zuby." ušklíbla se brunetka, aby odlehčila atmosféru. "Ale on nemůže být sám! Ne zítra!" "Asi mi něco uniklo." pochopila dívka. "Zítra je úplněk." promluvil poprvé hnědovlásek. "Já jsem pitomá." potřásla hlavou dívka. "Co se teda děje?" "Už jsme ti odpověděli..." "Neptám se vás, Jamesi. Ptám se jsn Remuse." otočila se na hnědovláska. "Nic..." "Nelži mi, Remusi." "Já nelžu..." "Ne? Takže celé ty roky jejich pomoc byla v pořádku a teď, jen tak z ničeho nic, je to špatně?" uchechtla se dívka. Medové oči ji propalovaly pohledem. "Tak to vyklop."

"Ty jsi trdlo." usmála se dívka, když už chlapec domluvil. "Je sice hezký, že tě hryže svědomí, aspoň nějaký máš, na rozdíl od Blacka." "Hej!" ohradil se černovlásem. "Nemůžeš říct, že bych neměla pravdu." "Tak to dík, krásko." Dívka odmávla jeho poznámku rukou. "Nebude to o nic jiné než vždy, Reme. Navíc... Nemusíš se bát. Brumbál bude v pořádku." "Viděla si to?" "Ne, říkala mi to Minerva. Byla z ním když se to stalo." "Co se mu vůbec stalo?" zeptal se brýlatý chlapec a dívka se kousla do rtu. "Budu hádat. Nemůžeš nám to říct, že?" "Tak nějak." "Mám pocit, že i když si nám řekla o své minulosti, nějak moc nám toho tajíš." zapřemýšlel nahlas Sirius. "To není jen pocit, Tichošlápku." "Víš něco, co mi ne?" podíval se přísně na hnědovláska. "Ani bych neřekl." uchechtl se Remus. "Nemůžu vám to říct. Ne teď. Možná jednou." pokrčila rameny. Remus přikývl. "Tak fajn. Ale rádi bychom se toho dožili." poškádlil ji brýlatý chlapec. Netušil však, do jak hluboké rány dloube.

Přemluvit Remuse nakonec nebylo tak těžké. Jednoduše jej přehlasovali. Nel se od něj po celý den nehla. Stále byla poblíž, kdyby chlapec něco potřeboval. Večer seděla na pohovce s jeho hlavou ve svém klíně. Hladila jej po vlasech a u toho probírala s Lily esej na Přeměňování. "Když už jsme u profesorky McGonagallové, jak jí je?" zeptala se staroslivě zrzka. "Nevím, Lily. Doufám, že dobře. Jdu za ní až večer. Prý tam nemám chodit za světla, abych nepodněcovala nějaké fámy či co. Je strašně opatrná a důsledná." protočila dívka očima. "Možná bys měla vzít Remuse sebou. Nevypadá dobře." poukázala na chlapcův stav blondýnka. Hnědovlásek jen něco nesrozumitelného zamumlal. "To je dobrý nápad, Woodová." odpověděl Sirius, jež pohledem hypnotizoval hodiny. "Slyšíš, Reme? Jdem na ošetřovnu." promluvil na bledého chlapce James. Hnědovlásek přikývl a posadil. "Uvidíme se až přijdeš za tetou." šeptl dívce do ucha. "Dobře." přikývla dívka a sledovala, jak chlapci vychází otvorem ve zdi.

Když se její kamarádky chystaly spát, odešla z pokoje s výmluvou, že musí jít navštívit svou tetu, jak už říkala ve společenské místnosti. Místo toho, aby zamířila na ošetřovnu, vydala se do pokoje Pobertů, kde si zalezla do postele hnědovlasého chlapce, aby se alespoň trochu prospala, než se tři Poberti vrátí. Kolem čtvrté ráno ji probudil hluk. Do ložnice vrthli James s Peterem, kteří podpírali zraněného Siriuse. "Krásko..." zasípal černovlásek. "Mlč. Nechci nic vědět." zarazila jej a donutila ho lehnout si na postel. Svlékla mu tričko a chopila se své hůlky. "Umíš to?" ujišťoval se chlapec. "Pochybuješ o mně?" povytáhla dívka obočí a hned na to se pustila do práce.

Nel už byla na odchodu, když černovlásek postával u zrcadla. Prohlížel si své už zahojené břišní svalstvo. "Ani jizvička." "Přeci bych nemohla zohavit bradavického casanovu." mrkla na něj brunetka. "Krásko?" "Ano, Siriusi?" "Na první úplněk to bylo dobrý." Na to už dívka jen přikývla a s drobným úsměvem na rtech zamířila na ošetřovnu. Chtěla vidět svou tetu, ale ještě víc chtěla vidět hnědovlasého chlapce, jež právě odpočíval po náročné noci, jichž měl ve svém životě zažít ještě stovky.

_______________________________________

Tak vám všem přeji krásné svátky, Veselé Vánoce a bohatou nadílku! Ať dostane vše, co jste si přáli. 🎁🎄🎀

Nezapomínejte, že vánoce nejsou jen o dárcích, ale především o rodině a vašich blízkých. 😊

💋🤗💖