Cizinka

Kapitola 175: Majitelka domu

Drobná brunetka se rychle převlékla ze svých původně bílých šatů do černého tílka a tmavých džín. Do kabelky si hodila sluneční brýle, fotoaparát, nezapomněla ani na váček s penězi. Jakmile byla hotová, vydala se do kuchyně, aby na ni Minerva s Ronniem nemuseli dlouho čekat. "Tady jsi." usmála se na ni žena, jakmile vstoupila do místnosti. "Jak tentokrát?" "Přemístění." "Zamkla si?" "Ano." Minerva zvedla ze země kufr. "Přidala jsem ti tam krmení a pamlsky pro Ronnieho." "Děkuju." "Nemáš za co. Tak si vezmi toho geniuse a pojďte." Brunetka jí poslechla. S klecí v pravé ruce došla ke své tetě. Chytila se jí levačkou. V momentě ucítila známé škubnutí a ztratila pevnou půdu pod mohama. Pevně stiskla víčka k sobě.

Když ucítila, že opět stojí na zemi, otevřela oči. "Vítej ve vesnici, jež se jmenuje Vydrník svatého Drába. A tohle." ukázala na prazvláštní obydlí. "Tohle je dům, ve kterém strávíš prázdniny." "Nevypadá zrovna stabilně." poznamenala s trochou obav v hlase Nel při pohledu na dům, který vypadal, že pohromadě drží jen díky kouzlům. A možná je to tak i dobře. "Neboj se. Určitě si to tu zamiluješ." Minerva stiskla dívce povzbudivě ruku a už ji vedla ke dveřím. Zaklepala. Dívce se sevřelo srdce obavami. Ty se však rozplynuly ve chvíli, kdy se dveře otevřely a z domu vykoukla baculatá mladá žena.

"Minervo, vítejte." usmála se přívětivě na profesorku a krátce ji objala. "Zdravím, Molly." Minerva jí úsměv oplatila. "A ty musíš být Eleanor." vtáhla baculka brunetku do pevného objetí. "Ano, ale klidně si to můžete zkrátit." "Ale zlatíčko, přeci mi nebudeš vykat. Ach! Pojďte dál . Dáte si něco? Čaj? Limonádu? Nebo raději něco k jídlu?" "Já si nedám, Molly. Děkuji ti. Budu muset jít, ale pozdravuj ode mě Arthura." žena položila kufru dovnitř a hned zase vyšla ven. "Určitě, bude mu líto, že vaši návštěvu zmeškal." "Však se ještě uvidíme, Molly. Zatím se mi postarejte o Ellie." "Samozřejmě." přisvědčila majitelka domu a sledovala, jak dívka pevně objímá svou tetu. "Vrať se. Víc po tobě nechci. Víc nechci. Jen se vrať. Jsi poslední rodina, kterou mám." zašeptala dívka. Obě ženy ji však jasně slyšely. "Udělám pro to všechno." odpověděla Minerva. Bylo to málo. Víc však slíbit nemohla. "Dobře." souhlasila dívka, odtáhla se od ní a naposledy pohlédla do očí své profesorky. "Mám tě ráda." usmála se žena na dívku a s hlasitým prásk byla pryč.

Dívka se otočila na mladou ženu, jež stála za ní a upřeně ji pozorovala. "Půjdeme dovnitř." Nel se nevzpouzela. Nechala se zavést do kuchyně, kde si na stůl odložila klec s Ronniem a poslušně se usadila na židli. "Vrátí se. Pokud to bude jen trochu možné, tak se vrátí." snažila se uklidnit dívku žena, zatímco mávala hůlkou a přivolávala si tak k sobě jednotlivé přísady. "Já vím." přisvědčila dívka. "Přesto se bojím." "A nikdo ti to nevyčítá. Také mám strach. A to jsem bývala v Nebelvíru." "Tam jsem taky." "Tak to vidíš, zlatíčko. Každý má právo se jednou za čas bát. I ti nejstatečnější." Na jejích slovech něco bylo. "Jak vám mám říkat?" zeptala se dívka. Baculka nechala na chvilku vaření a pohlédla do oříškových očí. "Molly, zlatíčko. A nevykej mi pořád. A já ti můžu říkat například... Ellie? Jako tvá teta?" Brunetka přikývla. "Máš ráda palačinky? Můj prostřední syn se po nich může utlouct." zasmála se Molly. "Palačinky? Ty přímo miluju." "Tak to jsem ráda." "Molly?" "Ano?" "Povíš mi něco o sobě a své rodině?" zeptala se nejistě dívka. "Jistě. A pak mi ty povíš o sobě a Bradavicích, souhlasíš?" Na to byla jednoduchá odpověď. "Jo, proč ne."

_______________________________________

Luciuslulu byla jediná, kdo se trefil! Takže pochvala 😍😁

💋🤗💖