Cizinka

Kapitola 150: Zrzavá

Trénink skončil. Vyčerpaní Nebelvírští hráči se vrátili do Společenské místnosti promrzlí a bez nálady. Nikdo z nich neměl ani to nejmenší pomyšlení na jídlo, a tak se místo rozešli do svých pokojů. Drobná brunetka okamžitě vyhledala sprchu, aby rozehřála své zmrzlé tělo. Osušila se, vlasy si nechala rozpuštěné a v pokoji se převlékla. Bílé tílko, měkký svetr a džíny. Lehla si do postele a vzaka do ruky první knížku, kterou našla. Než však stačila nalistovat založenou stránku, na okno jí zaklepala sova se vzkazem v zobáčku. Dívka otevřelo okno a pustila ji dovnitř. "Tak co mi neseš tentokrát?" prevzala si od ní papírek a rychle jej přečetla.

Přijď prosím k nám. Je tu i Lily.

Remus.

Na nic nečekala. Vyškrábala se na nohy a během chvilky už stála před dveřmi Pobertovské ložnice. Neklepala. Prostě vzala za kliku a vstoupila dovnitř. "Ty už sem chodíš jak do vlastního." zasmál se černovlasý chlapec, který se rozvaloval na své posteli. "Nech ji, Tichošlápku. Jsem rád, že si přišla." hnědovlásek si propletl prsty s brunetkou a zavedl ji ke své posteli, na které seděla zrzavá dívka. "Děje se něco?" zeptala se Lily, když spatřila svou kamarádku. "Chci ti něco říct, Lily." promluvil Remus. Hlas se mu třásl nervozitou. Brunetka mu povzbudivě stiskla ruku. Dokázala si živě představit, čím si chlapec přichází. "J-Já..." zadrhl se chlapec. Nejtěžší je ukázat se takoví, jací doopravdy jsme. Se vším všudy. Žádné přetvářky, žádné hry, žádné lži. Musíme odložit všechny masky a překonat vlastní strach, že pro ostatní nebudeme dostatečně dobří. Nel si tím také musela projít a věděla, že jakmile to za chlapcem bude, uleví se mu.

Sevřela pevně jeho ruku ve své, stoupla si na špičky a naklonila se k jeho uchu. "Ať se stane cokoli, vždycky tu pro tebe budu." zašeptala, načež chlaoce políbila na čelist. Bylo to málo. Víc ale udělat nemohla. Teď to bylo na chlapci.

Remus se zhluboka nadechl. "Jsem vlkodlak." hned, jakmile to vyslovil, zbedl. Zrzavá dívka seděla na jeho posteli, upřeně se na něj dívala a nic neříkala. Mlčela a to bylo pro chlapce nejhorší. Po nekonečném čekání se Remus konečně dočkal nějaké reakce. Lily se usmála, vstala z postele a udělala něco, co chlapec nečekal. Pevně jej objala. "Jsem zrzavá, Reme. Ne hloupá." usmála se. "Ale jsem ráda, že si mi to řekl sám." "Ty se mě nebojíš?" Dívka zavrtěla hlavou. "Kdybych tě potkala za úplňku, tak bych se bála. Ale takhle? Nevidím žádný důvod." přesunula svůj pohled na brunetku, která stále svírala chlapcovu ruku a nyní se samolibě usmívala. "Jak dlouho už to víš?" "Dlouho." "Neutekla si." neptala se, oznamovala to. "Měla bych?" "Ne." Lily obdařil svou kamarádku úsměvem. "Ty si také mohla utéct." připomněla zrzce Nel. "Máš pravdu. V některých věcech jsem si podobné." "Ani jedna jste mě nezavrhla a já vám za to jsem vděčný." "Náměsíčníku, přestaň plácat hlouposti. Viděl si někdy, že by Evansová někoho zavrhla?" Kdyby Neliin pohled mohl zabíjet, byl by už Nebelvírský Chytač po smrti. Evansová... Takhle spolu nikdy neskončí. Jenže nějak se přeci dohromady dát museli, ne? V budoucnosti spolu být měli, tím si byla drobná brunetka jistá. Její zrzavá kamarádka si zasloužila jen to nejlepší. A ať byl James jaký chtěl, Nel si pro zrzku nedokázala představit nikoho jiného. Miloval ji celým svým srdcem a to byli víc, než jí mohl nabídnout jiný chlapec.

_______________________________________

Kapitola číslo 150 bude poslední. Ha, ha, ha. Kdopak to tu lhal své kamarádce? Hm? Já!

Tolik k tomu, že když se mě před týdnem kamarádka ptala, kolikátá kapitola bude poslední, měla jsem jasno. No, ne vždy to jde podle plánu, že?

Zvlášť, když máte stále co psát.

150 kapitol. 40k přečtení. 6k hlasů. Spousta a spousta komentářů. Nyní #2 umístění, ale už jsme dosáhli i na #1... To je víc, než v co jsem na začátku doufala! Děkuju vám všem! Moc si cením veškeré vaší podpory, hodně to pro mě znamená! 💋🤗💖