Cizinka

Kapitola 195: Nejlepší část dne

Srdce se jí rozbušilo o něco rychleji, když pomyslela na ono odpoledne, které strávila s Remusem v Příčné ulici. Dva týdny uplynuly jako voda a drobná brunetka nyní seděla na parapetu a v ruce žmoulala dva dopisy. První z nich jí přišel předešlého dne a byl od hnědovláska se zjizvenou tváří, na kterého před malým okamžikem myslela. Druhý jí poslal světlovlasý chlapec. Jeho sova na ni čekala, když se vrátila z Příčné ulice. Nel si stále dokola četla jednu určitou část dopisu.

Jsi tím nejlepším a zároveň nejhorším, co mě v životě potkalo. Ať už jde o osud či prokletí, vím, že nikdy z mého srdce nezmizíš úplně. Sama si řekla, že se naše rody jednou spojí. Jen to nebude naší zásluhou. Na co budeš vzpomínat, až ta chvíle nastane? Já na okamžik, kdy jsem spatřil překrásnou dívku, jež se svou krásou vyrovná andělům, jak schází ze schodů v šatech bílé barvy a já věděl, že i když se může zdát, že si v ten okamžik byla jen má, nikdy tomu tak nebylo. Některým lidem není souzeno být spolu a to je zřejmě náš případ.

Měla si pravdu, když si říkala, že bych měl zkusit nábor. Puddlemerští spojenci mi nabídli místo brankáře a já to vezmu. Děkuju ti za vše, Elly.

Nejhorší na onom dopise bylo to, že dívce připadal jako oficiální sbohem. To se jí také potvrdilo, když už jí na její dopis nepřišla odpověď. Měla to čekat. Potřeboval se posunout dál. Dál od ní. Vybrala si Remuse. Věděla, že nastane ta chvíle, kdy o Teddyho přijde. Přesto na to nebyla připravená.

Nelitovala. To ne. Svou volbou si byla jistá. Remus. Vždycky to byl Remus. Nikdy to nemělo být jinak. Milovala ho a byla si jistá tím, že on je ten pravý. Jenže... Byla ona ta pravá pro něj? Někteří lidé k sobě neodmyslitelně patří a jiní zase ne. Někdy máme pocit, že jsme našli v tom druhém kus sebe. Že k nám patří jako odraz v zrcadle. Doplňuje nás, ocitáme se díky němu v jiném světě. Byli by jsme schopni pro něj obětovat vše. Pak ale přijde okamžik, kdy otevřeme oči a uvědomíme si, že jsme v tom sami. Že on to tak nemá. Necítí to tak, jak to cítíme my. Možná on je tím, po čem my z celého srdce toužíme, ale on netouží po nás. Někdy je láska pouze jednostranná. A když na to přijde, každý se s tím vyrovnáváme po svém. Jak by na tom byla v takovém případě ona drobná brunetka? Na to sama neznala odpověď.

Oříškové oči těkaly po krajině za oknem. Slunce už v dáli zapadalo. Nejlepší část dne. Pomyslela si brunetka. Alespoň pro ni to byla nejlepší část dne. Zvlášť ta chvíle, kdy se obloha zbarví desítkami odstínů červené, růžové, oranžové, žluté... Ta chvíle, když se příroda pomalu ukládá ke spánku. Utichá ptačí zpěv, slyšíte pouze cvrčky. Den střídá noc, světlo pozvolna ustupuje tmě. Slunce pomalu opouští oblohu a nahrazuje jej stříbrný měsíc, se kterým se probouzí noční tvorové. Lidé se postupně chystají ke spánku a ti, jež nemohou spát, přemýšlí nad svým životem. Pak tu byla dívka sedící v okně. Tenhle okamžik milovala. Vždy zapomněla na vše. V tu chvíli existoval jen klid. Klid, který jí dodával energii do dalších dnů.

_______________________________________

Za jakékoli komplikace u příběhu se omlouvám. Nechápu to, ale u minulé kapitoly se mi na první pokus vydala pouze část, podruhé se někomu neukazoval text... Já můžu tak maximálně doufat, že už je vše v pořádku. Nechápu, proč se tohle všechno děje a nijak mě to netěší... Možná je to tím, že je kapitol tak moc, ale těžko říct.

💋🤗💖