Cizinka

Kapitola 85: Ven!

"Nekřič tu! Potřebuje klid!" "Tak proč křičíš ty? Heh?" ušklíbl se vítězoslavně černovlasý chlapec. To vysokou blondýnku naštvalo ještě víc. "Střílíš ze mě, Blacku?!" zavrčela. "Být tebou, tak mě neprovokuju!" "Nestalo se nic tak hroznýho." "Že ne?! Zase je na ošetřovně! Jak by bylo tobě, kdyby tvůj kamarád končil každou chvíli na ošetřovně?!" Tohle byla pro černovláska poslední kapka. "A nekončí snad?!" teď už křičel i Sirius. "A co je komu do Lupina?! Hm?! Tady jde o Nellie!" "Vidíš si vůbec do hub...!" "Tichošlápku!" okřikl černovláska brýlatý chlapce. "Co, Jamesi?! Copak nám je Remus ukradenej?!" křikl po svém kamarádovi, než se otočil na blondýnku, která byla jen o něco málo menší než on. "Varuju tě, Woodová." zasyčel dívce do obličeje. "Dávej si pozor na to, co říkáš." "Nebo co? Zapomínáš na jeden detail, Blacku. Já se tě nebojím!" "Možná bys měla." "Vážně? A co uděláš? Zlomíš mi srdce?" ušklíbla se. "Nemyslím si." "Co tím chceš říct?" zeptal se Sirius podrážděně. "Že náš casanova ztrácí své kouzlo." "Vážně? Opravdu teď vytahuješ tohle, Woodová?" "A kdy jindy Blacku?" 

Hnědovlasý chlapec, jež seděl na židli u lůžka své kamarádky, se snažil roztržku svých přátel ignorovat. Momentálně mu byla ukradená uřvaná Woodová i vztekající se Sirius. I kdyby teď James začal zvát Lily na rande, mlčel by. Jindy by se pokoušel všechny uklidnit nebo své kamarády alespoň trochu krotit, ale nyní celou svou pozornost věnoval brunetce ležící na lůžku. Vyděsila ho. Když jej v chodbě nedaleko od pracovny ředitele, zastavil jeden prvák z Havraspáru, že našel nějakou dívku, která nejspíš omdlela, zmocnilo se jej neblahé tušení. Když doběhl na místo a na zemi spatřil tělo bezvládné dívky, zhrozil se. Moc dobře si vzpomínal na tech, jež jej ovládal, když ji napadla partička Zmijozelských. Tohle bylo podobné, jen mnohem horší. Když vidíte rány, dokážete odhadnout, jak špatné to je. Ale když naleznete tělo bez zranění, cítíte neskutečnou bezmoc. Odnesl ji tedy na ošetřovnu. Madam Pomfreyová ji vzala pod svá ochranná křídla a pustila se do hledání příčiny dívčina bezvědomí. Remus odchytl jednoho třeťáka z jejich koleje a poslal po něm zprávu Pobertům a dívčiným kamarádkám. Pak jen nervózně pochodoval před ošetřovnou, kam jej poslala madam Pomfreyová, aby ji nerušil. Po deseti minutách jej zavolala s tím, že Nel bude v pořádku. Šlo prý o přílišný stres a únavu. Ošetřovatelka se chlapce ptala, zda o tom něco neví. Co jí ale měl říct? No, víte, madam Pomfreyová, Nellie má tak trochu noční můry, které se vyplní? Ne. To by nešlo. Navíc by tím zradil dívčinu důvěru a to opravdu nechtěl.

Od dívčina zhroucení uplynulo několik hodin. Hned po snídani ji přišli její přátelé navštívit a Sam se Siriusem se prostě museli hádat. Nel stále spala. Remus věděl, že právě to v tu chvíli dívka potřebovala nejvíce. Křičící dvojice Nebelvírů jí to však znemožnila. Medové oči pozorovaly brunetčinu tvář, když se na posteli zavrtěla. Chlapec stiskl její ruku ve své. Koutky dívčiných úst se pozvedli do úsměvu a oříškové oči se ukázaly světu. "Ahoj." zašeptala tiše. Jediný, kdo ji slyšel, byl Remus. "Nellie." vydechl. "Ty si nám dala." pohladil ji po tváři, čím si vysloužil dívčin okouzlující úsměv. "Promiň. Byla jsem unavená." "To nevadí. Hlavně, že jsi v pořádku." Brunetka přikývla. Její pohled padl na hádající se Nebelvíry. "Co se stalo?" zeptala se, ale odpověď neočekávala. Pochybovala totiž, že ji chlapec zná. Nikdo jiný si zatím nevšiml, že se dívka probrala. Rozhodla se toho využít, aby si své přátele prohlédla. Černovláska seděla na židli a oči měla zavřené. Zřejmě toho v noci moc nenaspala. Za ramena ji držela zrzavá dívka, která kroutila hlavou nad svou rozčilenou kamarádkou. Brýlatý chlapec sledoval hádku a nesouhlasně si něco bručel pod nos. Obtloustlý chlapec se krčil vedle chlapce, jež svíral Neliinu ruku. Zbývala ona dvojice, jež křičela na celou ošetřovnu. Brunetka se divila, že je ještě madam Pomfreyová nevyhodila. Ale na to ještě klidně mohlo dojít.

"Sklapni!" "Trhni si, Woodová!" "Co kdybys vypadl, Blacku?! Nikdo tu o tebe nestojí!" "Vážně?" ušklíbl se černovlásek. "Já bych řekl, že tu nikdo nestojí o tebe..." To už bylo na blondýnku moc. Napřáhla se a vší silou chlapce udeřila. Brunetka zalapala po dechu. Tohle už přeháněli. Sirius chytl Sam za ruce. Dívka sebou škubala ve snaze jej znovu uhodit. "Dost!" Remus se prudce postavil a dvojici od sebe odtrhl. "Stačilo, jasný?! Koukejte toho oba dva nechat." jeho hlas byl nesmlouvavý, přísný a chladný. Takového Remuse neznali. "A běžte pryč." Přítomní se zmateně otočili na drobnou brunetku, ležící na bílém lůžku. "Elly..." "Slyšela si, Sam." zarazila ji Nel. "Běžte pryč." "Ale..." "Žádné ale, Siriusi. Oba jste mí přátelé. Potřebuju vás oba." zdůraznila poslední slovo. Přelétla pohledem z černovláska na blondýnku. "Tohle jste přepískli. Oba dva. Takže se seberte a jděte pryč." "Krásko..." "Elly..." "Ven!" vykřikla brunetka a ukázala na dveře. "Beru, že se nemusíte. Ale pokud se nejste schopni ani respektovat, neměli by ste být pohromadě. A já vás tu chci oba a nebo ani jednoho. Takže postě jděte pryč."