Cizinka

Kapitola 131: Ale já chtěla palačinky

Cesty do kuchyně se dočkaly jen tři Nebelvíři ze čtyř. Hned po vstupu do hradu si brunetku odchytla její teta s tím, že s ní potřebuje mluvit profesor Brumbál. Dívka si smutně povzdychla a následovala Minervu až k chrliči, jež jí odskočil z cesty po tom, co mu žena sdělila heslo. Dál už dívka musela jít sama. Slušně se rozloučila se svou tetou a vydala se po schodech ke dveřím ředitelovi pracovny. Zaklepala na dveře a počkala na vyzvání. "Dále!" ozval se příjemný hlas profesora Brumbála. Dívka tedy vzala za kliku a bez zaváhání vstoupila dovnitř.

Na pokyn se posadila do křesla naproti řediteli Bradavic. "Nebudu se ptát, jestli svého rozhodnutí lituješ. Bylo by to zbytečné, že?" Přikývla. "Dobrá tedy. Něco bych od tebe potřeboval, Nel." "Chcete, abych vyvolala vidinu." odhadovala dívka. Muž naproti ní přikývl. "Nevím, jak na to." "Mám dojem, že se ti to už jednou povedlo." Ve společence. Když jsem se dívala na holky a Poberty. "Přesně tak." Ani se nezabývala tím, jak to ředitel ví. "Pořád nevím, jak na to." Ředitel přikývl. "Chtěl jsem tě jen požádat, aby ses o to pokoušela." "To můžu." přesvědčila dívka. "Je to vše, pane profesore?" "Ne tak docela." otevřel jeden z šuplíků svého psacího stolu a položil před dívku dva předměty. Prstem a nějakou korunku. Oboje dívka okamžitě poznala. Znala tyto předměty z kreseb. "Tyto se mi povedlo prozatím vypátrat. Brzy se vydám pro další." Dívka překvapeně zamrkala. Zatím to šlo dobře. Zatím. Vše se však mohlo zvrtnout během jediné vteřinky a toho se dívka bála. "To bude prozatím vše, můžeš jít." Dívka vstala ze z křesla, rozloučila se s profesorem a co nejrychleji zamířila do Nebelvírské věže. Doufám, že mi něco nechali. Jinak ať si mě nepřejí.

Jakmile vstoupila do pokoje Pobertů, spadla jí brada. Nejen, že tam bylo nějakým způsobem uklizeno, ono tam byla i spousta jídla a pití. Chlapci skřítky opravdu nešetřili. Každý z nich se rozvaloval na své posteli. Noční stolky byly přeplněné tácy se sladkými a slanými pokrmy. James měl dokonce jeden tác i na břiše. Sirius si rozčesával své vlasy barvy uhlu, jež mu venku zacuchal slabý větřík. Remus ležel na posteli s nosem zabořeným jak jinak než do knihy. "Vy jste mi dokonce nechali." uculila se spokojeně dívka, a jen co za sebou zavřela dveře, vrhla se k nejbližšímu tácu, aby si prohlédla, co chlapci v kuchyni ukořistili. Pudink, ananasový a dýňový kompot, sirupové košíčky, spousta čokoládových dezertů, preclíky, slané taštičky a spousta dalšího. Nel se však nejvíce těšila na největší tác. Jakmile k němu však došla, nastalo zklamání. Zmrzlina, karamel, šlehačka a ovoce. Všechno sedělo. Až na jednu věc.

Lívance? Podivila se dívka a dotčeně se podívala na z jednoho chlapce na druhého. Smutně svěsila hlavu a kousla se rtu, jak to v poslední době dělávala často. "Copak?" zeptal se jí černovlásek. Z tónu jeho hlasu bylo jasné, že dívku provokuje. Moc dobře věděl, co se jí nelíbí. "Karamel, šlehačka, jahody borůvky a maliny. Dokonce máme i zmrzlinu." mrkl na ni James. Nel si hraně povzdychla. Slova, jež z ní po chvíli ticha vypadla, rozesmála všechny přítomné. "Ale já chtěla palačinky."