Cizinka

Kapitola 96: Překvapení po těžkém dni

Nebelvírská věž byla obalena temnotou až na jedno jediné okno. Okno, které vedlo do pokoje čtyř dívek šestého ročníku. Černovláska s zrzkou utěšovaly brunetku, jež každá objímala z jedné strany. Hnědovláska v objetí svých kamarádek se nekontrolovatelně třásla. Uběhlo jen pár vteřin od okamžiku, kdy se probudila z noční můry, o níž její spolubydlící netušily, že se jednoho dne vyplní. Poslední z dívek, vysoká blondýnka, pochodovala po pokoji ve snaze se uklidnit. "Proč se jí to pořád vrací?" "Ptáš se asi už po sté a já ti po sté odpovídám, že nemám ponětí." "Ale ty si ta chytrá!" "Chytrá možná, Sam, ale ani zdaleka nevím vše!" "Lily. Tohle jí nepomůže. Musíte se uklidnit obě." zdůraznila černovláska poslední slovo.

Otřesená brunetka zvedla hlavu a slabě se na své kamarádky usmála. "Jsem v pořádku, holky. Jen noční můra. Trochu jsem se vyděsila nic víc." "Občas bývají hodně strašidelné, že?" Nemáš tušení, jak moc. Brunetka přikývla. "Víš, co je na nich ale to dobré?" Co sakra může být na tomhle dobré?! "Že jsou jen v tvé hlavě. Jako sny. Nikdy se to nestane." Ani nevíš, jak moc se pleteš, Sam. "Co se ti zdálo?" zeptala se jemně černovláska. Jak to říct? "Utíkám a když se zastavím, spatřím před sebou tělo." "Mrtvé?" hádala s obavami v hlase Lily. "Nevím. Nehýbe se, ale jestli je mrtvé, to netuším." pokročila rameny Nel. "Co tě na tom děsí nejvíc?" zeptala se zrzka. "To, že by to mohl být někdo, koho znám." odpověděla okamžitě. Lily přikývla. "Jak ale řekla Sam, tohle se nikdy nestane, dobře?" "Dobře." zašeptala Nel. Jak nerada ti lžu, Lily. Zalitovala. Věděla však, že jinak to nejde. Pravdu jim říct nemohla. Ještě ne.

Po zbytek noci si povídaly. Nel byla holkám vděčná, že ji nenutí jít spát. Jedna můra za noc jí bohatě stačila. Využily toho, že měly tolik času. Připravily si učebnice, vystřídaly se v koupelně, převlékly se a nakonec vyrazily na snídani. Nebylo divu, že ve velké síni byli jen dva profesoři a pětičlenná skupinka Havraspáru. Zbylí studenti a profesoři ještě spali. Jenže někteří tolik štěstí nemají.

Celý vyučování se neslo ve znamení únavy, starostí, učení, únavy, touze po spánku a ještě více únavy. Když se hnědovlasá Nebelvírka doplazila do společenské místnosti, čekalo ji překvapení. Černovlasý chlapec, oblečený v oblečení na létání, stál u krbu a ležérně se opíral o své koště. Nel povytáhla obočí. V očích se jí zračily nevyslovené otázky. "Slíbil jsem ti to, no ne?" ušklíbl se na ni. "Ale jestli sis to rozmyslela..." To už ale brunetka neslyšela. Tryskem vyběhla schody do svého pokoje a ze skříně vytáhla oblečení určené na létání. Oblečená byla během několika minut. Vlasy si stáhla do ledabylého culíku a už se s koštětem v ruce řítila po schodech dolů. "Myslíš, že bych sj nechala ujít létání?" "A Jamesův úžasný trénink?" "On je trénink?" "Holky ti to neřekly?" podivil se chlapec. "Ne." odpověděla příkře dívka. "Jen nechtějí, aby ses přehnaně namáhala. A musím uznat, že..." "Opavaž se, Siriusi. Přednášek jsem slyšela už dost." "Krásko..." "Být tebou, tak mlčím. Jinak bys taky mohl dostat koštětem po hlavě."