Cizinka

Kapitola 148: Neobyčejná čarodějka

Netušila, jak dlouho tam stáli. Mohli uplynout minuty, ale klidně i hodiny. Nepostřehli by to. Ne teď, když měli po boku toho druhého. "Myslím, že to Lily ví." prolomila dívka po chvíli ticho. Hnědovlásek si povzdychl. "Ví to." "Kde bereš jistotu?" "Při hlídce se ptala na to, co mi před pár dny bylo a vyprávěla mi, jak krásný byl úplněk." Brunetka se kousla do rtu. "Co budeš dělat?" "J-Já nevím. Popravdě... Doufal jsem, že mi pomůžeš." chlapec nervózně přešlápl z nohy na nohu. "Samozřejmě. Chceš, abych jí to řekla já nebo mám být u toho, až jí to řekneš ty?" zeptala se Nel. Remus se zamyslel. "Asi bych jí to měl říct já. Takže kdyby ti nevadilo u toho být..." "Vůbec ne. Ale nemáš se čeho bát." Na chlapci však bylo vidět, že jí to nevěří. Bál se. Bál se toho, jak to dívka vezme. Nedokázal si ani představit, že by jej začala nenávidět. Byl by to šok. Nebyl si jist, zda by to byl schopen ustát. Měl po svém boku Nel, ale s Lily se bavil od prvního ročníku. I když si ji k sobě pořádně nikdy nepustil, měl ji rád. Byla to dobrá a věrná kamarádka. Ale i to nejpevnější přátelství má své hranice. A chlapec se bál, že tahle zpráva bude víc, než dívka snese. Víc, než jejich přátelství snese.

Brunetka stiskla pevně chlapcovu ruku. "Bojíš se a to je normální. Taky jsem se bála." "Ty ale nejsi vraždící monstrum." namítl chlapec. "Nikdy si nikoho nezabil, no ne?" Okamžitě zavrtěl hlavou. "Ale mohl bych." Nel se uchechtla. "To já taky." "Nellie, jsi jasnovidka, ne..." "Tak jsem to nemyslela." dívka si poklepala na kapsu, v níž se nacházela její hůlka. "Je spousta čarodějů, kteří už někoho o život připravili. A nebyli to vlkodlaci za úplňku, Reme. Prostě si vybrali jinou cestu než my ostatní. Zabili. A nejen jednou. Neudělali to proto, že by se bránili nebo by nevěděli, co dělají, či se neovládali. Udělali to, protože to tak chtěli. Zvolili si to. Měli na výběr a zabili. Ty si to nikdy neudělal, tak ze sebe přestaň dělat monstrum." "Já ale jsem monstrum, Nellie. Jen to nevidíš." "Ne, máš pravdu. Nevidím to. Teď se ale nebudeme hádat." zhluboka se nadechla. "Máš pravdu." "Teď musíme vyřešit, jak to uděláme s naší zrzavou kamarádkou." "Co když to ale nevezme? Co když se mě bude bát?" Nel se zasmála. "Reme, je to Lily. Ta by tě nikdy neodsoudila. Ne kvůli tomuto. Je to ten nejmilejší a nejchápavější člověk na světě. Vždycky taková byla." Na to chlapec nemohl nic namítnout.

Měla pravdu. Lily byla poklad. Ztělesněná laskavost, odvaha, oddanost, nesobeckost, čistota, milost a pochopení. Byla to věrná a skvělá kamarádka. Ani jeden z nich nepochyboval o tom, že by byla ochotna za své přátele položit život. Neměla to v dětství jednoduché. Její starší sestra ji vždy trápila kvůli tomu, čím Lily byla. Čím? Zarazila se brunetka. Ne. Kým. Kým byla. Pochopila, že nesmí někoho, kdo se vymyká představě normality, označovat jako něco. Stále to byli lidé. Lidské bytosti s city. Jen byli prostě jiní. Něčím zvláštní a odlišní. Mudlové chápali jako jiné čaroděje a to zase vlkodlaky. Mezi takovéto bytosti patřila i drobná brunetka. Neoznačovala se za výjimečnou, to ne. Ale byla jiná. Byla jasnovidka.