Kapitola 134: Vzpomínky Tichošlápka a Náměsíčníka

2.9K 278 18
                                    

"Teď já." mrkl svůdně na brunetku Sirius. Vysloužil si tím Remusův naštvaný pohled. Dívka jen protočila očima a přistoupila k němu. "Nebolí to, že ne?" ujišťoval se chlapec. "Jistě, že ne." uklidnila jej dívka. Pohlédla do bouřkových očí, ve kterých se už topila nejedna dívka. Nebyla si jistá, na co přesně by se měla ptát. Co by chtěla vědět? Nejšťastnější chvíle.

Na chvilku zaváhala, jestli to vyšlo. Byla totiž v tom samém pokoji. Chlapci kolem ní však byli o něco mladší. Dokonce tu byli Poberti v plném počtu. Remus seděl na své posteli a zmateně přeskakoval pohledem z jednoho na druhého. Chvilku se nic nedělo. Pak se však trojice chlapců začala měnit. Během chvilky na hnědovláska koukal jelen, pes a krysa. Byl to den, kdy se kluci poprvé přeměnili před Remem. Od té doby je každý úplněk čekalo nějaké dobrodružství. Obrazy kolem dívky se několikrát změnili. Stejně jako Jamesovy vzpomínky, i tyto okamžiky měli něco společné. Byli v nich všichni. Čtveřice chlapců, jež společně zažívala dobrodružství.

"Je hezký, že jste to pro něj udělali." usmála se na Siriuse, když se její mysl vrátila do přítomnosti. "Udělala bys to taky." Přikývla. "Kdykoli." "Nestaneš se Zvěromágem." ozval se hnědovlasý chlapec. Dívka pohlédla do jeho medových očí. "Proč?" "Je to nebezpečné. Navíc jsme se dohodli, že můžeš kluky ošetřit." Nel si povzdychla. Nemělo to cenu. Ale kdo ví. Možná jednou...

Kousla se do rtu a zahleděla se do očí, jež milovala. Nechtěla se mu příliš hrabat v soukromí. To si užila zvlášť u Jamese. Úplněk. Děsilo jí to. Potřebovala to však vidět znovu. Chtěla vědět, co chlapec prožívá. Chtěla to pochopit. Nemohla sice cítit tu bolet, jíž vyvolávalo lámání kostí v chlapcově těle, ale mohla zahlédnout její odraz v jeho očích. Z chlapce, jež milovala se jednou za měsíc stávalo zvíře a ona tu jen tak stála s přihlížela jeho bolesti. To ji trápilo nejvíce. Ta bolest. Tohle si nezasloužil. Tohle by si nikdo nezasloužil. Když vše skončilo, zamrkala.

Znovu hleděla do těch krásných, laskavých a milých očí. "Vybrala sis úplněk, že?" zeptal se jí smutným hlasem a přitáhl si ji do náruče. Klepala se. Na tohle si nedokázala zvyknout. Ale musela. Pokud by s ním v budoucnu měla být, musela si zvyknout. Musela se s tím smířit. Lítostí by chlapci nepomohla. Zvedla tedy hlavu a vtiskla mu pusu na čelist, jelikož víš  v jeho objetí nedosáhla. Bylo jí jedno, že na ně James se Siriusem koukají. Potřebovala nějak vyjádřit, že tu s ním je. On tu vždy byl pro ni a ona mu to hodlala oplatit.

_______________________________________

Vánoce jsou za dveřmi a já doufám, že se na ně těšíte! 🎄🎁

Jinak dneska snad budou ještě dvě kapitolky 📚📖

💋🤗💖

Cizinka Kde žijí příběhy. Začni objevovat