Cizinka

Kapitola 97: Nervozita a nejistota

Nervozita. Obavy. Strach. Přesně to cítila drobná Nebelvírka celý druhý týden v listopadu. V sobotu ráno se to ještě mnohonásobně zhoršilo, když ji ve Velké síni objal nejmenovaný kapitán Nebelvírského týmu kolem ramen a kladl jí na srdce, jak je pro ně tenzo zápas důležitý, ale že se hlavně nemá bát. Tak on mě prvně vynervuje na maximum, a pak mi dá přednášku, že mám být v pohodě?!

Dívčina rozpoložení si všiml hnědovlasý chlapec, jež tentokrát na snídani seděl naproti ní. To bylo neobvyklé. Sirius a James však trvali na tom, že Nel bude sedět s nimi, kvůli udržení týmového ducha. Když se jich však chlapec zeptal, kde mají zbytek týmu, nebyli mu schopni odpovědět. James chtěl mít své dva Odrážeče pod dohledem a Nel ho za to v tu chvíli nenáviděla. James jim stále dokola vykládal svou strategii. Když už asi po osmé kladl brunetce na srdce, že hlavně nemá Potloukem trefit Sirouse, už se neudržela. "Bylo to jen jednou! Viděl si někdy, jaké modřiny mám já? Ne? Možná ti to je jedno, ale Sirius není jediný, kdo to někdy schytal Potloukem, jasný?!" zavřela na brýlatého chlapce. A vyskočila na nohy. "Kam jdeš?" zeptal se jí přísným hlasem kapitán týmu. "Na vzduch. Potřebuju se nadechnout a v té společnosti to nejde." aniž by se na něj podívala, zamířila z hradu ven.

"McGonagallová!" křiknul za brunetkou Nebelvírský Chytač, ale dívka jej už nemohla slyšet. Chtěl se za ní rozběhnout, ale černovlásek, sedící po jeho boku, ho zastavil. "Nech ji. S tebou stejně mluvit nebude. Reme..." obrátil se Sirius s prosbou v očích na chlapce s jizvou, jež se táhla přes jeho okouzlující tvář. "Už mě to nebaví. Vy něco vyvedete a já to pak mám žehlit?" zeptal se naštvaně. "Je to tvoje holka, Náměsíčníku, ne naše." uchechtl se černovlásek a v očích mu ďábelsky zajiskřilo. Remus těžce polkl. "M-My spolu nechodíme." "Ne?" povytáhl obočí James a pohledem si svého kamaráda nedůvěřivě přeměřil. "Ne." Bohužel. Dodal v duchu. "Jak to spolu teda máte?" na to hnědovlasý chlapec jen pokrčil rameny. Nemohl mu odpovědět, protože sám odpověď neznal. Nikdy o tom s Nel nemluvili. Chlapec se bál toho, že si to dívka rozmyslí. Někdy je totiž lepší nevědět, než zbytečně trpět. Otázkou však zůstává, jestli po vás lepší užírat se nejistotou. Protože to bylo právě to, co onen hnědovlasý chlapec dělal.