NOVÝ ZAČÁTEK

B9

I po nezapomenutelné noci, jako byla ta naše, ale přichází ráno. Nevstávali jsme sice tak brzy jako včera, ale ani jsme nespali tak dlouho, jak jsme chtěli. Dnes se musíme vrátit zpátky do Londýna. A to buď s Katie a Tomem nebo bez nich. Bylo to kruté, ale bylo to tak. Kluci se musí vrátit ke své práci a také musíme čelit našim rodinám. Obchod je přeci jen poměrně v začátcích a nemůže přicházet o tržby a naše rodiny.. to bude kapitola sama pro sebe.
Ke snídani jsme měli ještě sýr a uzeniny z včerejší večeře, které jsme se moc nevěnovali, dala jsem si sprchu, při které se ke mě Fred po chvíli přidal, a pak jsme vyrazili vyslechnout si konečné rozhodnutí.
Minulý večer jsme se s Andrewsovými bavili o tom, jak se nejlépe dostat domů. Ještě ten večer nám sehnali přenašedlo od jednoho spolehlivého kouzelníka, který pracuje s panem Andrewsem. Cestu zpátky jsme tedy měli. Teď už jen kolik osob se bude přenášet.
Celou cestu k Andrewsovým jsme nemluvili. Oba jsme byli nervózní z toho, co se dozvíme.
Po zaťukání na dveře, nám otevřel rozcuchaný George s Tommym v náruči. Byli spolu naprosto kouzelní.
"To už jste tady? Vzali jste to nějak rychle. Čekal jsem vás až po poledni." Zašklebil se na nás. Klasický George. "Máte hlad? Děláme s Katie snídani. Andrewsovi šli domluvit to přenašedlo."
"Už jsme snídali," řekl Fred když jsme za sebou zavřeli dveře.
"To nevadí. Je skoro čas na svačinu, viď Tommy?" Usmál se na syna a ten mu úsměv oplatil. Vyměnila jsem si s Fredem pohled. Takhle to má být. Bylo to tak přirozené a správné. Nechala jsem kluky v obývacím pokoji a vydala se za Katie do kuchyně.
"Ahoj mamino," pozdravila jsem ji s úšklebkem.
"Dobré ráno, budoucí paní Weasleyová," oplatila mi to. "Nevypadáš moc odpočatě. Hádám, že se noc povedla, že?"
"Rozhodně si nemůžu stěžovat," zasmála jsem se. "Můžu ti s něčím pomoct?" Nakoukla jsem jí přes rameno. Katie dělala palačinky.
"Vlastně můžeš. Táhle v té skříňce jsou talíře, támhle v šuplíku příbory a v téhle jsou skleničky. Můžeš prostřít stůl."
"Rozkaz," zasalutovala jsem a dala se do práce. Po chvíli přišli kluci. Tommy si zrovna užíval náruče svého strýčka Freda.
"Tak rozkošní," usmála jsem se.
"Chceš si ho taky pochovat? Ještě ses k němu ani nepřiblížila." Nadhodila Katie. To byla pravda. Zatím jsem se k Tommymu moc nepřiblížila. Kromě toho, že jsem ho nechala mě držet za prst. Popravdě jsem z toho byla nervózní. Nikdy jsem s malými dětmi nepřišla do styku. Co když mu ublížím?
"Úplně vidím jak přemýšlíš," zavrtěla hlavou. "To nedělej. Prostě si ho vezmi, tak jak ho drží Fred a on si už najde polohu sám." Poradila mi.
"Já ti nevím, Kat. S takhle malými dětmi jsem snad nikdy do styku nepřišla. A už vůbec jsem žádné nedržela." Ošívala jsem se. Katie ale byla neoblomná.
"Prostě jí ho dej, Frede. Měla by si zvykat." I přes moje protesty jsem ve vteřině skončila s malým v náruči a všichni se na mě s úsměvem dívali.
"Pamatuješ jak jsme se spolu bavili tenkrát na školním plese?" Zeptal se mě Fred. "Tohle je přesně to, co jsem si představoval. Akorát teda s naším malým zrzkem." Sledovala jsem Tommyho modré do široka otevřené oči a drobný úšklebek na rtech. Opravdu se přizpůsobil mé náruči a ani nevypadal, že se mu něco nelíbí.
"Já bych byla ráda, aby ses nejdřív naučil zvládat mě jako tvojí ženu a pak teprve začal myslet na našich pět dětí." Fred se na mě zklamaně podíval, ale pak se usmál. "A navíc, když zatoužíš to porozumění na stejné úrovni, Tommy bude jenom přes chodbu." Šťouchla jsem ho loktem. Čekala jsem, že se Katie s Georgem zasmějí, ale to se nestalo. Na oba jsem se pozorně podívala a ani jeden se netvářil úplně šťastně.
"Ty se s námi nevrátíš?" Podívala jsem se smutně na Kat. "Myslím tím ty ani Tommy." Přitiskla jsem si chlapce pevněji k sobě a očekávala odpověď, kterou jsem už ale předem znala. Katie sundala pánev z plotny a pokynula nám, abychom se usadili ke stolu.
"Věc se má tak. Naši si tohle místo na první pohled zamilovali. Oni se rozhodně do Anglie nebudou chtít vrátit." Povzdechla si. "Co se týče mě.. já si nejsem jistá ničím. Tohle místo se mi líbí a rodiče tu zůstanou. Na druhou stranu mi strašně chybíte vy a svým způsobem i Londýn. Je to strašně těžké rozhodnutí. Nemůžu se vzdát Anglie, protože to vždycky byl domov, a jste tam vy a hlavně George. Nechci aby Tom vyrůstal bez táty. Bude mi ale strašně chybět ta pohoda a sluníčko, co je tady. A hlavně rodiče. Nikdy jsem si nemyslela, že až odejdu z domova, bude nás dělit půlka světa." Z Katiny odpovědi jsem byla trochu zmatená.
"Takže.. jsi se ještě nerozhodla?" Zeptala jsem se.
Katie se podívala ze mě na George a pak zpátky na mě.
"Asi.. rozhodla."
"A?"
"A vybrala jsem si Anglii." Po těch slovech mi spadl kámen ze srdce, že jsem tu ránu mohla slyšet. Hned se mi lépe dýchalo. "Vrátím se do Anglie, ale ne hned," pokračovala. "V bytě není nic zařízeno pro dítě a navíc je Tommy na cestování na takovou dálku ještě moc malý. A taky jsem to ještě rodičům neřekla."
"To chápu." Přikývla jsem, ale tomu vnitřnímu pocitu vítězství jsem zabránit nemohla.
"Když jsme to včera s Georgem plánovali, domluvili jsme se na dobu půl roku. Během té doby určitě několikrát přijedu, abych pomohla s vybavováním a postupně se začala stěhovat zpátky, ale Tommy zatím zůstane tady. Až bude větší, přestěhujeme se oba na trvalo k vám."
"To je rozumné," usmála jsem se na ní.
"Jen mi nelži," ušklíbla se na mě Kat. "Máš sobeckou radost, že jsem si vybrala Londýn a vás viď?"
"Ty mě tak dobře znáš," zasmála jsem se. Měla mě dokonale přečtenou. "Jo uvnitř křičím vítězstvím. Ale opravdu si myslím, že ten plán dává smysl. Je to rozumné řešení. Už teď se začnu modlit, aby to všechno vyšlo tak, jak si přejeme."
Poté jsme se pustili do snídaně. Nemohla jsem se dočkat, až se takováhle společná jídla stanou naší každodenní záležitostí.
Andrewsovi dorazili kolem poledne i s čarodějem se středních letech, který sebou nesl přenašedlo. Loučení nastalo prakticky ihned, protože přenašedlo se mělo za několik minut spustit a potřebovali jsme se dostat do vzdálenosti od domu, kde nás nikdo neuvidí.
Dlouho jsem Katie objímala a slíbily jsme si, že tentokrát budeme v kontaktu. Pak jsem políbila Tommyho na čelo.
"Nezlob mámu," zašeptala jsem mu. V očích se mu ale zalesklo. "Ty jsi prostě Weasley, co?"
Pak se šel rozloučit Fred a nakonec George. Já s Fredem jsme se mezitím rozloučili s Andrewsovými a poslechli si informace o přenašedle.
"Musíme vyrazit," začal nás popohánět neznámý čaroděj.
"Uvidíme se brzy," George naposled políbil Kat i Tommyho. "Dávejte na sebe pozor." Bylo to smutné loučení, ale rozhodně neloučení na dlouho.
Pospíchali jsme dál a dál od domu. Když jsme se konečně zastavili, měli jsme už jen pár vteřin na to se chytit. Se známým škubnutím jsme opustili Austrálii.
Přistáli jsme opět na poli, ze kterého jsme vyráželi.
Byli jsme doma, v Anglii.
*
V Příčné ulici jsme byli během několika vteřin. Od chvíle co jsme opustili dům Andrewsových jsme nepromluvili ani slovo. Byla jsem smutná, že se s námi Katie s Tommym nevrátili, ale chápala jsem to. Hrozné to ale muselo být pro George. Když jsme se vydali na cestu, byl celý natěšený na to, až si Katie přivede domů. Včera skoro brečel štěstím, že bude mít svou, pravděpodobně budoucí, ženu u sebe i se svým synem. Teď se do prázdného bytu vrací sám. Ne na dlouho, ale i tahle chvíle duši neskutečně potrápí.
Když se za námi zavřely dveře obchodu, zastavila jsem se a pozorně se rozhlédla. Za ty měsíce, od chvíle kdy jsem těmi dveřmi prošla poprvé, mě ten pohled na velkolepost a různorodost všech věcí nepřestal fascinovat. Obchod jsem si hned zamilovala. A když bylo otevřeno, bavilo mě pozorovat šťastné obličeje dětí i dospělých. Kluci se zastavili vedle mě.
"Myslíte že je tohle prostředí pro miminko?" Prolomil ticho George. Nad tím jsem se musela zamyslet. V noci určitě nebude problém, ale přes den, kdy je otevřeno, je dole neskutečný mumraj smíchu, pokřikování, výbuchů a hudby. Občas je to slyšet i nahoře v bytech.
"Já myslím, že když vylepšíme protihlukový štít, tak problém nebude." Řekla jsem nakonec. "V bytě je dost místa pro dva a miminko. Až bude starší, nebo až přijde další, asi to bude chtít něco většího, ale to zatím řešit nemusíš."
"A pomůžeš mi s výbavou? Vím, že Kat říkala že dorazí a pomůže mi, ale rád bych abys to s Katie zařídila ty. Přeci jen jako dvě ženské.."
"Dovol mi ti připomenout, že já nikdy nic spojeného s dětmi nedělala. To i vy máte víc zkušeností než já." Skočila jsem mu do řeči. "Ale dobře. Ráda pomůžu vám oběma s čímkoli budete potřebovat."
"Děkuju," pousmál se a vydal se do zadní části obchodu ke schodišti do patra.
"Neměli bychom se domluvit, jak všem tyhle novinky oznámíme?" Volala jsem za ním, ale dělal že mě neslyší.
"Nech ho jít." Řekl mi tiše Fred. "Trochu se dáme do pořádku po cestě a já za ním zajdu. Naplánujeme to později nebo zítra."
"Dobře," povzdechla jsem si. Byla pravda, že jsem byla nějaká roztěkaná a unavená po cestě. Fred mě vzal za ruku a vedl mě do našeho bytu.

Veselé Vánoce moji milí čtenáři ❤️💚