NOVÝ ZAČÁTEK

PRÁZDNINY III.

Po pár minutách za mnou přišel nějaký kluk.
"Ahoj. Ty jsi Maya, že jo?" Trochu odtažitě jsem se na něj podívala.
"Jo," řekla jsem nejistě.
"Já jsem Tomáš. Klářin kluk. Určitě ti o mě řikala," natáhl ke mě ruku.
"No jasně! Říkala," lehce jsem mu ji stiskla a usmála se na něj. Vypadal celkem sympaticky. Byl vysoký, hnědovlasý, hnědooký a měl trochu strniště na bradě.
"Jakto, že mně znáš?"
"Klára mi o tobě vyprávěla. A ukazovala mi vaše fotky."
"Bože. To snad ne. Všechny?" Vybavila jsem si všechny ty příšerné fotky, co jsme spolu nafotily.
"Jo všechny. A když o ní mluvíme, kde vlastně je?" Rozhlédl se kolem dokola.
"Já nevím. Nechaly mě tady stát a pak někam zmizely," pokrčila jsem rameny a usrkla si džusu.
"To snad není možný, že.."
"Héj! Čau brácho! Kde se tady bereš?" Přiskočil k nám Maty a plácl si s Tomem na pozdrav.
"Měl sem se tady sejít s Klárou, ale prej někam zmizela."
"Myslim, že sem jí teď viděl jít na parket," poradil mu. Tom jenom přikývl.
"Já sem za chvíli zpátky," slíbil a pak zmizel v davu.
"Super, " zamumlala jsem sama pro sebe. Maty zase zmizel za barem a já dopila druhou skleničku. Hned se po ní natáhl a šel mi dolít. Pak jsme si chvíli povídali. Já do sebe lila jednu skleničku za druhou. Asi tak po pěti skleničkách se mi začala motat hlava.
"Kde sou tady záchody?" Zeptala jsem se. Určitě to bude z toho vzduchu.
"Támhle. Tamtou chodbou dozadu," Mrkl na mě. Poděkovala jsem mu a odlepila se od baru. Nějak jsem to nevypočítala a podlomila se mi noha. Natáhla jsem se na zem, jak dlouhá, tak široká. Maty chytil záchvat smíchu.
"Počkej. Dovedu tě tam," nabídl mi, když mě zvedal ze země.
"Dobře," pevně jsem se ho chytla. "Co si mi to lil do toho džusu?" Zeptala jsem se ho. Maty se na mě nevinně podíval.
"Trochu sem ti to říznul vodkou. Ale jenom maličko," Ok. Dál to řešit radši nebudu. Na to se mi moc motá hlava. Maty mě dovedl až ke dveřím na dámský záchody.
"Díky," rychle jsem zmizela ze dveřmi. Byla tam spousta holek. Některý zvracely. Rychle jsem chtěla zmizet do první kabinky, ale tam jsem omylem narazila na Táňu, která tam byla nalepená na nějakym nahém klukovi v nekompromisní pozici. Okamžitě jsem ty dveře zavřela a vlezla do kabinky, která byla stoprocentně prázdná. Chvíli jsem to musela rozdejchat. Po pár minutách jsem se odhodlala vylézt a tam přišel další šok. Vzadu na umyvadlech seděla Clary a rozdávala si to s nějakým klukem, který rozhodně nebyl Tom. Rychle jsem vyběhla ze záchodů a tvrdě narazila do Matyho.
"Co je? Vidělas ducha?" Zeptal se, když viděl můj zděšený výraz.
"Kéž by ducha... Clary... S nějakým klukem," řekla jsem sekaně a pevně zavřela oči. Maty si mě přitáhl k sobě.
"Hej. To bude v pohodě." Šeptal mi do ucha.
"Musíme něco udělat. Říct to Tomovi." 
"Ne. Jen to ne. Musíme ji odtamtud dostat."
"Jo. Jo. Ale já u zpátky nejdu." Zavrtěla jsem rychle hlavou.
"Tak počkej tady," řekl a zmizel za dveřmi. Po chviličce vyšel ven a táhl za sebou toho kluka. Zhluboka jsem se nadechla a vešla dovnitř. Clary stála u umyvadla a oplachovala si obličej. Ruce se jí třásly.
"Clary?" Přišla jsem opatrně k ní.
"Já vim. Tys nás viděla. Prosím, slib mi, že to nikomu neřekneš," otočila se na mě se slzama v očích. Rychle jsem ji objala.
"Proč si to udělala?" Zeptala jsem se jí, zatímco mi vzlykala na rameni.
"J-já se pohádala s Tomem. S tim klukem sem se potkala na baru. Kupoval mi panáky. Pak sme šli tancovat a-a pak tam přišel Tom. On.. on na mně začal křičet a já na něj taky. A pak jsem šla sem a ten kluk šel za mnou. A.. a.." Dál už jsem věděla, co se stalo.
"Takže si to udělala ze vzteku?" Clary na chvilku přestala vzlykat a pak přikývla.
"Asi jo. Byla jsem hrozně naštvaná, protože na mně křičel. A taky jsem opilá," setřela si slzy a zase se otočila k zrcadlu.
"A.. použili jste.. no.. ochranu?" Zeptala jsem se. Clary úplně zbledla. už předtím byla bledá jako stěna, ale teď by se dalo říct, že byla úplně průsvitná.
"No. Ne. Já nevím. Asi ne." Tohle přesně jsem nechtěla slyšet.
"A bereš prášky?"
"Jo," tak aspoň něco. Teď se bude muset modlit.
"Tak pojď. Vypadnem odtud," vzala jsem ji za ruku a těžkou chůzí táhla pryč.
"Tys pila?" Zeptala se mě překvapeně, když viděla moji křivou chůzi.
"Jo. Za to můžeš poděkovat Matymu," odfrkla jsem si. Sotva jsem otevřela dveře, narazila jsem do, již zmiňovaného, chlapce. Zase.
"Hledal sem tě. A pak sem hledal Toma. Ale ten je pryč," lehce mě podepřel, protože jsem se začala převažovat dopředu.
"No. Dobře. Děkuju za pomoc Maty. My už taky půjdeme," zamumlala jsem a našla ztracenou rovnováhu.
"Takhle domu nikdy nedojdete. Nechcete přespat u mě? Hodil bych vás autem, ale taky sem trochu pil a nic proti, ale na taxíka nemáte," navrhl velkoryse. Podívala jsem se na úplně bledou Clary. Domů bychom dorazili přinejlepším někdy ráno.
"No dobře," souhlasila jsem nakonec. Opatrně jsme se prodírali davem k východu. Maty si ještě skočil něco zařídit s kolegyní a kolegou za berem a pak nás dohnal. Venku už panovala tma a tak se o ochladilo.
"Sakra to je zima," zaklela Clary.
"Na," podal jí Maty svůj svetr. Clary mě pustila, aby si ho mohla obléct a to byla pro mě tečka. Sotva mě pustila, šla jsem k zemi. Na tu jsem díky Matymu naštěstí nedopadla. Na chvíli jsem zavřela oči. Hlava se mi motala a dokázala jsem vnímat jenom teplo Matyho náruče. Až v tu chvíli jsem si uvědomila, jaká mi je zima.
"Můžeme jít? Já tady asi zmrznu." Zaškemrala Clary.
"Jo. Jo jdeme," rychle jsem se Matyho pustila a zase jí chytla. Maty šel z mé druhé strany. Občas se při chůzi lehce dotkl mé ruky. Bylo to jako výboj tepla, co mi vystřelil do těla.

Ukázalo se, že Maty bydlí asi o tři ulice dál, takže cesta nebyla dlouhá. Kdyby jsme nebyly opilé, tak by asi byla rychlejší. Každou chvíli totiž jedna z nás zakopla. Když jsme k němu konečně dorazili, Clary za chůze skoro spala. Hned jako první věc jsme ji s Matym uložili na gauč. Do minuty spala jako špalek. My jsme si potom šli sednout do kuchyně. Vypila jsem pár skleniček vody a chvíli jsme si povídali. Řekla jsem mu, že momentálně bydlím v Anglii, že jsem dřív chodila s Clary do třídy a hlavně jsem zdůraznila, že mám kluka. I když jsem mu to řekla, jeho svůdné pohledy nepřestávaly. Pak se omluvil, že si musí odskočit a já zůstala v kuchyni sama. Chvíli jsem tam jen v tichosti seděla a pak už jsem o sobě nevěděla.

*Den 5. (pátek) *

Probudilo mě ranní světlo a teplo. Nebylo to ale normální teplo. Bylo lidské. Prudce jsem otevřela oči. Byla jsem v nějaké ložnici, v posteli a s něčí rukou kolem pasu, která mě tiskla k jeho tělu. Po tomhle zjištění jsem se podívala na sebe. Neměla jsem na sobě tričko ani kraťasy. Vedle mě ležel Maty a taky na sobě nic neměl. Proboha. Co bylo? Co nebylo? Nepamatovala jsem si vůbec nic.