NOVÝ ZAČÁTEK

PRÁZDNINY IV.

Rozhlédla jsem se po ložnici a hledala svoje věci. Ty jsem bohužel nikde nenašla. Opatrně jsem se vymanila z jeho sevření a šla hledat něco na sebe. Nehodlala jsem tady chodit jen ve spodním prádle. Sice bych to neměla, ale začala jsem hledat v jeho šuplících. V prvním jsem našla naházené trenky. V dalším se na mě usmálo štěstí a našla jsem trička. Vytáhla jsem to, co bylo navrchu a rychle ho na sebe oblékla. Bylo mi velké. Ani jsem si včera nevšimla, že by byl o tolik větší než já. Opatrně jsem se vykradla ven z ložnice a zamířila do kuchyně.
Clary byla ještě v bezvědomí a tak jsem začala hledat kávu. Přišla jsem si ještě trochu malátná a kafe by mně mohlo probrat. Dala jsem vařit do konvice vodu, vytáhla tři hrnky a začala prohledávat skříňky, abych našla to zatracený kafe. Když jsem ho konečně našla, zjistila jsem, že na něj nedosáhnu. No jo. Budu to muset zkusit. Stoupla jsem si na špičky a, zapřela se o linku a co nejvíc se natáhla. Už už jsem ho skoro měla, když v tom mě vyrušilo zahvízdání.
"No na takovejhle pohled po ránu bych si dokázal zvyknout," otočila jsem hlavu ke dveřím. Maty se ležérně opíral o futra a sjížděl mě pohledem. Nemohla jsem si nevšimnout, že tam stojí jenom v černých trenkách. Jak jsem se na něj dívala, všimla jsem si, že je opravdu hezký. Tomu jsem včera vůbec nevěnovala pozornost. Měl uhlově černé rozcuchané vlasy, nebesky modré oči, takový ten sexy pokřivený úsměv a vážně hezky vypracované tělo. Proboha Mayo! Seber se!
"Mimochodem moc ti to sluší," lehkým krokem si to zamířil ke mně.
"Byla bych radši, kdybych na sobě měla svoje oblečení, ale nemohla jsem ho najít," poté jsem vrátila svou pozornost k poličce, která přede mnou ukrývala sklenici s kávou.
"Počkej," řekl Maty, chytil mě za boky a odsunul stranou. Potom natáhl ruku a s jednoduchostí vytáhl tu ztracenou sklenici.
"Díky," rychle jsem ji vzala a šla jsem to nasypat do hrnků. Když bylo hotovo, podala jsem jeden hrnek Matymu, který ze mě nemohl odtrhnout oči. Potom jsem se vrátila zpátky do ložnice. Pořád mi hlavou vrtla myšlenka, jestli mezi námi něco bylo nebo ne. S hrnkem jsem si sedla na postel a zabalila se do peřiny. Maty mi byl v patách. Kdy mě viděl, zeširoka se usmál a sedl si naproti mě.
"Tak u se zeptej," vyzval mě poraženecky.
"Měli jsme spolu něco?" Formulace mé otázky ho zjevně překvapila.
"Myslíš jako třeba k pití? Jo. Dali sme si džus a vodu. Myslíš jako sex? Ne. Ten sme neměli," hrozně se mi ulevilo.
"Upřímně? Chtěl sem. Hodně sem chtěl. Ale kdy sem se k tobě do kuchyně vrátil, leželas s hlavou na stole a spala. Tak sem tě odnes sem. V posteli se spí líp než na stole. Jo, ale svlíknul sem tě. Tílko si měla celý špinavý a kraťasy taky. Tou špínou myslím zvratky. Nevim kdy jsi to vyhodila, ale bylo to pěkně nechutný. V tom bych si tě v posteli nenechal. Máš to namočený v koupelně."
"To se mi ulevilo. Děkuju. Já už se bála, že sem byla tak mimo, že bych si to nepamatovala."
"Ale vážně sem chtěl. Došlo mi, že to nemá cenu, když seš úplně tuhá. To by bylo jako bych spal s mrtvolou. Nejsem nekrofil. Mám rád když moje úsilí ta dotyčná oceňuje," podívala jsem se na něj zpoza hrnku.
"Kolik ti vlastně je?"
"Dvaadvacet," aha.
"A víš kolik je mě?"
"Patnáct."
"A nepřijdeš si na mě trochu starej?" To ho trochu zaskočilo.
"No. Ani ne. V dnešní době je to normální. Můj brácha si vzal holku mladší o deset let. A klape jim to spolu dobře," na to jsem neměla co říct. Jenom jsme tam mlčky seděli naproti sobě. Dívali se na sebe. Nevím proč, ale sevřel se mi žaludek. Měla jsem takový divný pocit. Naskočila mi husina. Položila jsem hrnek na noční stolek a víc se zachumlala do peřiny. Napadlo mě, co zrovna asi dělá Fred. Jak by asi reagoval na to, že jsem v posteli s hezkým klukem, který o mě zjevně má zájem, a kterýho vůbec neznám.
"Nad čim přemýšlíš?" Vytrhl mě z přemýšlení Maty, který se přesunul vedle mě a natáhl se přes celou postel. Neodpověděla jsem.
"Klidně to řekni, že na něj myslíš. Co tak asi dělá? Neleží náhodou s jinou v posteli?"
"Ne, to určitě neleží. Takový Fred není. Určitě s bráchou vymýšlí vtípky co budou předvádět ve škole," Maty se uchechtl.
"Jsi úplně k sežrání. Víš to?"
"Ne."
"Tak u to víš," změnil svoji polohu tak, aby mi lépe viděl do očí.
"Jak daleko ste spolu už zašli?" Zeptal se zvědavě.
"To tě nemusí zajímat."
"Ale no tak. Líbali ste se?"
"Proč tě to zajímá?" Zadívala jsem se mu do očí. Ty úplně jiskřily z důvěrnosti tohoto rozhovoru. Ještě kousek si poposedl. Teď jsme měli hlavy jenom kousíček od sebe. Opatrně mě pohladil po tváři.
"No tak, Mayo, " pobízel mě.
"Co?" Sotva jsem pootevřela pusu, vtiskl mi na rty prudký polibek. Vyděšeně jsem se snažila od něj odstrčit, ale to se mi nepovedlo. Ještě chvíli jsem to zkoušela, ale pak jsem ten boj vzdala. Trochu jsem se podvolila. Sice jsem to nechtěla přiznat, ale pak to byl vážně hezký polibek. Měl jemné rty, které chutnaly po kávě. Když vycítil, že se nebráním, přestal na mě tlačit. Toho jsem využila a odtáhla se od něj.
"Nedělej to, Maty. Já to nechci," Odvrátila jsem se od něj a sáhla po hrnku. Bylo to takové ujištění, že se už o nic nepokusí, Pokud nechce mít kafe po celý posteli. Měla jsem pravdu. Opravdu toho nechal. Vrátil se uraženě na svojí půlku postele.
"Jak chceš. Nechám toho. Nechci aby sis myslela, že sem nějakej nadrženej úchyl," pronesl potichu a zadíval se na druhou stranu pokoje.
"To si nemyslím. Včera jsme si celkem dobře rozuměli a myslela jsem, že bychom mohli být kamarádi."
"Ale teď už si to nemyslíš. Chápu," přerušil mě.
"Ne. Pořád můžeme. Bude to sice o něco těžší a budeš se muset víc ovládat, ale můžeme to zkusit," nevzdávala jsem to. Nikdy jsem se moc s českými kluky nekamarádila a tohle by mohl být nový začátek. Teda aspoň na ty zbývající tři dny než odjedu.
"No. Na to vážně nevim, co říct," prohrábl si vlasy a podíval se na mě.
"Třeba: Jo můžeme to zkusit. Budu krotit svoje hormony," navrhla jsem s nevinným smíchem. Se smíchem zavrtěl hlavou.
"No dobře. Tak to zkusíme. Ale nepočítej s tim, že se přestanu snažit. Jsi totiž první holka po dvou letech, která se mi fakt líbí. Myslim, že budeš fajn a vtipná holka. Moje ex mě po čtyřech letech odkopla hnusnym způsobem a od tý doby sem žádnou holku neměl," zatvářil se hrozně smutně. Bylo mi ho líto.
"Ehm. Nebude to blbý, když tě teď obejmu?" Zeptala jsem se nejistě. Jenom zavrtěl hlavou a pak si mě k sobě opatrně přitáhnul. Snažila jsem se, aby to bylo jenom přátelský objetí, ale on to tak asi nebral. Proto jsem se od něj po chvilce odtáhla.
"Kvůli mě přestávat nemusíte hrdličky," ozvalo se ze dveří ochraptěle.
"Cože? Ne! My nejsme žádný hrdličky! Sme kamarádi!" Řekla jsem rychle a prudce se otočila na Clary. Opírala se o futra a s úsměvem nás pozorovala.
"Když myslíš," pokrčila rameny a odešla.
"Hej hej hej hej hej!" Maty mi chytil ruku s hrnkem těsně před tím, než se kafe vylilo na peřinu.
"Jé.. promiň," trochu jsem se začervenala. "Ehm. Maty," řekla jsem po chvíli, když mě nepustil.
"No jo. No jo," protočil oči. Podívala jsem se na hodiny. Bylo skoro půl dvanácté.
"Sakra sakra sakra!" Hodila jsem do sebe zbytek kafe a vyskočila z postele.
"Co se děje?" Volal za mnou Maty. To už jsem byla u dveří do kuchyně. V té rychlosti jsem zakopla o práh. Hrnek mi vypadl z ruky. Arresto momentum! Vyslala jsem neverbálně. Stůj! Nemůžu si dovolit tady něco zničit. Hrnek zpomalil svůj pád a zastavil pár centimetrů nad podlahou. Oddechla jsem si a rychle ho vzala.
"Mayo?" Zaslechla jsem vedle sebe.
"Do prdele," ulevila jsem si. Clary se na mě dívala s hrůzou v očích.
"Clary. J-já.. já ti to vysvětlim," koktala jsem. V krku mi úplně vyschlo. To je v háji. To je v HÁJI! Rychle jsem položila hrnek na linku a šla k ní. Clary přede mnou couvla. Bojí se mě? To sem fakt podělala.
"Clary. Nech mě to vysvětlit." Clary se do očí vehnaly slzy.
"To bych ti doporučovala." Špitla a ucouvla o další kus dozadu.
"No. To byl jen.. Kouzelnický trik! Jeho tajemství ti ale proztadit nemůžu," snažila jsem se ro nějak zakecat. Otočila jsem hlavu ke dveřím. Maty byl naštěstí v ložnici a snad nás neslyšel. "A navíc.. mám dneska jít na oběd k mámě, ale prosím.."
"Tak to bys měla jít," přerušila mě chladně. Tenhle tón na mě ještě nikdy nepoužila.
"Dobře," řekla jsem smutně a odešla do koupelny hledat svoje oblečení. Našla jsem ho v umyvadle a bylo celé mokré.
"Sakra," vytáhla jsem ho a začala ho ždímat.
"Ty už jdeš?" Ozval se za mnou Maty.
"Jo. J-já potřebuju odejít. Jdu na oběd s mámou. K mámě."
"Ve svym asi neodejdeš. Víš co? Mám tady jedny Klářiny kraťasy. A to tričko si můžeš nechat," zase se otočil a zmizel. Kde vzal Klářiny kraťasy? No, tohle radši řešit nebudu. Šla jsem pomalu za ním. Nechal je ležet na posteli a pak se vytratil. Rychle jsem si je oblékla. Když jsem se otočila stála za mnou Clary.
"Prosím. Já ti to večer vysvětlím. Večer ti to vysvětlím. Opravdu, " prosila jsem jí.
"Dobře. Měj se," Zase se otočila a zavřela se v koupelně. Vzala jsem si tašku, obula se a chystala se odejít.
"Mayo!" Zavolal na mě Maty, když jsem vyšla na chodbu. Setřela jsem si slzy a otočila se.
"Uvidíme se ještě někdy?" Zeptal se mě nadějně. Zhluboka jsem se nadechla.
"Maty.. já.. asi ne. Pozítří se vracím zpátky do Anglie."
"Ale přijedeš ještě, že jo?" Přišel ke mě blíž a opatrně mě vzal za ruce.
"Já nevím," zavrtěla jsem hlavou. V jeho očích jsem viděla záblesk bolesti a smutku. Bylo mi ho strašně líto. Ani jsem se nebránila, když se ke mně skolil pro poslední prázdninový polibek. Stále chutnal po kávě. Přitáhl si mě za pas k sobě. Tohle už ne kamaráde. Silou jsem se od něj odtrhla.
"Sbohem, Maty," rychle jsem se otočila a utekla pryč.

Jakmile jsem vyběhla z domu, nechala jsem slzy volně stékat po tvářích. Proč jsem si o musela tak strašně zkomplikovat? Proč jsem ten hrnek prostě nenechala spadnout? Co když mě teď vyloučí ze školy? Co když mě někam zavřou? Určitě mají nějaké vězení pro ty, co porušují zákony. Přišla jsem nejdřív o mámu, teď o Clary, a díky své zabedněnosti přijdu i o Freda a všechny kamarády ve škole. Můj život se hroutí jako domeček z karet. Šla jsem směrem k zastávce autobusu. Ta byla liduprázdná. Takže mi ujel autobus. Nádhera. Teď musím čekat. Sedla jsem si na lavičku a dala hlavu do dlaní. Všude bylo ticho. Jako by se najednou zastavil čas. Do toho podivného ticha se ozvalo povědomé prásk.
"Mayo," přede mnou se objevil táta s nějakým pánem v černém oblečení.
"Tati?" S brekem jsem se schovala do jeho náruče.
"Cos to provedla? Jak.."
"Slečno Radfordová," ozval se za tátou hluboký hlas.
"Ano?" Setřela jsem slzy a podívala se na toho pána.
"Tohle je Chris Mendler. Bystrozor. Je tady aby.."
"Abych zkontroloval situaci. Slečno Radfordová, popíráte to, že jste dnes v 11 hodin 27 minut místního času použila kouzla v přítomnosti mudly?"
"Nepopírám," vzlykla jsem.
"Dobrá. 30. července se dostavíte na ministerstvo kouzel a tam se rozhodne o vašem trestu. Nyní mne omluvte. Musím jít napravit následky vašeho nezodpovědného chování," s prásknutím se přemístil. Jde po Clary. A možná i po Matym.
"Oni.. oni mě zavřou, že jo? A vyloučí mě!" Podívala jsem se na tátu. Měl takový ztrápený výraz.
"Já nevím, zlato. Ale určitě tě nezavřou," znovu mně objal a pak nás přemístil.
*
Byli jsme u Clary doma.
"Zabal si všechny věci. Musíme zpátky do Anglie," přikázal mi. Rychle jsem si zabalila a pak mě ještě něco napadlo.
"Počkej. Dneska, teď, jsem se měla sejít s mámou. A co bude s Clary? A co teta?" A Maty? Pomyslela jsem si.
"S tím si nějak poradíme. Pan Mendler se o Clary postará. A Alici tady necháme dopis," táta vytáhl z kapsy malou obálku a položil ji na jídelní stůl.
"A máma?" Zeptala jsem se, když mi bral tašku.
"Chtěla by ses tam stavit?" Zeptal se překvapeně.
"No. Jo. Přeci jenom jsme byly domluvené," pokrčila jsem rameny. Táta si povzdechl a natáhl ke mě ruku. Chytla jsem se ho a on nás přenesl.
*
Objevili jsme se na zahradě za domem. Přes okno jsem viděla, jak máma lítá po kuchyni. Zabolelo mě z toho u srdce.
"Nemusíš tam chodit se mnou," řekla jsem a pomalu se rozešla směrem k domu.
"Já.. dojdu ještě něco zařídit. Potom se pro tebe vrátím!" Zavolal na mě a přemístil se. Myslím, že bude lepší, když si s mámou promluvím o samotě. Zaklepala jsem na zadní dveře. Ty se hned otevřely.
"Ahoj, Mayo," usmála se na mě máma.
"Ahoj," pokusila jsem se o úsměv. Nemohla jsem se hnout.
"No.. tak pojď dovnitř," pobídla mě. Pomalu jsem vešla dovnitř a zula se. Nějak to na mě všechno dolehlo.
"Mami," rychle jsem jí vtrhla do náruče a rozbrečela se.
"Mayo. Zlatíčko. Co se stalo?" Zeptala se mě. zase jsem si na chvíli připadala jako malá holčička, které se posmívali za to, že je ošklivá.
"Všechno jsem pokazila," zašeptala jsem mezi vzlyky.
"Chceš se mi svěřit?" Chvíli jsem na tím přemýšlela a pak jenom přikývla. Mamka mě odvedla do obýváku a posadily jsme se na gauč.
"Co se stalo?" Pořád mě držela kolem ramen a já si položila hlavu na její rameno. Zhluboka jsem se nadechla a spustila. Řekla jsem jí úplně všechno. Bylo mi jedno, že o kouzlech nejspíš nechtěla nic slyšet. Prostě jsem to ze sebe musela dostat ven.
"Toho se neboj," snažila se mě uklidnit, když jsem jí řekla, že se strašně bojím vyhazovu a vězení.
"Táta to určitě nedovolí," řekla v klidu. Divila jsem se, že už jí najednou kouzla tolik nevadí.
"A co ve škole? Našla sis kamarádky?" Snažila se mě přivést na jiné myšlenky.
"Jo. Mám čtyři. A taky.. taky jsem si našla kluka," usmála jsem se a setřela si slzy.
"Opravdu? Vyprávěj mi o něm. Je starší?" Vyzvídala.
"Ne. Chodí se mnou do ročníku, ale do jiné koleje. Mám ho fakt moc ráda. Je to sice trochu průšvihář, ale na mě je moc hodný," mamka mi podala kapesníky. Slyšela jsem z venku takové prasknutí.
"Táta je tady. Hlavně mu prosím nic neříkej. On neví, že s někým chodím." Mamka se zasmála.
"Dobře," potom jsme vstaly a šly k zadním dveřím.
"Ahoj," řekl táta a kývl na mamku.
"Ahoj," odpověděla stejně odměřeně.
"Tak můžeme vyrazit?" Otočil se na mě. Přikývla jsem a obula si boty. Pak jsem se otočila na mamku.
"Tak... ahoj," Objala jsem ji. Nevím, kdy ji zase uvidím. Nebo jestli ji vůbec ještě někdy uvidím.
"Měj se hezky, zlatíčko. A nezlob," Usmála se na mě a pohladila mě po vlasech. Jenom jsem přikývla a pak se chytla táty.
"Gregu!" Zavolala máma na poslední chvíli.
"Ano?"
"Musíš ji ochránit. Nedovol, aby se Maye něco stalo," podívala se na mě starostlivě. Táta přikývl.
Naposledy jsem se na mamku usmála a pak jsme se přemístili.
*
Toho dne začaly ty nejhorší muka mého života. Dlouhá doba, kdy jsem neměla jistou svou budoucnost.

Tak je to tady! Poslední díl PRÁZDNIN! Doufám, že se vám tahle mudlovská část líbila a příště (až zase budu mít čas) se vrátíme zpátky do kouzelnického světa.