NOVÝ ZAČÁTEK

B4

Do městečka jsme se dostali za posledních paprscích denního světla. Osvětlení tu naštěstí fungovalo dobře, takže jsme nemuseli bloudit po tmě. Překvapilo mě, že ačkoli bylo kalendářně léto, s přicházející nocí přicházela zima. Tak to bývá na jaře. Po ulici, kde jsme se zastavili, se nepohybovalo moc lidí. Za okny nedaleké restaurace, nebo hospody, se svítilo a byl slyšet smích a hudba.
"Zkusíme se zeptat tady venku nebo chcete jít dovnitř?" Kývla jsem hlavou k podniku. Fred s Georgem si vyměnili pohledy.
"Já bych to zkusil uvnitř," usmál se George. Vyrazili jsme tedy směrem k restauraci. Nad jejím vchodem byl nápis Šedý vlk. Takže asi spíš hospoda než restaurace. Nápis byl psán anglicky, což jsem brala jako dobré znamení. Skrz pootevřené okno jsem nahlédla dovnitř. Byla tam spousta lidí. Nebo bych spíš měla říct mudlů.
"Hoši než půjdeme dovnitř," zarazila jsem je těsně u dveří. "Myslete na to, že to jsou mudlové. Žádné vaše vtípky a žádné poznámky o něčem, co není pro ně přirozené. Jasné? Nechci mít na krku ministerstvo kouzel." Když mi to oba odpřísáhli, vešli jsme do Šedého vlka.
Do nosu mě hned udeřil zápach z cigaret a piva. Hospoda byla plná lidí. Převážně mužů středního věku. Bylo tam veselo. Podívala jsem se na Freda s Georgem a čekala na jejich reakci. Oba vypadali poněkud fascinovaně, ale nic jiného jsem ani nečekala. Jejich první čistě mudlovská hospoda. Pohledem jsem se vrátila zpět k veselým lidem kolem nás. Bylo tu několik obsazených stolů, starý bar s několika stoličkami a někteří jen tak postávali u zdí a vesele si povídali. Náš příchod zaznamenalo jen pár lidí sedících blízko dveří, ale hned se zase vrátili ke své konverzaci. Za barem byly dvě ženy. Podle podoby jsem hádala, že šlo o matku a dceru. Dovedla jsem oba kluky k baru.
"Promiňte," odkašlala jsem si, abych přitáhla pozornost mladší ženy. Ta na mě kývla a poslala natočené pivo po baru chlápkovi sedícímu na stoličce o kousek dál.
"Tak co to bude?" Otočila se na mě s úšklebkem. Přejela pohledem nejprve mě a pak Freda s Georgem. "Turisti, co?"
"Jo. Přesně tak." Přešlápla jsem si z nohy na nohu. "Nerada zdržuju, ale můžete mi říct, kde to vlastně jsme?" Usmála jsem se na ni mile. Žena za pultem se rozesmála.
"Vy jste mi ale divná parta. Ani nevíte kde jste?"
"Jo." Přikývla jsem a snažila se rychle něco vymyslet. "Cestovali jsme teď dlouho po horách a přišli jsme o mapu." Žena se přestala smát a opět se nás podívala.
"No moc na to nevypadáte," řekla, ale pak zavrtěla hlavou. "Tady nejste v informačnim centru. Tohle je hospoda. Něco za něco. Vy si tu něco dáte a já vám řeknu co budete potřebovat." Otočila jsem se na kluky. Oba mě napjatě sledovali a čekali, jak si se ženou poradím. Mohla bych jim trochu dopřát.
"Tak malé pivo. Třikrát," usmála jsem se zpátky na ženu.
"Mayo, já nevím jestli je to dobrý nápad. Co když naše peníze nevezme." Zašeptal mi do ucha Fred.
"Neboj se. To zařídím já." Usmála jsem se na něj a podala mu první natočené pivo. Druhé jsem podala Georgovi a čekala, až mi sdělí cenu.
"Patnáct dolarů," houkla na mě, když dotočila třetí pivo. Vytáhla jsem z kabelky peněženku. Jelikož jsem si tuhle cestu plánovala, byla jsem na tohle připravená. Kromě australských dolarů, jsem sebou měla i pár novozélandských. Vytáhla jsem novozélandské a podala je hospodské. Ta je bez jediného slova přijala. Takže už máme jasno. Jsme na Novém Zélandě. Fred s Georgem se na mě překvapeně podívali.
"Později," usmála jsem se na ně a vzala si své pivo. "Tak na dobrodružství!" Pronesla jsem přípitek.
"Na dobrodružství!" Přiťukli jsme si a zhluboka se napili. Hořká chuť piva se mi rozlila na jazyku. Upřímně, místní pivo nebylo nic moc. Zlatý máslový ležák. Fred s Georgem se zašklebili hořkostí studeného piva. Když si všimli, že se na ně hospodská i já díváme, věnovali nám úsměv.
"Tak už se můžu ptát?" Otočila jsem se na ženu, která začala čepovat další pivo.
"Ptát se můžeš. Záleží na tom, jestli ti budu umět odpovědět." Uchechtla se.
"To určitě budete." Ušklíbla jsem se. "Jak se to tady jmenuje? Tohle město?"
"Beaumont. Kam vlastně máte namířeno, mládeži?" Otočila jsem se na Freda s Georgem. Oba se posunuli o kus dál. Teď postávali u zdi se sklenicemi v rukou, stejně jako někteří místní, povídali si a pozorovali své okolí. Usmála jsem se na ně.
"Teď už se vracíme. Musíme se dostat někam, odkud se dá dostat do Maryvale. To je v Austrálii. Musíme tam vyzvednout kamarádku. Nemáte náhodou mapu?" Hospodská obdivně pískla.
"Tak to máte ještě na dlouho. Než se dostanete do města, odkud přesun bude jen trochu lepší, tak vám zabere několik dní. Pěšky i přes týden." To nehrozí. Pomyslela jsem si. Hospodská se zatím radila s druhou. Přemýšlela jsem, na co se ještě zeptat, když v tom mě vyrušil hrubý hlas kousek za mnou.
"Cos to řek?!" Rychle jsem se otočila. Jeden z místních chlápků stál namáčknutý na Freda a mířil mu prstem do obličeje. Byl asi o půl hlavy vyšší než Fred a dvakrát takový co se šířky týkalo. George se chystal zakročit.
"Hej! Hej!" Vběhla jsem mezi ně. "Co se tady děje?" George vedle mě zhluboka dýchal. Chlápek se na mě zamračeně otočil.
"Starej se o svý, slečinko," zavrčel a otočil se zpátky na Freda.
"Jo. O to se právě snažím." Zamračila jsem se. "Jsme tu spolu. Co máte za problém?" V žilách mi začal proudit adrenalin.
"Tenhle cápek se posmíval mě a našemu týmu." Vyštěknul a zabodl prst Fredovi do hrudi. Fred měl na tváři neutrální výraz. Bylo to snad poprvé, kdy jsem ho viděla takhle.. nerozhodného. Asi chápal, že úsměv by vyvolal rvačku, kterou by nemusel vyhrát. To samé by se stalo kdyby se na chlápka mračil, nebo po něm dokonce vyjel.
"Opravdu?" Nakrčila jsem nos. Chlápek se na mě otočil a přimhouřil oči.
"Jo. Zaslouží si za to nakládačku." Protočila jsem oči a otráveně si odfrkla. Dostatečně hlasitě, aby to nepřeslechl.
"Že vás to pořád baví. Vás chlapi. Ukazovat neexistující svaly, honit si ego na blbostech a fandit podprůměrným týmům." Ušklíbla jsem se.  Chlápek zrudl v obličeji, pustil Freda a ukázal na mě. V tu chvíli se vedle něj objevili jeho dva kumpáni připraveni zasáhnout.
"Ty!" Zaburácel. "Ty máš štěstí, že jsi holka a já holky nebiju!" Řekl naštvaně a nechal se svými přáteli odvést zpátky ke stolu.
"Tak to by bylo," řekla jsem sama pro sebe. "Díky," kývla jsem na hospodskou, která celou scénu s úšklebkem sledovala, vzala z pultu mapu a vyvedla Freda s Georgem ven. Jen co se za námi zavřely dveře, začala jsem se smát.
"Co jste mu tam řekli, že se ho to tak dotklo?" Podívala jsem se na Freda. Jeho výraz se uvolnil do úsměvu.
"Jenom jsem tiše okomentoval to, na co se dívali. Na ten sport. A asi jsem trochu hlasitěji řekl, že je to nudný a nezáživný."
"Na to jsem vás asi měla upozornit dřív," povzdechla jsem si. "Mudlové, zvlášť muži, jsou doslova vysazení na jejich sporty. Je lepší o nic vůbec nemluvit, hlavně neurážet, jinak to skočí rvačkou." Vydali jsme se po ulici osvětlené pouličními lampami.
"Co tě to napadlo takhle mezi ně vlézt?" Zeptal se mě George. "Bylas úžasná, to jo, ale co tě to napadlo? Ten chlápek byl dvakrát, ne-li třikrát, větší a mohutnější než ty."
"To ne. Byl větší, ale zas tolik to nepřeháněj." Mávla jsem rukou.
"Ale vážně, Mayo. Mohl ti ublížit." Řekl Fred. "Teď jsi nám řekla, že mudly urážet, a sama jsi mu vmetla do obličeje hned několik urážek."
"Víš Freddie," odmlčela jsem se, "já si to totiž můžu dovolit." Oba se na mě nechápavě podívali. "Jsem totiž malá, roztomilá holka." Zasmála jsem se. "A potřebovala jsem ho od tebe dostat."
"I tak bych byl radši, kdybys takhle neriskovala." Nastalo mezi námi krátké ticho.
"A co jsi zjistila?" Zeptal se mě George.
"No nejprve se potvrdilo mé tušení, že tohle není Austrálie. Jsme na Novém Zélandu. Což je ještě přijatelné. Jmenuje se to tady Beaumont. Podle toho, co říkala. Jsme poměrně daleko od čehokoliv. Žádný přístav ani letiště. Dobrá zpráva je, že ani jedno nepotřebujeme." Usmála jsem se na ně.
"Dobře," řekl Fred. "A kde jsi vzala ty peníze?"
"Doma." Řekla jsem prostě. "Víte, na tuhle cestu jsem se taky chystala. Jenom jste mě předběhli." George přikývl a Fred se na mě překvapeně otočil. "No co? Přeci George nenecháme samotného!" Na to se Fred zasmál a vzal mě za ruku.
"To je pravda." Usmál se na bratra. "Takže.. jak se do té Austrálie dostaneme?"
"Mám plán. A mapu. Nechcete se tady ale ještě trochu porozhlédnout? Je tady docela hezky." Rozhlédla jsem se po klidné ulici. Vládla tu klidná večerní atmosféra.
"Klidně, ale do žádného mudlovského podniku už nejdu." Zasmál se Fred a George ho doplnil.
"Stejně tu mají hnusné pivo."
Se smíchem jsme se vydali dál ulicí.
*
Kluci nejprve nemohli uvěřit, že takový kompas, jako je ten od Siriuse, může existovat. Samozřejmě hned padlo dotaz, proč jsem ho nepoužila dřív. Když se na plošce objevilo město Maryvale, spadl mi kámen ze srdce. Nejsme ztracení. Když to všechno konečně překousli, samotný přenos už nic složitého nebyl.

Dostali jsme se do Austrálie a světla města Maryvale se třpytila před námi.